O školení Think Big

když je člověk akční, dostane se na různá místa s různými lidmi.
To jsem tak jednou na tréningu zaslechl od kamarádů trenérů zmínku, že jim odpadl člověk, co s nimi měl jet na školení s nadací Think Big, která nám sponzoruje turnaj ve futsalu pro nevidomé.
Přiběhnu k nim s balónem a jen tak povídám: „Já to za Vojtu vemu, stejně nemám do čeho píchnout.“
A bylo vymalováno, najednou jsem seděl v autobusu do Prahy a mířil k Máchovu jezeru na školení.

Přitom spolupráci s Think Big, dál už jen TB v našem týmu na starost nemám, jenže, zápal plic je potvora a ještě navíc kamarádka zrovna touhle dobou píše bakalářku, takže bylo potřeba někoho sehnat.
Chci tím říci jen to, že absolutně s takovými školeními nemám zkušenost, organizace projektů, koordinace a tak, to jde mimo mě.

Tedy jsem celou vyloženě hurá akci pojal jako příležitost poznat pár nových lidí, třeba se něco dovědět a udělat si fajn víkend.

Jak to celé nakonec dopadlo, zda se mi školení líbilo, zda i pro mě mělo smysl a co mi to celé přineslo, o tom bude tenhle asi trošku delší textík.

O co šlo?

Do TB se nahlásilo kolem 655 projektů a 140 z nich bylo vybráno. Tyto projekty bude nadace TB finančně podporovat.
A aby bylo všem náležitostem učiněno za dost, musí z každého týmu někdo absolvovat výše zmíněné školení.
My se do TB přihlásili s organizací futsalového turnaje v Bučovicích a jak jsem již psal výše, dopadlo to nakonec tak, že jsem školení absolvoval také.

Školení probíhalo od pátečního podvečera do nedělního poledne, jeho součástí byly povinné semináře a k tomu kopa dalších aktivit, zaměřených na rozvíjení všemožných schopností, které by mohli upotřebit lidé, vymýšlející různé bohulibé a prospěšné projekty.

Kromě aktivit povinných byly i aktivity druhu jiného, dnes se tomu říká networking a ač to slovo mám velmi rád tak nejde o nic jiného, než o prosté seznamování se u různých nápojů či za zvuku taneční hudby.

A nakonec dostanou všichni certifikáty, jako doklad účasti na školení a plni dojmů a vědomostí se rozjedou do svých domovů.

Pátek

V pátek jsem s Tomem z týmu Avoy vyrazil linkou SA někdy kolem půl jedenácté do Prahy, odkud se pokračovalo už autobusy od O2 do kempu Poslův mlýn u Máchova jezera.

O cestě napíši jen to, že jsem ji celou pročetl.
Po příjezdu přišel klasický kolotoč, registrace, ubytování, povlékání postelí a pro mě taky orientace po areálu a v ubytovacím zařízení.
Spalo se v chatkách, spíše takových buňkách se dvěma pokoji a toaletou.

Jakmile pomy nul chaos po příjezdu, přišlo oficiální zahájení.
Mluvili lidi z nadace TB, lidi z O2 a lidi z letní školy Lipnice, kteří nám během víkendu dělali lektory.

Celé zahájení bylo plné nadšení, úsměvů a pozitivního povídání, takové to sluníčkové.

A pak už přišel první program.
Rozdělili nás do několika skupin podle barev, já a Tom jsme se ocitli v oranžové skupině s pěti dalšími projekty, celkem nás tam tedy bylo 17.

Po technikáliích, jakože tam a tam se nesmí kouřit a že nemáme ztratit klíče od pokoje přišly první aktivity.

Nejdřív každý představil svůj projekt a v několika větách řekl, co od kurzu očekává, z čeho má strach a s čím přišel on.

Poté každému projektu přidělili mentora, který bude organizátorům pomáhat i do budoucna, radit a přispívat moudrostmi a zkušenostmi.

Výroba plakátu je samozřejmě věc, které jsem se moc nemohl účastnit, takže mezi tím, co Tom s mentorkou Aničkou vyráběli plakát, já povídal o tom, jak funguje náš futsal pro nevidomé, kdo na jakých postech hraje, kolik je navigátorů a jak plánujeme květnový turnaj.

A když to celé bylo, sešli se všichni v hlavním sále a každý tým si svůj projekt s plakátem odprezentoval.
Takže jsem oblékl dres a chrániče, sebrali jsme balón a v koutku u zdi jsme zájemcům ukazovali pár jednoduchých technik s balónem a povídali o futsalu.

Po nějaké době jsem se vydal s naší mentorkou obhlédnout projekty ostatních lidí.
Nejvíce mě zaujaly půjčovna knížek přes internet, sledování hvězd rádiem a loutkové divadlo pro neslyšící.
Lidi ty projekty měly mnohdy dost stejné, buď pomoc nějaké skupině, mentálně postižení, sociálně slabé rodiny, hendikepovaní.
A nebo byly projekty ekologické, např. čištění lesů a tak podobně.

Proto mě zaujala ta astronomie, jediný projekt orientovaný na vědu. A půjčovna knížek se mi líbila už proto, že ten člověk, co ji prezentoval vypadal jako docela velký nadšenec a booklover.

A víc už k pátku nepovím, jen asi tolik, že přišlo seznamování a mě se podařilo s pár lidmi se docela solidně zapovídat, kterouž to činnost mám já tuze rád.

Sobota

V sobotu byly na programu ony semináře, které si každý volil individuálně sám za sebe.
Já si vybral mediální tréning a mám docela dojem, že jsem mohl vybrat jinak.
První nám řekli, že existují televize, rádia, tištěné noviny a internet.
Pak nám povídali, ať píšem o našem projektu kam to jen jde.
A pak nám řekli, jak správně oslovovat v e-mailech novináře, což považuji za nejvíc užitečnou informaci celého semináře.
Upřímně jsem doufal, že si zkusíme i cvičně něco napsat.

Poté přišlo inspirační povídání, opět v hlavním sálu.
Pozvali nám ředitelku nadace Konto bariéry, která evidentně neměla v úmyslu pustit k mikrofonu nikoho jiného, ani paní moderátorku.
Ač již starší žena, byla plná energie, nápadů, přeskakovala od tématu k tématu a nebýt vymezeného času, povídala by a povídala až do aleluja. Opravdu velmi fajn osoba.

Následovala dvojice studentů, kteří už v nadaci TB projekt měli a byl velmi úspěšný,
Podařilo se jim z potravin, které se vyhazují a jsou přitom nezávadné, uvařit jídlo pro 1000 lidí a to rozdávat na Václavském náměstí v Praze.

Velmi super nápad myslím, ovšem také velmi náročný po stránce logistické. Povídali nám o svých zkušostech, úspěších a trablích.

A nakonec přišel člověk, co dělá u o2 TV.
Vykládal nám o tom, ať děláme jen práci, která nás baví a podělil se s námi o svůj osobní příběh, zkráceně, našli mu nádor, hrozila mu ztráta paměti a jemu to změnilo život.
Ať to je tak či onak, mě ten pán od první věty nesedl, svým projevem a vystupováním, působil na mě dosti negativně.
Možná se pletu, ale konec konců je to jen můj soukromý pocit.

Takže k inspiračnímu povídání na závěr, vyhrála to u mě ředitelka Konta bariéry.

Odpolední program byl opět po barevných skupinách.
Tématem byly různé kompetence, v první části sebedůvěra a sebevědomí, v druhé části kreativita.
Na sebedůvěru a sebevědomí v týmu se hrála hra, která byla o hledání barevných lístků podle mapy.
Ze hry jsem neměl nic, byla čistě vizuální.
Takže jsem se s Tomem jen prošel a užil si sluníčka, hra se hrála po celém areálu kempu.

Druhá část už byla lepší, řešila se kreativita a inovativní myšlení.
Dověděl jsem se spoustu informací o technikách, jak kreativitu podpořit, jak vymýšlet nápady v týmu a pak jsme si vše vyzkoušeli na jednoduchém příkladu.

Rozdělili jsme se do podskupin.
Jedna skupina vymýšlela, k čemu by se například mohl hodit obyčejný kelímek, cokoliv sebevíce švihlého.
Druhá skupina to té první rozporovala, argumentovala, proč by kelímek zrovna tuhle věc představovat nemohl.
A třetí skupina argument vyvracela a navrhovala konečné řešení.
Říká se tomu metoda Walta Disneyho, který takhle se svými lidmi přicházel na nápady.

A finále byla příprava na večer, kdy barevné skupiny předváděli v setmělém sálu různé ztvárnění myšlenky Think Big.

Představení se nazývalo talk in black a každá skupina měla něco jiného.
Jedna předváděla olympijskou myšlenku, druhá za podpory zvuku a světel předváděla inspiraci a nápady. Bylo to celé takové symbolické a zvláštní.

Třeba my. Za zvuku tlukoucího srdce přišla na pódium dívčina a povídá: „Já chci.“
Poté k ní s rozsvícenými baterkami přistupovali postupně jednotliví členové skupiny a jednou větou jí napověděli, cože to vlastně chce. Například, poslouchat hvězdy rádiem, představili tak své projekty.
Pak se tam všichni s těmi baterkami tak nějak shloučili a hemžili se a za zvuku mručení představovali hemžící se myšlenky.
Závěrem opět dívčina řekla něco jako: „Já můžu,“ a všichni sborově vyvolali: „My uděláme.“

Asi to vyzní takhle napsané dost divně, ale líbilo se to, tipuju, že to vypadalo vizuálně zajímavě a zvukově to taky špatné nebylo.
Já tedy na tyhle emotivní věci, přiznám se nejsem.

A potom… ano, opět networking, hluboko do noci. Konec konců to byl poslední večer. Uteklo to celé dost rychle.

Neděle.

V neděli to šlo už ráz naráz.
Ráno jsme ještě, opět v barevných skupinách, na poster každý napsali co a jak k našim projektům, cíle, obavy, obsah.
Pak si ty postery ostatní prohlíželi a pokud chtěli, mohli nám něco dopsat, nápad radu, vzkaz.

Nakonec přišlo uzavření, každý pobyt krátce zhodnotil, bylo proneseno spoustu poděkování a dalších technikálií k odjezdu.

Finále bylo opět v hlavním sálu, sešli se tam úplně všichni, ředitelka TB nám poděkovala, pustili nám inspirativní video a dali nám oběd.

Závěr

A teď sedím ve vlaku a vše to spisuji.
Přiznám se, že mám po akci v hlavě docela zmatek.
Tak jednak, poznal jsem spoustu fajn lidí a to byl pro mě primární cíl.
Z aktivit se mi nejvíce líbilo psací cvičení na téma sebedůvěra a sdebepoznání, tak nějak jsem si ujasnil u sebe, co jsem, kde jsem a jak co zlepšit.

Lektoři naší oranžové skupiny byli půl napůl. Ta dívčina, Jana, mi docela sedla.
Kdežto ten klučina, Honza, mi nesedl vůbec, občas až afektovaný, občas moc přísný a pln přehnaného optimismu, je to asi jen můj pocit, ale působil strašně umělým nepřirozeným vystupováním a já takové lidí nemám rád.
Jak to viděli ostatní nevím, já to tak zkrátka cítil.

Jde-li o inspirative talk, inspirovali mě ti dva, co hostili na Václaváku a příjemný dojem ve mě zanechala ředitelka Konta bariéry.

Jde-li o stravu, byla klasická ze závodních jídelen. Půlka jídel dobrá, půlka zcela nepoživatelná, dnešní polévka byla taková neidentifikovatelná a brambory ke kuřeti jsem ani nejedl. Plněné knedlíky mi zas naopak chutnaly.

A jde-li o lidi.
Lepí se na mě vždy a všude takoví ti exoti a extroverti a i na této akci tomu tak bylo.
Týpek, co ryl do všech a do všeho, sarkastické poznámky a blázen.
Z holek si pomatuji jednu Elišku a samozřejmě naši mentorku Aničku, která je mimochodem taky moc fajn.

Pokud jde o školení jako takové, promarněný víkend to rozhodně nebyl.
Někdo mi sedl, někdo nesedl, některé aktivity mi přišly divné, některé byly fajn. Poznal jsem nové lidi, zajímavé projekty a udělal si výlet do kraje Hynka Máchy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *