Agora, workshop o ICT pro nevidomé, dojmy účastníka

V Brně se toho tenhle víkend dělo hodně. Jednak nám sem přivezli růžový tank, začala výstava Kmeny 90 a taky se do moravské metropole sjeli nevidomí lidé z celé republiky a Slovenska. Rozkopané koleje u Hlavního nádraží nezabránily asi 40 zrakově postiženým nadšencům setkat se v budově bývalé lékařské fakulty, ve středisku Teiresiás na již pátém běhu akce Agora, workshopy o informačních technologiích pro uživatele s těžkým postižením zraku.

Já jsem se letos rozhodl, že se téhle akce zúčastním, ze tří důvodů, jednak jsem chtěl potkat nevidomé kamarády, druhak jsem si chtěl vyčistit hlavu od masírovacího týdne a za třetí jsem se chtěl naučit věci, které by mi byly k užitku jak v mém soukromém tak pracovním životě.

Podařilo se mi tyhle tři cíle splnit? Na to se pokusím odpovědět v dojmech z celé akce.

Sobota, více témat v rychlém tempu

Uvedu to celé krátkým odstavcem, lidé, kteří tyhle akce pořádají rozumí svému řemeslu. Již pár dní před samotnou akcí nám v mailu přistál krásný popis trasy, takže jsem byl schopný dojít od tramvaje na místo, kde jsem před tím vůbec nebyl snad s jedním zaškobrtnutím úplně sám.

Jakmile jsem na místo dorazil, začal kolotoč potkávání lidí, registrace účastníků, zase potkávání, do toho jsem vrazil do jednoho vodícího psa, mezi tím jsem se připojil na wi-fi, pak přišlo kafe. Je to taková ta klasika na konferencích či seminářích, s jednou podstatnou věcí, kdykoliv jsem se ztratil, nebo nevěděl, kam jít, vždy byl k ruce nějaký asistent, který mě nasměroval tam, kam jsem zrovna potřeboval.

A pak přišlo oficiální uvítání a hned po něm se to celé rozjelo na plno.

První workshop, naučte se skenovat mobilem.

Představte si, že jste v restauraci, která nemá menu na webu. Dojde číšník, hodí vám na stůl papírové menu a hotovo. Řešením je tu aplikace KNFB reader, která umí jakýkoliv text na papíru vyfotit a převést do mluvené podoby. Jednoduše, namíříte telefon na menu, cvaknete foťákem a čtete.

A první workshop byl o tom, naučit se tuhle aplikaci zvládnout tak, aby to bylo opravdu tak jednoduché, jak jsem psal výše, cvak a čtu.

Nevidomý člověk a focení mobilem, to je přeci blbost, řekne si většina z vás. Ale, pokud se člověk naučí, jak má telefon namířit, jak vysoko ho nad papír zvednout, kam ho posunout, aby foťák zabral celý text, lze celý proces zvládnout rychle a bezbolestně.

O tom celém bylo první sezení, kterého jsem se zúčastníl. Lektor nám dával na stůl rozmanité tištěné předlohy, radil nám, jak vysoko telefon zvednout, jak využít nápomocné nástroje, které aplikace KNFB reader nabízí tak, aby se dosáhlo přijatelného stupně rozpoznání textu, abych pochopil, co mám před sebou a porozuměl obsahu.

Není to vždy ideální, ale po chvíli cviku lze aplikaci zvládnout tak, že si opravdu člověk třeba může to menýčko přečíst, vědět kolik stojí česnečka nebo jaká čepují piva.

Jak si kluci zbastlili mluvící televizi

Druhé sezení dne bylo z mého hlediska člověka, kterého vůbec nezajímá to, co běží v bedně spíš zábavné. Dva kluci z brněnského tyflocentra nám ukazovali, jak si sami dokázali nahrát do televize, na které běží android aplikaci, která jim tV ozvučila. Televize četla, když se přepnul kanál, co je to za číslo a stanici, uměla v TV průvodci číst stanice a co na nich běží. Pak jsme zkoušeli posílat do televize film z notebooku, tam to spadlo, pak se to rozjelo, pak to něco zas nečetlo.

Užitečnost tohohle workshopu je pro mě sice nulová, ale zábavnost naprosto stoprocentní. Ti dva vypadali, jakože je to opravdu baví, zbastlili si to fakt sami a i když říkali, že Philips, který tuhle TV dělá neměl absolutně potuchy, že něco takového vůbec lze, fungovalo to dosti použitelně.

Otlapkejte si cestu na mapě

Třetí sezení dne bylo turistické. Seznamácké mapy totiž dostaly před pár lety novinku a to možnost, nechat si určitou oblast vytisknout v hmatové podobě a dokonce si vybrat i z několika měřítek.

Do detailů zabíhat teď nebudu, ale vypadalo to tak, že před nás pán položil dva listy, na kterých byla reliéfně vytištěná oblast CCA od Brna po Znojmo.

Já položil ruce na mapu a za pomoci navigace od lektora jsem začal poznávat. Dvojtá čára, co jde na jihozápad je dálnice. Vedle ní je přerušovaná čára, takhle se znázorňuje železnice. A cítíte ten kroužek, ve kterém je braillovým písmem napsané BŘ? to je Břeclav. A v ten moment mi šlo v hlavě, Vždyť tu dálnici znám, tam jezdím k babičce a ta čára co z ní odbočuje, to bude silnice na Hustopeče, trefa.

Tady to píšu hodně zjednodušeně, za tím celým projektem je spousta práce a mnoho let dřiny, ale já si to fakt děsně užíval. Pokud se nevidomý člověk naučí číst seznamácké hmatové mapy, může mít rázem o mnoho větší přehled o svém bezprostředním i širším okolí. A za to zaslouží lidé ze Seznamu, střediska Teiresiás a ČVUT metál.

teoreticky, jak platit mobilem

Poslední sobotní sezení bylo spíše povídací a sdílecí. Dva mladí lidé nám povídali o tom, jaké aplikace používají k nakupování zboží a služeb na mobilu, dělili se s námi o své zkušenosti, co se přístupnosti pro nevidomé týče a tak nějak jsme o celém tématu diskutovali.

Určitě užitečná a přínosná věc, jen bych tu chtěl zmínit, že oba lektoři měli zkušenosti pouze s platformou IOS a kolega, co tam byl jediný s androidím telefonem mi připadal trošku ztracený.

Tip na příště, bylo by fajn tohle uspořádat tak, aby to vedli lidé, kteří mají zkušenosti s Applem i Googlem. Dalo by se pak lépe sdílet, porovnávat a připomínkovat.

Zbytek soboty už pak patřil zábavě, přesun do Plzeňského dvoru, tam pivo, raut, networking, mezi tím někteří zmokli, no prostě afterparty jak má být, se vším všudy.

Neděle do hloubky

V neděli se startovalo o hodinu dřív, organizátoři se totiž rozhodli, že druhý den udělají jen dvě sezení, zato více do hloubky.

Zatímco v so botu byly čtyři hodinové workshopy, v neděli byly buď dva dvouhodinové, nebo pro opravdové nadšence jen jediný čtyřhodinový workshop.

Já si díky tomu, že jsem potřeboval porozumět problematice věci dosti, zvolil čtyřhodinový workshop, jak na redakční systém WordPress poslepu, spravuji si přes něj pracovní web.

A rozhodně jsem nebyl zklamán, lektor, sám nevidomý, nás během těch čtyř hodin naučil věci, u kterých vím už teď, že se mi budou hodit v mnoha situacích, kdy si sám budu chtít vyladit, upravit či aktualizovat web. Ať už to, jak si na web dopsat nějaký text,hezky jej naformátovat, nebo to, jak na web přidat různé vychytávky, třeba menu, kalendář, nebo odkaz na facebookovou stránku.

Více toho za neděli nenapíši, snad jen to, že organizátoři na oběd objednali asi šest druhů pizzy pak pořád mezi stoly pobíhali asistenti, nabízeli různé druhy a starali se o to, aby u žádného stolu nebyl žádný hladový člověk. Bylo to moc milé a děsně hezké.

Závěr a poděkování

Víkend utekl jako voda. Ty dva dny se mi slévají v jeden úžasný zpletenec, ze kterého mi vyvstává pár věcí.

Z workshopů mi v hlavě nejvíc utkví skenování telefonem, mapy a správa webu poslepu.

Z toho ostatního to, jak krásně nám vše předpřipravili před samotnou akcí, popis trasy na místo, rozvrhy workshopů pro lidi, dokonce zaslané SMS v sobotu ráno.

Opět profesionalita, kterou jsem z toho celého cítil, lidi ze střediska Teiresiás snad ani jiní být neumí, na každé akci, kterou jsem s nimi absolvoval to bylo podobné, vyladěné, funkční a pro nevidomé naprosto přístupné a bezproblémové.

Psal jsem to už na Facebooku před akcí, děkování a vděčnosti nikdy málo není. Já za účastníky bych moc rád poděkoval lektorům, bylo poznat, že si své téma opravdu dobře nastudovali, věděli o čem mluví a na dotazy byli schopni srozumitelně a věcně odpovědět.

Druhý dík patří společnosti Deloitte, která byla letos generálním partnerem celé akce. Myslím, že hlavně díky nim byl nulový účastnický poplatek, za sobotní raut se taky nic platit nemuselo. Líbí se mi, že se i v takových velkých firmách najdou lidi, kteří jdou do toho, podpořit takovéhle smysluplné akce.

Za mě, jako člověka, který byl v nových prostorách Teiresiás poprvé patří rozhodně dík asistentům a dobrovolníkům. Nejen že nám byli k ruce při roznášení jídla a pití, ale pokud bylo potřeba někam doprovodit, vždy se někdo milý a ochotný našel. Těmhle lidem jsem vděčný vždy a všude, dělají to zadarmo a dobrovolně.Organizátoři celé akce si dík zaslouží též, jmenovitě Radek Pavlíček a josef Konečný, nebýt jich, asi by tahle věc nikdy nevznikla. Celé tohle vymyslet, zkoordinovat a ukočírovat, za tohle fakt respekt.

Víkend mi utekl jako voda, rozhodně to nebyl promrhaný čas, rád jsem potkal lidi, rád jsem se něco naučil. V listopadu se těším zase. Pavel Ondra.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *