Otázky od vidících pro nevidomé

Kdysi ze začátku jsem tu psal poněkud delší text, ve kterém jsem se pokusil odpovědět na takové ty základní otázky, které nám nevidomým naši vidící kolegové, spolupracovníci či kamarádi kladou pořád dokola.

Od té doby uplynulo už pár let, já se teď nudím doma a tak mě napadlo text trochu přepracovat, jednak jsem se od té doby přesunul od studia k práci a druhak mám taky pár nových nápadů a postřehů.

Tak tady je deset takových těch nejběžnějších otázek, kdyby vás napadlo něco dál, ptejte se v komentářích.

1. Chtěl by si někdy vidět?

Po pravdě na tuhle otázku sám odpověď do dnes neznám. Nevidomý jsem od narození, tak nic jiného neznám, zvykl jsem si. Říká se, že když někdo ztratí zrak v pokročilejším věku, je to pro toho člověka docela šok. No a mě napadá, že obráceně by to bylo asi taky docela mazec, taky by mi dosti dlouho trvalo, než bych si zvykl.

Na odlehčení, s kamarádem jsme se na tohle téma kdysi bavili a shodli jsme se na tom, že když už bychom chtěli vidět tak pořádně, kdyby vymysleli nějaké kyber oko, tak už se vším všudy, infračervené vidění, ultrafialové vidění, vestavěné Google mapy, mimochodem Terminátora 2 jste asi viděli všichni.

2. jak to, že nemáš vodícího psa?

Vodící pes je živý tvor, který vyžaduje péči. Já jsem člověk, který ví, že ve stylu, jakým teď žiju a pracuju nemá u mě pes zatím místo.

Orientaci po městě zvládám s bílou holí docela dobře, když se zamotám, je všude dost lidí, kteří rádi pomůžou a navíc bydlím v malém bytě. A všichni mi taky potvrdí, že plovoucí podlaha se se psími drápky moc ráda nemá

A opět na odlehčení, jedna moje kamarádka měla tenhle dotaz taky, proč, že to nemám psíka. Když jsem jí řekl v podstatě to, co jsem napsal tu, byla chvíli potichu a pak pravila: „Nevadí, dnes ti budu dělat vodící fenečku já.“

3. Jak funguje ten tvůj telefon, to je nějaký zvláštní?

Na téma mobilních telefonů pro nevidomé by se toho dalo napsat tolik, že by to vyšlo na další článek. Ve zkratce tedy, každý telefon se systémem Android, ať už od Samsungu, LG, HTC nebo Sony má v sobě vestavěné funkce zpřístupnění a jednou z těchto funkcí je aplikace Talkback, která převádí veškerý text na dotykovém displeji do hlasové podoby, za pomoci syntetického hlasového výstupu.

Stejnou funkci mají i iPhony, jen tady se to jmenuje Voiceover. Prakticky to pak funguje tak, že mi telefon umí přečíst cokoliv, na co klepnu, přečte maily, SMS, elektronické knihy. A pokud si do telefonu doinstaluju správné aplikace, můžu s ním dělat i vše ostatní, hledat jízdní řády, používat překladač od Googlu, pouštět si videa na youtube

Na odlehčení, iPhony v sobě mají dokonce vestavěný slovník výslovnosti pro emotikony, takže když mi někdo pošle smailík, můžu slyšet např. obličej posílající polibek, šťastný kočičí obličej, smějící se hromada bobků.

A včera jsem dokonce zjistil, že u fotek umí pomocí strojového rozpoznání identifikovat objekty, slyším pak např. obrázek, obsahuje jezevčík, na výšku, ostrá dobře osvětlená fotka.

4. Umíš číst braillovo písmo?

Ano umím, braillovo písmo se učí žáci na speciální škole už v první třídě a tohle se nezapomíná, stejně jako se vidící člověk naučí číst a psát klasický černotisk, taky to pak už nezapomene.

Jedním dechem ale rovnou dodávám, že jsem v braillu naposledy něco četl snad před třemi lety, nějaké testy na univerzitě, je pro mě pohodlnější nosit si knihovnu sebou v telefonu, než se tahat s těžkými bichlemi v batohu.

5. může nevidomý člověk mít nějaký zážitek z filmů?

Může ale je to různé film od filmu. Pokud se ve filmu hodně mluví, má z něj nevidomý člověk docela dobrý zážitek, ale vždycky je samozřejmě lepší, když je u toho i někdo vidící. Například hodně ukecaný je Harry Potter, nebo třeba Hobit, ze seriálů jsou super Hvězdná brána a Hra o trůny.

Horší je to s filmy, které jsou postavené čistě na vizuálu, třeba taková Gravitace, to je naprostá katastrofa.

Pokud umí člověk obstojně anglicky, existují naštěstí stránky, kde se dají sehnat skoro všechny filmy na trhu s audiopopisem pro nevidomé, když se ve filmu nemluví, komentátor popisuje děj, prostředí a postavy. Prakticky to funguje tak, jakmile vyjde film v USA na DVD, zjeví se i jeho komentovaná verze, ehm, jak to je s legálností těchto kopíí nemám absolutně potuchy.

6. jak to je s používáním slova vidět?

Asi tohle bude dosti individuální, ale já s tímhle slovíčkem problém nemám. Mě třeba zní líp, když řeknu, vidím, že máš dnes super náladu. Kdybych řekl třeba, slyším, že máš dnes dobrou náladu, znělo by mi to trochu nepřirozeně.

A co znám lidi ve svém okolí, s nikým, kdo by na tohle slovíčko byl háklivý jsem se zatím nesetkal.

7. Jak můžeš sám cestovat po městě?

Pro spoustu lidí to vypadá dost děsivě, že nevidomý se může sám pohybovat třeba po Brně. No, ve finále to zas tak složité není. Orientaci s bílou holí se člověk učí už na základní škole, mám pocit, že jsme začínali se základy už v první třídě.

Pokud má člověk pár tras, které chodí pravidelně, do práce, do obchodu, na poštu, má možnost se je naučit z paměti s k tomu vyškoleným instruktorem.

Vypadá to tak, že instruktor trasu s nevidomým prochází, po úsecích, klidně pětkrát dokola, dokud se ji člověk nenaučí.

Dělá se to tak, že instruktor s člověkem trasu prochází a říká mu, kudy má jít. Třeba ať jde kolem zdi tak, aby ji měl po levé ruce a až zeď zkončí, aby šel rovně přes přechod a po přejití si holí našel po levé straně zase zeď.

Pokud nemám trasu naučenou, jde třeba o něějakou jednorázovou návštěvu, výlet a tak podobně, lze kombinovat například pěší navigaci v telefonu s tím, že se člověk na cestu prostě doptá, v Brně je na to lidí docela dost.

A na závěr, při používání MHD lze číslo tramvaje nebo autobusu zjistit buď tak, že se opět člověk zeptá, nebo je možnost použít speciální vysílač, který tramvaji pošle rádiový signál a ona spustí z externího reproduktoru hlášení o čísle a směru linky.

8. Jak to mají nevidomí s barvami?

Pokud nevidomý člověk dřív viděl, nebo měl zbytky zraku, je to jednoduché, já například přestal úplně vidět až někdy v čtvrté třídě, takže když se řekne třeba červená, dovedu si tu barvu v hlavě ještě tak nějak představit

Pokud ale někdo nevidí od narození vůbec, už je to horší, ať přemýšlím jak přemýšlím, barvy prostě slovně popsat nelze. Jediný způsob je, dát člověku do ruky třeba banán a říct mu, tohle je žlutý banán. A pak si ten člověk prostě tu žlutou spojí s tím hmatovým vjemem banánu.

Na odlehčení. Na facebooku jela tuhle nedávno jakási ezo diskuze, nějaká paní někde v novinách četla, že nevidomí umí po hmatu rozlišit studené a teplé barvy, že umí poznat drobné nuance a vibrace a energie. No, tak hlásím, že bohužel to tak nefunguje a pokud ano tak nejspíš u jednoho z milionu. Možná to fakt někdo umí, ale všichni nevidomí fakt ne.

9. Jak to máš s muzei, hrady, zámky?

Hodně cestuji, hodně po ruzných městech a tak se pak i hodně lidi ptají, jak to mám s různými památkami a podobně. Na hradech a zámcích v česku mám většinou dobrou zkušenost, většina průvodkyň a průvodců mě nechá, abych si ohmatal vše, co je možné, většinou je to nábytek, krby a tak podobně.

V zahraničí je to různé, některá muzea jsou na nevidomé nachystaná, třeba v britském Toweru mají mini výstavku korunovačních klenotů pro nevidomé, modely ve skutečné velikosti s braillskými popisky.

Fajn jsou také muzea voskových figurýn, už jsem navštívil tři, Vídeň Londýn a Prahu a kromě Prahy nebyl problém nikde.

Na hodně místech mají dokonce v obchůdcích se suvenýry modely daných míst, v akropoli měli vyřezaný model ze dřeva, celý ten kopec se všemi stavbami, podle máti to bylo dost věrné. Prodavači jsou v těhhle obchůdcích dosti vstřícní, v Turecku mi dokonce ty modely pak už pán podával sám a dokonce mi je i popisoval.

10. Když nevidíš, co ostatní smysly?

Říká se, že když člověk o jeden smysl přijde, tak se mu ty ostatní zostří. Tohle já posoudit neumím, nikdy mě nenapadlo to nějak hlouběji zkoumat, spíš jde asi o to, že když nemůžu používat zrak, tak se ty ostatní smysly vytrénují. Já třeba nejsem moc hudební typ, hrát umím, prý tak leda na nervy, hudební sluch moc nemám. Ale znám kamarádku, která uměla po sluchu poznat typ projíždějícího auta a když jsme šli kolem mýchačky tak pravila, že ta mýchačka vydává tón C.

A taky jsem kdesi četl o klukovi, co byl jak netopýr, uměl něco jako echolokaci, podle zvuku poznal, že jde kolem zdi a tak podobně

Na závěr, doufám, že vám tenhle článek přinesl poučení nebo inspiraci. Připomínám, kdyby byly dotazy, můžete komentovat tady na blogu, nebo na FB.

2 komentáře u “Otázky od vidících pro nevidomé

  1. Docela hezky jsi shrnul nejčastější otázky, které slýchám taky, a myslím, že i většina ostatních nevidomých. Líbí se mi, že ty odpovědi jsou jasné, stručné, a přitom, pokud vím, jsi nikde nic podstatného neopomněl. Navíc samozřejmě málo takovýchhle věcí se dá zobecnit, takže fakt dobrá práce. Echolokace zas až taková zvláštnost nebude, já ji používám taky v životě běžně a znám hned několik dalších lidí, kteří to mají ještě na úplně jiném levelu než já, třeba na jedné straně opravdu hodně široké ulice dokážou sluchem poznat rozdíl mezi výškou baráků na téhle straně a na té druhé. To já osobně třeba zaznamenám jenom vlastnosti takových překážek, které mám tak maximálně metr od sebe. A poslední věc, s tou plovoučkou – to zrovna já potvrdit nemůžu. Měli jsme dva psy celkem už ve třech různých bytech, každou chvíli si spolu hrajou a ještě jsme ani na jedné podlaze neměli ani škrábaneček. Ale jinak samozřejmě jestli psa jo nebo ne, to je taky každého vlastní rozhodnutí, stejně jako všechno ostatní. 🙂

  2. Pekny clanok. Taktiez suhlasim s mnohym v clanku. S tym psom to mam podobne. Casto som z domu prec aj vyse 2 tyzdnov a to by aj zabudol, ze ma nejakeho pana :d Pekny blog drzim palce a zostavam vernym citatelom.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *