Istanbul, druhý zápis.

A začalo pršet. Už je zima a my už dnes nikam nejedem ani nejdem.
Istanbul trip končí a já dnes ještě napíši, co se mi vše líbilo a nelíbilo.

Ryby a delfíni

Ráno jsme začali v Turkua zoo/akvarium, kde je asi 80 M dlouhý tunel, kde je za sklem podmořský život, prý 80000 druhů živočichů.
Různé ryby a ostatní potvůrky.
Tohle mi samozřejmě jen máti popisovala, sahat se nedalo na nic, vše to bylo za tvrzeným sklem.

Naštěstí jsem ani já zkrátka nepřišel, kousek dál měli v tomtéž akváriu pár rejnoků, které zřízenec krmil a nechal mě si na jednu tu potvůrku sáhnout. Bylo to studené, bylo to slizké, no prostě ryba.

A o kousek vedle byla velice příjemná slečna, co mě nechala sáhnout si na kraba, chvíli si ho podržet. Byl studený,, měl hladký velký krunýř a klepeta, kterými jen tak lehce okusoval, působilo to tak nějak příjemně roztomile.

Po akváriu následovala anabáze, kde jsme asi na pětkrát hledali autobusy do delfinária, které je už kdesi na okraji Istanbulu.
Foukalo, pršelo, autobus se šíleně kodrcal, zastavoval snad co sto metrů a pořád nám nikdo nerozuměl, cože to hledáme, tipuju, že místní asi moc delfínci nezajímají.

Když jsme se do delfinária dostali, byli jsme promočení, nervózní a vyzmrzaní.
Show byla zajímavá, prvně tam asi deset minut blbl cvičitel s lachtanem a to tak, že se všichni kolem neuvěřitelně chechtali, včetně mé mámy.
Pak přišla jedna bílá velryba, která toho chudina moc neuměla. Co tedy mě zaujalo, vyluzovala spoustu zajímavých zvuků.

A pak nakonec přišel páreček delfínů, kteří s cvičitelem různě cvičili, hráli si s kruhy, s míči, cvičitel se nechal vyhazovat a tak podobně.

Delfíni se pak samozřejmě mohli fotit a já měl to štěstí, že jsem si jednoho mohl i rychle hmatově prohlédnout, samozřejmě na rychlo během cca 20 sekund, fronta byla značná.

Co k tomu říct, na delfínech se mi líbi jednak to, že to nejsou ryby, takže jsou sice mokří ale ne hnusně slizcí.
Mají hladkou kůži a já nevědět, že sahám na delfína, bych si asi myslel, že je to něco z hladké gumy nebo něčeho podobného.
A taky je na těch potvůrkách zajímavého, že na to, jak jsou velcí, vyluzují velice nepatrné zvuky, spíš jako nějaké malé zvíře, znělo mi to jako takové tiché klikání a do toho kňučení, jako malé dítě.
Co by mě skutečně zajímalo je, jak tyhle zvuky zní pod vodou, kde mezi sebou tito savci hlavně komunikují, tohle by opravdu stálo za to.

A na závěr mi ještě v delfináriu dovolili si sáhnout na lachtana, který byl neuvěřitelně mokrý, oproti delfínům spíš s drsnou kůži a s malými tuhými štětinami.

Zřízenci si asi nepřečtou, co tu píšu na blog, ale stejně byli velice vstřícní, nepochybně by všichni ostatní za sáhnutí si na tahle zvířata museli platit, hodlám jim samozřejmě poděkování napsat ještě e-mailem přímo.

A vrchol hnusu a znechucení v delfináriu? Jednak přeřvaná hudba a druhak, totálně nechutní turisti z celého světa, kteří neměli při sledování show na práci nic jiného, než konzumovat popkorn stylem, kdy při scházení z hlediště křupala kukuřice celou cestu pod nohami, fuj!

závěr

A to je vlastně za dnešek vše, počasí nás od dalších pochůzek a prohlídek odradilo, na asijskou stranu města už jsme ani nejeli, místo toho jsme si sedli na nejbližší bus na Taksim a zapadli co nejrychleji na hotel.

Zítra nás už jen v deset vyhodí z hotelu a my už asi pojedeme jen chvíli do města a pak rovnou na letiště.
A o tom už tu asi stejně psát nebudu, tedy pokud nepříjde nějaký nečekaný zážitek.

Istanbul trip končí a já v poslední části ještě sepíšu zbytkové dojmy, co mi utkvěly v hlavě.
Ráno jsme zjistili, že nevidomého pouští v metru zdarma, žetonů netřeba. Zda to oficiálně platí jen pro místní a neoficiálně to nikdo neřeší je otázka.

Spousta lidí je tu docela ochotných, po cestě do delfinária se nám např. stalo, že jsme nestihli koupit žeton a nastoupili do busu bez placení.
Mladík vedle mě vytáhl istanbulkart, „místní obdoba opencart,“ zaplatil to za nás s ní a my mu pak dali nazpět jen liry.

Takže jak vidí turistu, jedni se vás snaží oškubat, druzí se vám snaží pomoci. Asi za to taky může i bílá hůl, kterou jsem měl pořád při sobě.

Většinu přechodů nemají ozvučených ani nijak reliéfně značených.
A nečekaně, všude je plno lidí. No jo, patnácti milionové město se vším všudy.

Děkuji vám všem za pozornost, přijímám jakoukoliv kritiku a jakékoliv dotazy na cokoliv.
A už teď přemýšlím, co za město kdy navštívím, máti zas už plánuje dlouho do budoucnosti, že by túze ráda viděla Barcelonu. Tak žeby další foursquare city badge?
Dobrou noc všem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *