Podzimní agora 2018, část I

První listopadový víkend, 3. a 4. proběhl v prostorách střediska Teiresiás již osmý běh akce Agora, vzdělávací workshopy pro zrakově postižené uživatele asistivních technologií. Já se letos účastnil teprve podruhé a v tomto krátkém textu bych rád shrnul své dojmy.

Jde-li o organizaci před a v průběhu akce, nebudu tu zabíhat do detailů, vše bylo na stejně kvalitní úrovni jako loni, článek viz tady.

sobotní program

O proti loňsku byl program trochu jiný, sobotní dopoledne se neslo v duchu krátkých desetiminutových přednášek, kde nám lidé z různých společností, které se zabývají vývojem asistivního softwaru a hardwaru krátce představili své produkty, ty bylo možno si po přednáškové části vyzkoušet na výstavě a s některými se seznámit více do hloubky v odpoledních workshopech.

Tady bych krátce jen vypíchl dvě zajímavé věci. Letos poprvé jsme měli zahraniční hosty, jednoho holanďana a jednoho španěla. Jak pro anglicky mluvící, tak pro česky mluvící byl zajištěn simultání překlad do obou jazyků a z toho co jsem slyšel na velmi vysoké úrovni, za to opravdu klobouk dolů.

A za druhé, nejzajímavější přednáškou pro mě byla řeč pana J Bloema z holandska, který pracuje v oblasti asistivního softwaru a hardwaru takřka od zrodu téhle tématiky od roku 1993, učil na počítači nevidomé děti v Nigérii a jeho řeč byla opravdu zajímavá a inspirativní.

odpolední workshopy

Odpoledne bylo věnováno dvěma běhům workshopů, každý workshop byl cca na hodinu.

Mým prvním workshopem byla praktická ukázka novinky orcam my-eye. Nebudu teď spekulovat o tom, jak moc je to užitečné a jak moc drahé, to si necháme na jindy. Mě tahle věc zaujala vyloženě z hlediska toho co to je a co to umí po technické stránce.

Jednoduše, přicvaknete si na nožičku u brýlí cca 7 cm dlouhý váleček s kamerkou na předku, kouknete se na třeba papír, co máte v ruce, nebo na dveře, na kterých je nějaká cedule… prostě na cokoliv, kde je něco, co chcete přečíst, klepnete na váleček a během pěti sekund máte text hlasem do ucha přečtený.

Podobným způsobem to umí identifikovat bankovky, strčíte bankovku před brýle a ta se hned přečte.

V praxi to chce pravda trochu cviku, aby se přečetlo opravdu to, co chci, má-li ale člověk trpělivost, lze dosáhnout velmi rychlého a hlavně přesného výsledku. Stránku knížky mi to rozpoznalo bez chyby, nápis na dveřích učebny snad s jedním překlepem.

Hlavní výhodu vidím v tom, že člověk na přečtení třeba obálky, tabule na dveřích, jídelního lístku, nemusí vytahovat z kapsy mobil, celá ta věc je přicvaklá na brýle, je malá a dá se rychle ovládat jednou rukou, takže v druhé mohu držet třeba hůl a tak podobně. Rozhodně bych se k téhle hračce rád na pár dnů dostal a otestoval ji někde v terénu, zda bych si ji chtěl pořídit zatím nevím.

Na závěr k orcam ještě jedna krátká věc, je úžasné kam se technnologie posouvají, když jsem s čtecím hardwarem začínal ve škole, byly to velké stolní skenery. Pak to byly menší, ploché skenery, pak smartphone do kapsy a teď jsme u 7 cm dlouhého válečku co se přicvakne na brýle.

na Druhý běh workshopů jsem si vybral produkty, které dovezl pán ze ˇšpanělska. Šlo o praktickou ukázku dvou věcí, první produkt se jmenuje UFO, je to jednoduché pípátko velikosti asi 3 cm v průměru a v součinnosti s připojeným smartphonem umí různé věci. Například přivážu to vodicímu psovi na obojek a když se mi psík ztratí moc daleko, mobilem pípátko vyvolám a ono začne hlasitě pískat, trochu mi to připomíná takovou tu hračku tile, na hledání klíčů.

Pak to má ještě druhou variantu, kdy rozmístíte pískátek více např. do nějaké trasy nebo různě po prostoru a zase pomocí aplikace si nadefinujete kdy se které spustí, jak hlasitě má to které pískat a spoustu dalších věcí.

Varianta 3 je ale nejzajímavější a nejvíce bych to přirovnal k nedávno spuštěné funkci zkratky v IOS. Pískátko si nalepíte třeba na dveře oblíbené restaurace, v aplikaci si nadefinujete v jaké blízkosti od něj se má ozvat a jakmile se s mobilem přiblížíte, začne to pištět a v aplikaci se třeba načte menu dané restaurace z přednastavených webovek.

Povídali nám, že takových akcí si člověk může vyrobit více sám. Je to rozhodně minimálně zajímavá hračka, jen já osobně stále nevím, zda bych to uměl využít.

Druhou věc, kterou nám pán ze španělska krátce ukázal byla krabička, co se propojí s telefonem, má spoustu senzorů a umí měřit intenzitu světla, teplotu okolí, vlhkost, teplotu objektů, poznávat barvy a číst NFC štítky, na které si můžete nahrát třeba popis nějakého balíčku.

Hlavní výhodou téhle věci je, že člověk si na všechna tahle měření a rozpoznávání věcí nemusí kupovat kvanta speciálních pomůcek ale má vše v jednom a celé se to ovládá přes iphone.

Závěrem k sobotě

Celkově mi ze soboty asi nejvíce v hlavě utkvěly kamerka orcam a ranní prezentace pana Bloema.

A pak samozřejmě jsou nejmilejší okamžiky, kdy potkáte náhodně člověka, s kterým si celý rok jen píšete přes messenger, prohodíte pár slov s nevidomou známou, co jsem ji naposled viděl na táboře před x lety. Stejně na tahle setkání jezdím hlavně kvůli těmhle potkáním, technologie jsou důležité a usnadňují nám život beze sporu, ale socializace je důležitá též.

Zítra čekejte druhou část textu o nedělním programu a celkovém závěrečném dojmu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je Pavel Ondra. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *