Příhoda z pasového oddělení

Vcházím s úsměvem do kabinky, sedám na točící židli a povídám paní hned z kraje: (Dobrý den paní, rád bych si nechal prodloužit pas, jen vás chci upozornit, že vůbec nic nevidím.)
Paní spustila proces zařizování pasu a pak to začalo: (Můžete mi otočit hlavu na druhou stranu?) Já povídám: (Můsíte mi prosím říct na kterou, vůbec nic nevidím.) Pak tam bylo pár hlášek stylu, můžete se mi dívat sem do objektivu a podobně.

Vyvrcholilo to tím, že mi paní přistrkuje monitor se slovy: (Vy si tu fotku nechcete zkontrolovat?)

Pak jsme i s máti ověřovali údaje, bydliště a podobně. Paní s podivem na mě: (Vy si to nezkontrolujete? a vypaní jste kdo, jeho opatrovnice?)

Víte, já jsem tolerantní a pochopím, když třeba klient v masérně neví, jak s nevidomým jednat. Ale myslím si, že minimálně úřednice na pasovém oddělení, kde se setkávají s lidmi by měly být proškoleny a poučeny o tom, jak mají jednat, když si příjde pas prodloužit nevidomý, neslyšící, vozíčkář a podobně.