Platforma Perform-ers

Ti, co mě znají ví, že jakmile mám možnost otestovat nějakou novou aplikaci, webovou službu, sociální síť a podobně, neváhám většinou ani na okamžik.
A většinou mám pak taky hodně rychle hotový názor a mám jasno, zda to, co jsem testoval budu používat nebo ne a zda to dává smysl.

Příkladem budiž google plus, se kterým mi stačilo hrát si týden a poznal jsem brzy, že s touhle službou se rozhodně nezkamarádím.

Ovšem služba, ke které jsem se nedávno dostal je něco, s čím jsem se za ta léta, co jsem na síti ještě fakt nesetkal.
Jmenuje se to Perform-ers, hraji si s tím s přestávkami zhruba od srpna a za boha nevím, co si o tom mám myslet.
Dojmy se pokusím sepsat do tohoto textu a jsem sám zvědavý, co si o téhle novince budou myslet ostatní.

Celý příspěvek

A blind legend, mobilní action adventure hra pro nevidomé

Audiohry pro nevidomé jsou u mě spíše nárazová záležitost. Většinou mě hraní nijak nebere, buď si raději něco přečtu nebo pustím a taky není na trhu zatím nic, co by mě opravdu zvládlo zaujmout na delší dobu.

Asi před měsícem se objevil nový titul pro mobilní zařízení, jmenuje se to Blind legend, je to jak pro iOS tak pro Android a určitě stojí za pozornost.

Příběh je jednoduchý, jste nevidomý týpek, máte dcerku, jejíž hlas vás celou hru naviguje a hledáte manželku, kterou vám unesl zlý lotr.
Odehrává se to někde ve středověku a víc se k ději asi už ani napsat nedá.

Hraje se to taky docela jednoduše, buď se někde chodí nebo bojuje.
Chození funguje tak, že následujete hlas, v téhle hře hlas svého dítěte, ten vám říká, zda je přímo před vámi, v levo nebo v pravo a vy se podle toho musíte s postavou otáčet. K pohybu vpřed a do stran si vystačí hráč se čtyřmi jednoduchými gesty.

Zajímavější je pak boj, hlavní hrdina bojuje po cestě s různými potvorami a postavami, má k dispozici meč a štít.
Systém útočení je jednoduchý, když přichází protivník z levé strany, je slyšet nalevo a pro útok stačí švihnout prstem po displeji od středu do leva. To samé samozřejmě platí, jde li protivník z prava či ze předu. Pokud nestihne hráč zaútočit, má ještě k dispozici štít, kterým se může jedním gestem krýt a druhým vyhodit protivníka z rovnováhy.
To, že chce osoba či potvora zaútočit se pak dá jednoduše poznat i podle zvuku, každý nepřítel vydává těsně před útokem specifický zvuk, takže se dá dost dobře odhadnout, kdy zaútočit.

A to je vlastně vše, když se nechodí, tak se bojuje, pak je tu ještě pár miniher, například vyhýbat se dle pokynů stromům při jízdě na koni nebo kličkovat po úzké cestě a dávat pozor, aby jste nesletěli.

Co se mi na hře líbí, je velice kvalitní zvukové zpracování, zvuky prostředí jsou opravdu realistické, jdete horami a najednou je slyšet jak padá kámen, jdete jinudy a slyšíte, jak se odkudsi uvolnila hromada sněhu, tuhle přeletí pták, tuhle něco proběhne a tak dál a tak dál.
Nahrávali to celé v nějakém novém systému binaural, takže to vše působí na sluchátkách i dost prostorově.

Horší to je už s oběma hlavními hrdiny, otec s dcerkou, vývojáři píší, že to nahrávali ve spolupráci s nějakým francouzským rádiem, takže jsem od dialogů čekal něco extra, bohužel opak je pravdou a většina scének působí na mě dost přehraně a tam, kde se čeká dráma u mě přišel často nezřízený výtlem.

Zvuky a dialogy bohužel zabírají dost místa a s tím souvisí dva hlavní technické problémy hry.
jednak při prvním spuštění appka tahá velmi mnoho dat z internetu a druhak, v průběhu hry je tolik nahrávacích pauz a někdy tak dlouhých, že jsem měl chvílemi co dělat, abych ten telefon nevyhodil z okna.

Sečteno a podtrženo, dávám tomu celému 70%.
Zvuky jsou fajn, soubojový systém je super a líbí se mi množství různých prostředí, které hráč navštíví.
Naopak za negativa považuju poněkud přiblblý příběh, monotóní styl hry, prapodivně nahrané dialogy a šíleně moc nahrávacích pauz, které hru zdržují.

Pokud si budete chtít hru vyzkoušet, stačí, když navštívíte appstore či google play a vyhledáte aplikaci A blind legend, je to zdarma a můžou si to tak vyzkoušet třeba i vidící, které by zajímalo, jak se dá hrát na mobilu po slepu.

jak jsme všichni snášenliví

Hodně se v poslední době v česku řeší, jak jsou češi nesnášenliví a jsou proti romům, muslimům, homosexuálům a kdoví komu.

Já tu nehodlám rozebírat tu naši povahu českou, nechce se mi řešit ani homosexuály, romy či muslimy, mám zásadu, nevadí mi nikdo, kdo mě nechá v klidu žít a s kým se dá v pohodě vyjít, aťje třebas žlutý nebo co já vím.

Jen bych se rád v tomhle textu podělil o pár zážitků, které mě v poslední době docela zarazily a které mě jen utvrzují v tom, že lidi mají dnes hodně problém s každým, kdo vůbec nějak vybočuje, což, ať se mi to líbí nebo ne, nevidomý člověk bohužel taky trochu je.

Asi před měsícem jsem se vracel z masérny, vedro na padnutí a mě chyběla do odjezdu vlaku ještě dobrá hodina. Tak jsem zapadl do nádražky a obědnal si jednu chlazenou plzničku.
Popíjím a najednou si oproti přisedl páreček. Chvíli byli potichu a pak začali řešit klasicky zprávy a ty hrozné uprchlíky.
A najednou ta paní povídá, jako kdybych oproti ní ani neseděl: “No a podivej se Pepo tady na tohohle, je nemocnej, nevidí a pije si tu pivo. To je taky strašný, voni si berou dávky a můžou si tu chlastat, nás vokrádaj.”
Jak jsem dopil, zvedl jsem se a povídám, “možná nevidím, ale hluchý nejsem, hezky se bavte.” Co se taky na tohle dá říct.

Ok, řekl jsem si, to je snad vyjímka, kdoví co to bylo za blázny.
Dva dny na to jsem jel ke kamarádce a tuhle historku jí vykládal.
Ona jen tak smutně povídá, no, asi ti to věřím, mě se stalo něco podobnýho. Jela tramvají a kousek od ní se taky bavili lidi v podobným stylu, “vona je slepá a koukni, si koupí nový kalhoty, jak dyby na to měla, to je z těch dávek co na tyhlety platíme, nás vokrádaj.”

Jasný, člověk by si měl říct, jsou to telata a jít dál, ale mě dost zaráží, jak vůbec něco takového může někoho napadnout, kde se ten hnus v lidech vůbec bere.

A občas si taky říkám, že to fakt nejsem já kdo je nemocnej ale ti kolem. A ta nemoc se jmenuje blbost.
Jako tuhle mi nevidomá kolegyně povídá, že se chtěla nechat převést přes cestu, bába ji chytla za hůl a začala táhnout za sebou. Na dotaz kamarádky, proč to ta paní dělá se jí dostalo odpovědi: “Se vás nechcu chytat, bych se nakazila slepotou.”

Když se vám takových zážitků a historek sejde několik, už vás pak spíš pobaví “spasitel”, který vám na ulici začne nabízet, že vám představí Ježíše a sejme z vás dotykem slepotu, ti jsou sice taky pomatení, ale alespoň to nějakým svým zvráceným způsobem s váma myslí dobře.

dojmy z Apple watch

V pondělí jsem měl možnost si asi hodinu hrát s hodinkami Apple watch.

Rád bych se v tomto textu podělil o své dojmy z téhle nové jablečné hračky.

 

Měl jsem v ruce 42 MM model z nerezové oceli s koženým páskem a musím uznat, že se mi to celé docela líbí. Veliké to je dost a na ruce mi to sedělo taky pěkně.

Kdybych měl hodinky nosit, myslím, že bych si rychle zvykl.

 

Ovládání pro nevidomé je opravdu jednoduché, troufám si říct, že ten, kdo umí ovládat iPhone s voiceoverem, zvládne rychle i hodinky. Gesta jsou až na pár vyjímek stejná. Problém samozřejmě je, že zatím to neumí vůbec česky.

Jedinými dvěma rozdíly oproti iPhonu jsou digitální korunka a force touch.

Digitální korunka jako ovládací prvek u mě na celé čáře zklamala. Možná po chvíli cviku by to bylo lepší, ale já měl docela problém poznat, zda se ten krám vůbec otočil a když už ano,tak  jsem zas nevěděl, jak moc s tím mám otočit, abych se posunul kam chci.

 

Ovšem filosofie force touch na mě naproti tomu udělala fakt dobrý dojem.

Nemůžu se už dočkat, až ji implementují do nových iPhonů, pokud tam bude mít podporu i voiceoveru, bude to opravdu parádní kombinace.

 

Další věc, co se mi líbí jsou fitness funkce. Umí to počítat kroky, cvičení, měřit tep a další aktivity, co jsou důležité pro to, aby byl člověk fit.

Můžete si tam spustit různé workouty, jako je běh, rotoped, jízda na kole a další. Ani nemusím dodávat, že to vše plně přístupné s voiceoverem.

 

Rovněž stopky, budík, minutník, kalendář a všechny další aplikace jsou mimochodem plně ozvučené.

Má to celé ale bohužel jeden velký háček. Pokud jste zvyklí na bleskovou odezvu voiceoveru na iphonu, zapomeňte na něco takového u watch.

Nevím, jak to bude s watchos 2.0, ale ve verzi 1.01  je odezva odečítače voiceover prostě příšerná a tak  to pak celé dost degraduje uživatelský zážitek.

Druhá věc, co mou zkušenost degradovala je fakt, že hodinky jsou i na plnou hlasitost děsně tiché a nedovedu si představit, že bych je měl s voiceoverem používat třeba ve městě, v tramvaji, vlaku nebo v jakémkoliv hlučnějším prostředí.

 

Poté, co jsem měl hodinky v ruce myslím, že zatím rozhodně nepřišel čas, abych si něo takového pořizoval.

Moc nevidím rozdíl v tom, jestli vytáhnu z kapsy telefon a poslouchám, co mi oznamuje kdejaká aplikace nebo dělat to samé na hodinkách.

Jasný, pro vidícího v tom rozdíl docela asi bude, ale mám pocit, že pro nevidomého ne.

A rovnou se přiznám, že se mi opravdu nelíbí představa telefonování z hodinek, či diktování mailů nebo zpráv někde za pochodu na veřejnosti. Na telefonování je telefon a ne hodinky.

 

Sečteno, podtrženo.

Dojem z používání hodinek čistě z technického hlediska 80%. Chybí zatím čeština, má to pomalou odezvu a je to tiché. Jinak je to ale plně přístupné a až vychytají výše zmíněné nedostatky, možná, že bych začal o koupi uvažovat, ale jen vyloženě jako o hračce na fitness a na zkoušení různých aplikací. Možná tak druhá, třetí generace.

A rovnou dodávám, že bych možná ještě něco přehodnotil jinak, kdybych měl hodinky možnost zkoušet za běhu, tzn. při každodenním provozu, na cestách a tak vůbec.

Nicméně velmi děkuji Tomášovi Baránkovi, že si na mě udělal čas a dal mi možnost si zařízení zkusit.

Recenze, Mariňáci, 90%

AudiotekaCZ copy

 

Mám rád sci-fi a mám rád audioknihy, oboje už od školních let. Minulý týden vyhlásil obchod audiotéka možnost pro zájemce recenzovat jejich knihy na blozích či webech. A to bych to nebyl já, abych si pro recenzi nevybral jako první hned nějakou sci-fi knihu. Jmenuje se to MARIŇÁCI napsal to Robert fabian a má to být údajně jedna z nejlepších sci-fi knih, co vznikly na našem území. Jak to tedy je?

dojmy z knihy jako takové

Příběh knihy Mariňáci je klasická military sci-fi. Je tam jednotka vojáků, ostrých hochů, kteří mají ještě ostřejší zbraně. Děsně mi to připomíná Heinleinovu Hvězdnou pěchotu a ze všeho nejvíc film Vetřelci. Jsou tu vojáci, jsou tu vesmírné lodě, jsou tu civilisti, které jdou vojáci zachraňovat a jsou tu i potvory, proti kterým se bojuje.

Co se mi na knize líbí je její drsnost, místy až brutalita, ano, mám rád akční díla všeho druhu. Rozhodně by tohle neměl číst někdo, kdo nemá rád nějaké to dosti sprosté slovo, či nějakou tu uřezanou končetinu.

Příběh je svižný, nikde se nikdo s ničím nezdržuje, děj rychle ubíhá Pokud jde tedy o knihu samotnou, dal bych jí tak 90%. Těch deset dolů je za to, že mi to místy přijde už dost kýčovité.

audiozpracování

Pokud jde o audioverzi, mám z ní poněkud smíšené pocity. Zdeněk Velen, který knihu namluvil mi místy přijde, jako by sám už ani dál pokračovat nechtěl, jako by předčítal nějaký návod nebo novinový článek, znuděně, naprosto bez zájmu. Pak ale přijdou například dialogy mezi vojáky a autor jako by chytil druhý dech, hned se to poslouchá o dost lépe.

Co se mi na audioverzi líbilo je hudební a zvuková stránka. Hudební předěly mezi kapitolami a podkapitolami působí docela pěkně. Dost zajímavé mi taky přišlo, že když mariňáci komunikují vysílačkami, tak jedna strana rozhovoru je namluvená tak, jak kdyby opravdu mluvila do vysílačky. A nakonec, moc vtipné jsou pasáže, kde mariňáci komunikují s počítačem na vesmírné lodi. Počítači dali taky trochu zkreslený hlas, jen to ovšem působí zvláštně, když se počítač v knize jmenuje Matka a je namluven mužským hlasem.

Mám-li to tedy vyjádřit procentuálně, audiozpracování dávám 80%.

shrnutí

Mariňáci jsou dobrá kniha. Má rychlý děj, je plná akce, vojenské techniky, vojáckého humoru, krve a i na hnusné záporáky dojde. Je to oddychovka na pár večerů, nic hlubokomyslného v tom nehledejte, tahle kniha vám smysl života, vesmíru a tak vůbec neprozradí. Audiozpracování není uplně nejhorší, ale doporučuju to číst za stavu plné bdělosti, bohužel hrozí, že při stylu, jakým je kniha čtena se může stát, že usnete.

Sečteno a podtrženo, 90%.

Děkuji tímto serveru Audiotéka za zapujčení recenzní kopie.

Pět užitečných rad, jak bez ostychu jednat s nevidomým.

Určitě se vám to už stalo.
Jdete po ulici, sluchátka na uších, či mobil v ruce a najednou se proti vám z ničeho nic vyřítí člověk s bílou holí a černými brýlemi, případně vodícím psem k tomu.
Cítíte se trapně, červení až za ušima, překotně se začnete omlouvat.
A teď si představte, že vám někdo nevidomý druhý den nastoupí do práce, nebo s vámi začne chodit na přednášky ve škole…
Dovedu si představit, co se vám honí v hlavě, jak se s takovým člověkem budu bavit? O čem si mám s nevidomým povídat, jak s ním mám jednat?
Pokud se vám opravdu tyhle otázky honí hlavou, jste tu správně. V tomto textu vám dám několik jednoduchých tipů, jak přistupovat k nevidomým lidem obecně, ať už to jsouvaši spolužáci, spolupracovníci, nebo jen lidi, které potkáte na ulici.

Celý příspěvek

O hodinkách od Applu

Včera bylo zase na internetech živo, Apple představoval letos poprvé své nové produkty.
Kromě nového Macbooku, zlevnění Apple TV, uvedení služby HBO now a vypuštění verze 8.2 systému iOS také Tim Cook oficiálně oznámil, kdy se začnou prodávat hodinky Apple watch, první přízpěvek do kategorie nositelné elektroniky od společnosti s logem nakousnutého jablíčka.

Já, jakožto velký fanoušek jablečných produktů jsem celou keynote sledoval a v tomhle textu bych se se čtenáři rád podělil o svůj názor na Apple watch z hlediska nevidomého uživatele.

Trochu spekulací

Když Apple vypustil iphone 3GS s odečítačem Voiceover pro nevidomé, znamenalo to doslova revoluci. Já sám si pamatuji, že jsem si do té doby říkal, dotykové telefony, to není nic pro našince, k čemu to nevidomému bude, je to zas jen humbuk, hezký obrázky, spousta kravin, her a bůhví čeho pro vidící, to mě nezajímá.
Pak jsem si zašel do Vaňkovky vyzkoušet iPhone s odečítačem Voiceover a můj názor se začal pomalu ale jistě měnit.

Abych to zkrátil, iPhone je aktuálně nejpopulárnější dotykový telefon mezi zrakově postiženými ve světě, je kolem něj obrovská komunita nadšených uživatelů, kteří mezi sebou diskutují všemožné problémy, které se týkají přístupnosti všech možných aplikací, své postřehy sdělují ostatním, chyby hlásí do Applu či vývojářům samotným a muselo by se stát něco opravdu převratného, aby se tento stav změnil.

Proč jsem toto vše psal? Hlavně proto, aby bylo čtenářům jasné, proč se tolik zajímám o chytré hodinky od Applu.
Oficiálně není zatím potvrzené, zda budou Apple watch obsahovat odečítač Voiceover pro nevidomé, ale vzhledem k tomu, jaký trend Apple nastolil mezi nevidomými s iPhonem by mě překvapilo, kdyby byly hodinky pro nevidomé nepoužitelné.
Apple oficiálně sám nepotvrdil, ale ani nevyvrátil, zda hodinky přístupné budou či nebudou, několik neoficiálních zdrojů však informovalo, že zařízení by odečítač Voiceover obsahovat mělo.

Pojďme tedy teď předstírat, že hodinky budou plně přístupné a použitelné i bez zraku, na 90% tomu tak asi bude. Proč by si tedy takové hodinky chtěl či nechtěl člověk jako já koupit či nekoupit?

Proč ano

Co hodinky umí nebo neumí popisovat nebudu, to jsme všichni viděli včera.
Jaké funkce by tedy byly pro nevidomého přínosné?

Tak především, já osobně bych uvítal možnost rychle reagovat na veškerá oznámení, aniž bych musel zastavovat, vytahovat telefon z kapsy a prohlížet, co se kde stalo.
Hodinky má člověk na ruce, jsou snáze dosažitelné a mělo by tak pro mě být snazší a rychlejší zjistit, kdo mi co chce.

Pokud by takovým oznámením byla zpráva, líbí se mi možnost, odpovědět z hodinek přednastaveným vzkazem, nadiktovanou zprávou či audiozprávou. Diktování používám docela často už teď na iPhonu a audiozprávy mám rád taky.

Když už jsme u oznamování, docela mě zaujala funkce taptic engine, když člověk nosí telefon v kapse, občas vrnění či zvuk oznámení přeslechne, oproti tomu, to, že vám hodinky oznámí událost “zaťukáním” na zápěstí se dle mě přeslechnout nedá.

Nádhera by v tomto případě byla, kdyby si člověk pro každý kontakt mohl nastavit určitý rytmus poklepání, zprávy od kamaráda vám budou ťukat jinak než zprávy od rodičů a tak různě.

S taptic engine souvisí i další funkce, hodinky by měly umět pomocí poklepu i navigovat, nevím jak to přesně funguje, ale představuji si to tak, že když máte zahnout doleva, ťukne to dvakrát a když doprava tak jednou.

Dále se už pouštím do vod neoficiálních.
Pokud bude v česku někdy funkční Apple pay, rozhodně bych hodinky k tomuto účelu začal využívat, bezkontaktní kartu vám ukradne někdo spíš, než hodinky z ruky.
Neoficiální zdroje také tvrdí, že by se Siri měla někde kolem verze iOS 9 snad naučit česky a tu bych pak hodinky začal využívat naplno.

A jaké aplikace bych jako nevidomý využil na nositelném zařízení?
Hned z kraje mě napadá teoreticky watch aplikace Můj vlak od ČD. Koupím přes appku lístek, blížím se k nádraží, hodinky mi zaťukají na zápěstí, kouknu a vidím, že mi vlak odjíždí v tolik a v tolik a že jede z nástupiště X, koleje Y, či, že má spoždění.

Dále mě napadá appka, která by mi uměla naplánovat moji cestu hromadnou dopravou do bodu X, s tím, že by mi dokázala ukázat, na jaké MHD zastávce stojím, jakou tramvají mám jet, jakým směrem a v kolik mi tramvaj jede.

Určitě by se toho dalo vymyslet víc, aktuálně ale netuším, jaké možnosti přesně vývojáři mají a tak se nechci moc pouštět do spekulací.

Nakonec znova zmíním bezpečnost, číst oznámení, zprávy či bůhvíco dalšího ze zařízení na zápěstí je pro nevidomého bezpečnější, než vytahovat z kapsy telefon. Z ruky vám hodinky sotva někdo nenápadně serve, kdežto telefon vám někdo vytrhne během sekundy a pokud jste nevidomí, už ho horko těžko dohoníte.

Proč ne?

Chytré hodinky bych nekupoval v případě, že jsem člověk, co vyřídí za den něco kolem pěti hovorů, na maily nespěchá, nepoužívá sociální sítě a nemá i v telefonu nainstalovanou tunu aplikací, jako já.

Nedovedu si představit mnoho lidí, kteří by chtěli přes apple watch například telefonovat, jak to včera ukazovali na tiskovce, na telefonování je zkrátka telefon a na tom se nic nezmění, ať se Apple třeba na hlavu postaví.

souhrn

Jak to pro nevidomé dopadne se dovíme snad již v dubnu.
Bude to záviset jednak na tom, zda budou hodinky přístupné už v základu a zda budou mít vývojáři nápady na aplikace a funkce, které budou pro našince užitečné. A zde podle mě opět nastupuje komunita uživatelů. Pokud budou mít nevidomí zájem o aplikace do hodinek, aplikace budou, pokud zájem nebude, tak nebude nic.

Mám rozhodně v úmyslu si po uvedení do prodeje co nejdřív zjistit, jak je to s Apple watch a přístupností, a pokud bude situace příznivá, hodinky si někde na testování sehnat a vyzkoušet, jak by se mi osvědčily v každodenním životě, doma, při organizaci úkolů či na cestách.

Kupovat je rozhodně letos nehodlám, jednak nejsem natolik bohatý, abych si je mohl dovolit a druhak předpokládám, že i kdyby byly hodinky už teď přístupné, bude první generace asi dost chybová. Takže si spíš počkám na rok 2016, na případnou druhou generaci, to už bude zařízení mít něco za sebou, lidi budou reportovat chyby a i přístupnost pro nevidomé se zlepší, i s iPhony to tak bylo.

Update
Apple právě potvrdil na oficiálních stránkách apple watch, že hodinky budou mít vestavěný odečítač voiceover.
JE to paráda, už se těším, až si tuhle hračku někde seženu na vyzkoušení a minimálně taky vím, na co si hodlám teď v nejbližší době šetřit.

Mohou Nevidomí Používat Dotyková Zařízení?

V posledních několika týdnech se mě několik různých lidí ptalo různými způsoby na tu samou otázku, asi nějak takhle: “Sím vás, já to nechápu, jak vy ty dotykový telefony můžete ovládat? To tam máte nějaký to hlasový zadávání, že?”
Odpovědí na tuhle, či podobné otázky by mohl býti i následující text.

Celý příspěvek

Be my eyes, pomoc přes mobil

V poslední době se roztrhl pytel s aplikacemi, které nevidomým tím či oním způsobem nabízejí, že dokáží identifikovat cokoliv, co nevidomý vyfotí mobilem.
Některé využívají strojovou identifikaci, některé lidi na druhé straně, některé to kombinují.
Aplikace Be my eyes na to jde úplně odjinud, nevidomý nic nefotí ale při požadavku o identifikaci se spustí živý videopřenos s vidícím člověkem, který je zaregistrován v síti jako vidící dobrovolný pomocník.

Má to své klady i zápory, ve stručnosti se teď vše pokusím shrnout.
Za klad rozhodně považuji možnost s druhou stranou komunikovat v reálu, na něco namířím mobil a druhá strana mi hned řekne, co vidí, zda něco vidí, zda mám telefon přiblížit, oddálit, posunout tam či onam a tak podobně.

Druhým kladem je obrovský počet dobrovolníků, aktuálně aplikace udává cca 37000 vidících na zhruba 3300 nevidomých. Takže možnost, že se vám po zadání požadavku někdo ozve je docela slušná a od kolegů vím, že je i docela slušná možnost, že bude druhá strana mluvit česky.

Jako negativum vidím datové možnosti mobilních operátorů, pořád si tak nějak v českém prostředí neumím představit, že by se aplikace na současných mobilních sítích dala použít bez sekání zvuku či videa a to nemluvím o datových limitech FUP.

Druhým negativem je pro mě to, že absolutně nemá nevidomý tušení, kdo to na druhé straně zvedne.
Já osobně bych měl asi dost problém požádat o pomoc uplně cizího člověka. Nevím kdo to je, co dělá, u čeho jsem ho zrovna vyrušil a tak vůbec.
Tady mi připadá lepší české řešení s názvem Remote assistant kde má nevidomý člověk síť svých kontaktů, kterým může zavolat o pomoc takže ví vždy, komu volá a zda je druhá strana ochotná a dostupná pomoci.

Abych to tedy shrnul.
Aplikaci Be my eyes úplně nezavrhuji, určitě si své uživatele najde.
Pro mě osobně je ale rozhodně lepší řešení soukromého charakteru typu Remote assistant a nebo použít uplně obyčejný skype či facetime.
A mimochodem, tyhlety pomáhací aplikace na bázi živého videa se podle mě stejně dají použít jen někde v soukromí doma či v práci, představa, jak lítám po Tescu s mobilem v ruce a nechávám si od někoho na druhé straně popisovat konzervy, lahve a balíčky je pro mě dost nepředstavitelná.

Na závěr prosím své nevidomé kolegy či vidící čtenáře, aby se se mnou v komentářích podělili o svůj názor, zrovna tohle se podle mě týká i zdravé i nekoukací veřejnosti a mě zajímá pohled z obou stran.

O integraci

Tak se taky přidám se svou troškou do mlýna.
Prezident se zas ukázal v tom nejlepším světle a všem nám dokázal, že je neskutečný tupec, buran a necita.
To je věc jasná a já tohle lidem, co to o něm tvrdí nevyvracím, máte sto procentní pravdu.
Jenže, ono to s tou integrací zdravotně postižených zas tak uplně jednoduché není, no a já bych se rád podělil i o svůj názor na tohle, v minulém týdnu, tak aktuální téma.

Coby nevidomý si myslím, že se najdou děti, kterým integrace do běžné školy rozhodně prospěje, ale že se najdou i takové, které by být integrovány neměly, ať už proto, že by jim nevyhovovalo tempo běžné školy nebo proto, že by byly, jak nám pan prezident pověděl, v běžné škole nešťastné.
Výhody a nevýhody má tudíž oboje, jak speciální školství, tak integrace do školství běžného. Pojďme si to trochu teď rozebrat.

jak to je se speciálními školami

Na základní i střední školu jsem chodil do Brna, do speciální školy pro nevidomé a slabozraké.
Na základce nás bylo ve třídě sedm, což má samozřejmě své výhody i nevýhody.
Nespornou výhodou je snažší individualizace výuky, nerozuměl jsem nějakému matematickému problému, učitelka měla čas mi vše v klidu a pohodě ve výuce vysvětlit, tempo a učivo, vše bylo nastaveno rovnou s ohledem na malý kolektiv a naše zrakové postižení. Uznejte, že tohle by v klasické škole, s třídou, kde je kolem třiceti žáků asi sotva šlo.

Na druhou stranu mám pocit, že uzavřený kolektiv na speciální škole, kde ještě navíc 90% žáků bylo přes týden ubytováno na internátě moc neprospíval některým dětem v rozvíjení takových těch sociálních dovedností, hlavně co se komunikace a družení se se svými vidícími vrstevníky týče.
Co si já z internátu pamatuji byl celý týden, celý školní rok pořád stejný rytmus.
Jednou týdně jsme chodili skupinově na vycházku, taky asi docela zážitek pro vidící spoluobčany, sedm dětiček za sebou ve vláčku se drží za paní vychovatelkou a ťapkají si to po ulici.
A zbytek týdne jsme si vždycky odpoledne psali skupinově úkoly, pak jsme si zalezli do herny, vychovatelka dozorovala a my si tak nějak dělali, co jsme chtěli, někteří si hráli s legem a někteří si jen tak seděli a kejvali se dopředu dozadu.

Podotýkám, že poslední odstavec se týkal spíše prvního stupně, jak jsme stárli, bylo těch aktivit samozřejmě více, ale i tak mi to s odstupem času příjde docela síla.

něco k integraci

Pokud je nevidomý žák jinak duševně zdravý, bez dalšího kombinovaného postižení a pokud má taky dost odvážné rodiče, nevidím v integraci problém.
Samozřejmě tu hraje úlohu více faktorů, musí spolupracovat žák, rodiče, psycholog, spec. pedagog, učitel a případně i osobní asistent. A hlavní riziko tu já osobně vidím v tom, jak se žák začlení do kolektivu.
Přiznejme si to rovnou, ty malé děti na základce nemají zprvu absolutně potuchy, co se to děje, proč se ten kluk či ta holka s nimi nebaví, proč musí mít asistenta, proč se učí pomaleji, proč má jiné záliby než ostatní a tak dále a tak dále.
Děti jsou zvídavé, toho nevidomého se pak na všechno vyptávají, jemu se to nelíbi, připadá si, že je outsider a jak je známo, je-li někdo v kolektivu outsider, stačí už jen trochu a přichází šikana a podobné nehezké věci.

Tady spíše jen teoretizuju, i když čerpám i z vyprávění mé kamarádky, která byla v integraci jak na základce tak i potom na gymnáziu, no a na základce právě nějaké takové problémy s kolektivem popisovala.

Sečteno a podtrženo

Nejsem ani pro jedno, ani pro druhé. Je to celé vše tak subjektivní věc, že by se to, zda integrovat dítě do běžné školy mělo řešit případ od případu.
A upřímně řečeno, od toho tu jsou psychologové a spec. pedagogové, aby rozhodli, do jaké školy jakého zdravotně postiženého začlenit. A pokud se nepletu, Zeman není ani psycholog ani spec. pedagog.
Je to jen jakýsi chlápek, který se snaží poučovat všechny ve svém okolí a na následky nehledí. Já jsem prezident a nebudu se ohlížet ani napravo ani nalevo, hotovo, mám vždycky pravdu.
A nejvíc mi na tom zkrátka a dobře vadí ta šílená generalizace, to je jak kdybych teď řekl, všichni muslimové jsou teroristi, všichni cikáni kradou a tak dále a tak dále, vždyť se to v dnešní době řeší soustavně dokola a všude.