O nevidomých a počítačích v Telči – ICC 2013

Letos se v Telči konala akce velmi ojedinělá a velmi zajímavá.

Šlo o tábor pro mladé zrakově postižené lidi ve věku od 17 do 21 let.
Tábor se jmenuje ICC, „International camp on computers and communication“ a já se jej letos zúčastnil již potřetí.

byl jsem na táboře v roli lektora a v tomto článku bych se s vámi rád podělil o své dojmy a zážitky z této velmi zajímavé a přínosné akce.

Co je ICC

ICC je tábor, na kterém se sjedou nevidomí účastníci z celé Evropy a nejen té. V předchozích letech jej navštívili i lidé z USA a Japonska, letos jsme měli jednu osobu až z Jihoafrické republiky.

Náplní tábora jsou workshopy na různá témata, která souvisejí s prácí na počítači a v poslední době i na mobilních zařízeních.

V těchto workshopech se mohou účastníci naučit například jak rychle a jednoduše stříhat zvuk, či jak pracovat s rozsáhlými dokumenty za pomoci asistivních technologií pro zrakově postižené.

Druhým typem workshopů jsou workshopy nepočítačové, zaměřené na ostatní témata, která nějak souvisejí se zrakovým postižením a problémy s ním spojenými.

Jsou zde tedy workshopy, ve kterých účastníci diskutují o cestování do zahraničí, studiu v cizí zemi, ale například i o osobní image a vzhledu.

Kromě workshopů jsou na ICC i další volnočasové aktivity.
Ty se každý rok trochu liší, závisí to na tom, co nachystají organizátoři.
V řecku jsme navštívili například Akropoli, v Telči byla jednou z aktivit komentovaná prohlídka historického jádra Telče.

Velmi populární jsou také volnočasové aktivity sportovního charakteru, různé hry, jízda na kole, či letos hojně navštěvovaná plavba na lodičkách.

Workshopy a volnočasovky jsou sice krásné, užitečné a přínosné, ale po chvíli toho začnou mít všichni dost a je potřeba udělat pauzu.
V případě ICC jde o výletní den, který ztráví organizátoři a účastníci mimo místo konání tábora.

Vždy jde o program bohatý na zážitky, který zaručuje, že se nikdo nenudí.
Jako příklad uvedu opět řecko, kde jsme navštívili delfinárium a ZOO.

A na konci každého ICC je potřeba vše náležitě uzavřít. Neobejde se to bez zdlouhavých a nudných oficialit, proslovů a řečnění. Součástí rozlučkové party jsou ale i krátké prezentace jednotlivých států formou písničky, scénky či čehokoliv jiného, co si jedna země, nebo více zemí dohromady připraví.

Nyní bych se tedy rád věnoval jednotlivým částem ICC z mého vlastního pohledu.
Nejdřív se vrhneme na workshopy, pak příjdou volnočasové aktivity, dále si odpočineme na výletním dni a nakonec vše řádně uzavřeme rozlučkovou party.

Workshopy

Letos jsem jel jako lektor.
Vedl jsem workshop o systému Android pro nováčky z řad zrakově postižených.

Za dobu trvání letošního ICC jsem jej měl čtyřikrát, sešli se mi tam jak úplní začátečníci, kteří v ruce nikdy neměli dotykové zařízení, tak i lidé trochu zkušenější, kteří chtěli například porovnat Android se systémem iOS.

Má nervozita před táborem se ukázala býti zbytečnou, osobně si myslím, že workshop proběhl vždy hladce a že si z něj účastníci odnesli přesně to, co si odnést měli.
Technické zádrhely s restartováním tabletů či nefunkční wi-fi byly jen drobnosti, které nikdo nemohl ovlivnit.

Nejvíce si asi budu pamatovat belgičanku, která v životě dotykové zařízení neměla a navzdory tomu byla v celé skupině nejrychlejší a japonce, který měl hrozné problémy s angličtinou a největší zážitek měl z předváděčky jedné hry pro nevidomé.

Jakožto lektor jsem si sám workshopy před táborem volit nemohl a musel jsem tak vždy doufat, že se na daný den něco uvolní.

Ve dnech, kdy jsem neměl workshop vlastní, jsem tedy navštívil tyto workshopy.

Cestování a turistika v zahraničí.
Povídali jsme si o tom, jaké jsou překážky pro nevidomé, když cestují do zahraničí.
Zmínili jsme, jak v kterých zemích fungují asistence pro postižené na letištích či nádražích, jak lze pro plánování cest využít mobilní zařízení a na co si třeba dávat pozor.
A nakonec jsme ochutnali i pár pochutin, typických pro několik zemí a poslechli si pár tradičních písniček.

Výměna aplikací na iPhone a iPad byla zas čistě technická záležitost, povídali jsme si o aplikacích pro vzdělávání, navigaci či produktivitu.
Vyzkoušeli jsme si aplikaci pro rozpoznávání vyfoceného textu a aplikaci pro identifikaci vyfocených objektů.

Ve workshopu o přístupném linuxu jsme si představili distribuci tohoto systému sestavenou čistě pro nevidomé uživatele.
Kolega Vojta Polášek nejprve o systému něco pověděl a pak jsme si mohli na několika jednoduchých úkolech sami rovnou vyzkoušet, jak se s linuxem pracuje.

Workshop little bits byl jeden z nejzajímavějších a do teď mě mrzí, že jej lektorka musela v půlce utnout.

Představili jsme si elektronickou stavebnici little bits, jejíž součásti mohou dohromady spojovat i lidé nevidomí či jinak postižení. Není potřeba nic pájet a lepit dohromady, součástky se spojují pomocí magnetků.

Jednoduchým příkladem budiž USB zdroj, zapojený do počítače, na který se z druhé strany magnetkem napojil malý bzučák. Jakmile se součásti spojily, začal bzučák bzučet a to mimochodem dost nahlas.

Další workshop byl opět počítačový, šlo o pár názorných ukázek, jak pomocí odečítače JAWS pracovat s operačním systémem windows8.

Zde mě nejvíce zaujaly možnosti tohoto odečítače pro práci na dotykovém zařízení, tabletu na kterém běžely windows8.

Posledním workshopem, pro změnu o mobilních zařízeních byl workshop o srovnávání systémů iOS a Android z hlediska přístupnosti pro nevidomé.
Přiznám na rovinu, že jsem čekal více organizovaný průběh. Plusem budiž, že jsem mohl lektorovi sám pomáhat, Mateo z Itálie má jako primární přístroj iPhone, já mám android a tak jsem mohl vždy něčím trochu přizpět.

Volnočasové aktivity

Po workshopech je každý unavený a tak je na čase přejít do trochu volnějšího tempa.

Letos bylo na ICC připraveno pro účastníky spoustu zajímavých aktivit, jak těch sportovnějších, tak těch více odpočinkových či poznávacích.

Nejzajímavější aktivitou byla pro mě návštěva věže kostela Sv. Jakuba v Telči.
Nahoru se šplhalo po strmém schodišti, v některých místech byl dosti nízký strop a člověk tak musel dávat pozor, aby mu nepodjela noha, nebo aby se nepraštil do hlavy.
Po výstupu si ti, co na to byli zrakově vybaveni, mohli prohlédnout krásy města Telče z výšky.

Nás ostatní pak za odměnu čekala možnost být u toho, jak dva mladíci zvoní na místní dva zvony.
Zvony u Jakuba se pohánějí manuálně, žádná elektřina, vše pěkně postaru pomocí lidské síly.

Stát zhruba dva metry od zvonícího a houpajícího se zvonu je něco, co se slovy popsat asi dá jen těžko. Rachot to byl ohlušující, do toho se celá dřevěná konstrukce o kolo třásla a vrzala a když kluci dozvonili, zvonilo mi v uších ještě dobrou půl minutu.

Druhou velmi zajímavou aktivitou byla návštěva místního technického muzea, kde byla pěkná sbírka starých automobilů a motorek z minulého století.

Všichni prolézali auta, sedali na motorky, naši průvodci fotili jako o život a majitel muzea byl vždy připraven zodpovědět všetečné otázky.

Pokud se nám nechtělo ven, mohli jsme zůstat v univerzitním centru a věnovat se velkému množství dalších aktivit.
Velmi populární byly show-down, upravený stolní tenis pro nevidomé, zvuková střelba a od druhé půlky tábora také zpívání ve stylu karaoke.

A poslední, opět pro mě zajímavou aktivitou, byla návštěva zámku v Telči, který byl přímo naproti univerzitního centra, kde jsme bydleli.

Z průvodce, který na mě v prvních minutách působil strašně upjatě a odměřeně se během prohlídky vyklubal velice milý mladík, který ochotně odpovídal na naše dotazy.

Během prohlídky pochopil, že nnemá cenu nás zahlcovat příliš mnoha informacemi, takže vždy při příchodu do nějaké místnosti jen krátce popsal, co se tam nachází a pak nás nechal vše si hmatově prohlédnout.

Ze zámku si nejvíce pamatuji dvě věci. Natáčelo se tam strašně moc filmů a měli tam vystavený sloní kel, který jsme si mohli osahat, což byl opět velice nevšední zážitek.

Výlet k rybníku

V pátek byl výletní den.
Ten nám udělali organizátoři dosti pestrý, poučný a hravý.

Měli jsme možnost vyzkoušet si některé dovednosti, které se hodili těm, co v 15. století stavěli hrad.

Okolo rybníka Roštejna bylo tedy rozmístěno šest stanovišť, každé zaměřené na jinou dovednost.
Mohli jsme tedy vyzkoušet, jak dokážeme rozpoznat podle čichu a hmatu koření, jak jsme zdatní v šplhu po lanech, dověděli jsme se něco o středověké astronomii, upekli si vlastní langoš v oleji, navštívili dílnu kováře a nakonec si z krabic podle pokynů postavili maketu vlastního hradu.

Celý výletní den jsme pak stylově zakončili na hradu Roštejn, při výborné večeři a za doprovodu živé středověké hudby.

Good-bye ICC

Vše jednou končí a tak se i já pomalu blížím ik závěru letošního ICC.
Poslední den byly workshopy už jen ráno, odpoledne bylo vyhrazeno přípravě prezentací jednotlivých zemí.

Česká skupina se spojila se slováky a maďary a společně jsme vymysleli poněkud delší příběh, který měl za cíl představit něco z tradic všech tří zemí.

Zkráceně, cestovatel z daleka cestoval přes Maďarsko, kde mu zazpívali lidovou píseň, přes slovensko, kde mu zatančili tradiční tanec odzemok a výlet zakončil v Česku, kde se potkal s Karlem IV a dověděl se něco o Karlově mostu. I česká část mu pak na závěr zazpívala písničku.

Ostatní země pak měly připraveny různé písničky, tanečky a mě se nejvíce ze všech líbila britská písnička s textem o ICC, doufám, že pak scénky někdo uploaduje na youtube, zrovna tu britskou bych si rád někdy pustil.

Závěr

Tak to bylo ICC v telči z mé perspektivy.
Workshopy byly opět zajímavé, aktivity byly odpočinkové a poznávací. Organizace klapala na 100% žádný zádrhel jsem moc nezaznamenal, co taky jiného čekat, když mělo vše na starosti středisko Teiresiás z Brna.

A tak bych rád poděkoval touto cestou všem, kteří se na ICC podíleli.

Jmenovitě hlavně Radkovi Pavlíčkovi a Jitce Graclíkové, kteří byli naši národní koordinátoři, měli nejvíce práce a byli prakticky neustále vytíženi.

Dále můj dík patří veškerému personálu v IT oddělení. Nebýt jich, asi by výpočetní technika nefungovala tak dobře jak fungovala.

Do třetice všeho dobrého bych rád vyjádřil svůj vděk všem asistentům a dobrovolníkům, kteří na nás dohlíželi prakticky pořád.

Když někdo něco potřeboval k pití či jídlu, vždy se našel někdo ochotný kdo pomohl. To samé platí o tom, když někdo potřeboval někam odvést či poradit cestu.

Pro mnohé z nich to byla první zkušenost s nevidomými celkově a já si jejich ochoty a zájmu velice vážím.

Rád bych také rád poděkoval Honzovi Kalátovi z IT oddělení, který mi dělal asistenta ve workshopu. Byl vždy připraven pomoc a poradit, když se některý z účastníkú někde při provádění úkolů zasekl. Spolupracovalo se mi s ním opravdu dobře.

A nakonec můj dík směřuje všem účastníkům ICC, poznal jsem spoustu nových lidí, možná navázal některá pěkná přátelství a pořádně si procvičil angličtinu.
Česká skupina byla letos opět fajn, nikdo se s někým moc nedohadoval a já jsem tedy moc rád, že jsem s nimi těch deset dní mohl prožít.

Příspěvek byl publikován v rubrice blind, Reportáže a jeho autorem je Pavel Ondra. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „O nevidomých a počítačích v Telči – ICC 2013

  1. Děkuju za zpřístupnění velmi zajímavé aktivity. Pobavila jsem se (návštěva zvonů musela být fakt záživná) a současně jsem Tě obdivovala. Máš nesmírně bohatý život (sleduju na Twitteru i FB). Jen tak dál.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *