Babovřesky hříšná ves

Včera jsem byl na Babovřeskách. Rovnou to tu přiznám, nestydím se za to a klidně si mě ukamenujte, ale ano, byl jsem v kině a dal jsem za ten film peníze. Takže tu v tomhle článku napíši, co si o filmu myslím a jak se mi líbil či nelíbil.

O čem?

No, je to o životě na dědině. Dědina se jmenuje, nečekaně, Babovřesky a název je to příznačný, ječících a vřeštících bab je tu hodně, jde o skupinu místních drben, které ve filmu hrají tak nějak hlavní roli.

Příběh se motá kolem místního faráře, jeho sestry, starosty s rodinou, oněch místních drben a příbuzenstva místní šlechtičny, která hned na začátku filmu nešťastně zhyne.

Do vsi přijede nový farář, je mladý a má tak trochu smůlu, jmenuje se Šoustal.

Tohle neobvyklé jméno je to pravé pro místní ženštiny, které hned začnou spekulovat a drbat a přemýšlet. Vypadá to v zápětí, že jejich spekulace se potvrdily, k farářovi se nastěhuje mladá slečna a začne u něj bydlet. Je to mladá pražanda, která si k místnímu starostovi přišla na pohovor kvůli místu nové asistentky.

Asistentku starostovi doposud dělala stará Horáčková, taková šéfka místních ženštin a té se samozřejmě nelíbí, že by ji nahradila nějaká mladice.

A do toho ještě přijede vzdálený příbuzný oné zesnulé šlechtičny a zabydlí se v její vile, kterou samozřejmě měli v plánu odkoupit starosta a jeho švagr, kvůli přilehlým pozemkům.

Pak se to tak nějak začne mlýt, z mladice se vyklube farářova sestra, starosta je podezřelý, že ji v kanceláři svádí, farářovi se to nelíbí, do toho se připletou pomluvy staré naštvané Horáčkové a ještě navrch k tomu mladý Adam, praprapra synovec šlechtičny Gertrudy, který se do farářovy sestry zamiluje.

A samozřejmě je tu starostova manželka, která má svého muže za chlíváka a myslí, že jí zahýbá. A do toho se občas zjeví starostovy dvě dospívající dcery.

Pak se na konci vše vysvětlí, Adam a farářova sestra Ivanka se do sebe zamilují, Adam objeví ve vile s Ivančinou pomocí ukrytý poklad a to je konec.

A dojmy?

Tak na rovinu, byl jsem na tom jednou a podruhé na to nepůjdu. Nemyslím tedy, že by to bylo tak úplně hrozné a příšerné a nesnesitelné, jak se mi snažili všichni kolem namluvit. Jsem člověk, co si musí vše vyzkoušet na vlastní kůži a tak říkajíc to zažít, aby si udělal názor. A můj názor je takovýto.

Je to jednorázová porce českého humoru se všemi klady i zápory. Hlavním tématem, jak už tomu u českých komedií bývá, je sex a vše kolem něj.

Příklad. Farářovi se nelíbí, co se doslechl o starostovi a své sestře. Jde za ním a vrazí mu jednu do varlat. Starosta to pustí zdánlivě z hlavy.

Po chvíli je starosta viděn, jak nahání s puškou holuba, co mu průběžně po celý film zaneřáďuje vůz. Chce ho sestřelit a místo toho trefí faráře a sestřelí ho ze stromu. Trefí ho taky skoro do varlat. Farář to bere jako pomstu. A zápletka je na světě.

A tak to jede celý film. Sex, nevěra, konfrontace faráře, starosty a starých drben, do toho dědové, manželé místních ženštin. A jako bonus pomalu vznikající vztah Adama a Ivanky.

Takže co se mi na filmu vlastně líbilo? Že to není nic složitého, u čeho by musel člověk zdlouhavě přemýšlet, proč se to stalo a jak se to stalo. Pochopí to každý, kdo není úplný idiot.

Pár scén je tam i docela úsměvných a vtipných. Nejvíc se mi v celém filmu líbily ty mladší postavy,slečna Ivanka a starostovy dcery, které ze svého tatíka mají po celý film evidentní srandu.

Co se mi nelíbilo. Nemohl jsem vystát uječené ženštiny v čele s Horáčkovou. Jedna jak druhá příšerné a děsné. V závěsu za nimi následoval farář Šoustal, který po celý film mluvil jak nějaký úchyl, zda to bylo záměrné či ne je už jedno, vždy když promluvil, začalo mi býti lehce nevolno.

Veroniku Žilkovou jsem nemusel nikdy, zde hraje starostovu ženu a vyskytuje se ve filmu dosti často.

A starosta sám to je případ sám pro sebe. Kdo ho hraje nevím, ale ta postava jako taková je příšerná. A to nejen proto, že to vypadá, jako by celý film dělal reklamu na medovníky a na rádio Impuls, „tedy ne že zrovna tahle stanice by to v česku potřebovala.“

Sečteno a podtrženo

Pokud chcete jednorázovou porci jednoduchého českého humoru, běžte na to. Pokud čekáte duchaplný příběh, plný zvratů, hlubokkých myšlenek o bytí a nebytí a smyslu světa, nechoďte na to, tohle Troškův styl samozřejmě není a nikdy nebyl.

Pokud máte rádi české vtípky o sexu, varlatech, přirozeních a podobných věcech, jděte na to, v opačném případě se Babovřeskám obloukem vyhněte.

Pokud na to půjdete jednou a dost, ani těch 130 minut se vám nebude zdát dlouhých.

Film dává smysl po celou dobu trvání, až na jednu scénu, o které absolutně nevím, kde se tam vzala a proč se tam vzala, nebudu prozrazovat o co jde, ale tohle prostě ten, kdo psal scénář nevychytal.

Takže, budete-li se odpoledne nudit, klidně na to běžte. Mimochodem, Slunce seno, ke kterému tohle přirovnávají jsem viděl několikrát a dle mého subjektivního dojmu jsou Babovřesky lepší.

Jo a pokud jde o přístupnost, z 99% jsem film stíhal, je to tak jednoduché, přímočaré a dost často se tu mluví, že absolutně člověk bez zrakové kontroly nemá s filmem problém.

mobilní rezervace LE poslepu

Minulý týden představila svou mobilní aplikaci pro platby jízdenek společnost Student agency, dopravce Leo express tak učinil již o něco dříve a já jsem se rozhodl, že se o zkušenosti s jejich aplikací podělím také.

Aplikace od LE umí prakticky to samé co aplikace žlutého dopravce. Zatímco jízdenky od SA můžete nakupovat pomocí kreditové jízdenky, ale ne pomocí platební karty, u aplikace od LE je tomu přesně naopak, máte-li kreditovou jízdenku, rezervaci a nákup neprovedete, s platební kartou zaplatit ale lze.

Obě aplikace jsou staré jen několik týdnů, ta od SA je dokonce prezentována zatím jako beta, takže je v této fázi brzo zoufat si, že nelze platit tak nebo jinak, pevně věřím, že oba dopravci přijímají podněty uživatelů a vše v nejbližší době doladí a vypilují.

Pojďme si ale nyní projít, jak funguje aplikace společnosti Leo express a to hlavně se zřetelem na přístupnost pro nevidomé uživatele a to na platformě Android.

základní popis

Aplikace je rozdělena do tří sekcí. Profil, hledání a košík. Přepíná se mezi nimi tlačítky na horním okraji displeje, přičemž pořadí je přesně takové jak zde uvádím, tj. zleva, profil, hledání a košík. Hned zde je první problém s přístupností, názvy tlačítek na liště nemají žádné popisky, takže odečítač tu jen nesmyslně čte „tab image,“ což nevidomému neřekne o tlačítku nic.

Sekce profil umožňuje přihlásit se do svého účtu Leo express, registraci odtud ale neotevřete. Pokud jste přihlášeni, vidíte zde stav vašeho kreditu a své ostatní údaje na profilu.

Sekce hledání slouží k rezervaci a nákupu lístků a věnovat se jí budu v samostatné části.

V sekci košík pak vidíte všechny vaše rezerva ce.

kupujeme jízdenku

Nákup jízdenky začíná na hlavní obrazovce, která obsahuje prvky pro výběr startovní a cílové stanice, data odjezdu a vlakové třídy.

Start a cíl se vybírá jednoduše, klepneme na název stanice vedle popisku odkud či kam a v seznamu, který následně vyjede, vybereme požadované město. Editační pole tu nenajdete žádná, vše se musí vybírat ručně.

Datum se vybírá stejně, jako kdekoliv v systému a i výběr vlakové třídy je jednoduchý, pomocí přepínačů volíme mezi economy, business či premium. Pro pokračování slouží tlačítko vybrat jízdenky.

Druhým krokem je výběr typu jízdného. V seznamu jsou zde různé typy průkazů a slev a u každého můžete zvolit libovolný počet cestujících. K tomu slouží dvě tlačítka vedle každé položky, plus pro přidání a minus pro odebrání.

Počet vybraných cestujících ke každému typu jízdného je ohlášen číslem u dané položky.

Problém tu je s tlačítky plus a minus, ta opět nemají žádné popisky, symboly jsou znázorněny graficky. Uvítal bych tedy popisky typu přidat/odebrat.

Pro pokračování do třetího kroku rezervace slouží tlačítko potvrdit jízdenky.

Třetím krokem je výběr času odjezdu. Dají se zde volit znovu i dny, vzhledem k nepřehlednosti okna bych tuto možnost nedoporučoval, datum zvolím raději hned na úvodní obrazovce.

Jinak je to jednoduché, v seznamu je vždy položka s časem odjezdu cena a čas příjezdu. U ceny bych možná uvítal i slovní popis „KČ,“ občas se mi totiž stává, že se mi všechny ty číselné údaje trochu pomíchají.

Po kliknutí na vybraný čas se dostaneme do sekce nastavení spoje. Ta slouží jednak jako rekapitulace všech informací o spoji a jízdence, ale také jako místo, odkud mohu vybrat sedadlo.

Systém při rezervaci vybere sedadlo sám. Pro zjištění výběru slouží položka s názvem typu jízdného a popiskou s číslem sedadla. Vypadá to např takto: „osoba ZTP, seat-image A216.“ Osobně bych zde uvítal něco srozumitelnějšího, popisku např. vybrané sedadlo a216.

Máme-li vybraných více cestujících, např. osobu ztp/p a průvodce ztp/p, sedadla se vybírají pro každého zvlášť.

Pokud na položku cestujícího klikneme, otevře se obrazovka s možností výběru vlastního sedadla. Funguje to tak, že sedadla, která vybrat nelze nereagují na kliknutí a ta, která lze vybrat reagují. Potvrdíme tlačítkem hotovo.

Máme-li vybrána všechna sedadla, z okna nastavení spoje se přesuneme dále tlačítkem potvrdit. Pro zaplacení se musíme z horní lišty přepnout do košíku, systém nás totiž po stisknutí tlačítka potvrdit hodí zpět na úvodní obrazovku s výběrem stanic.

Posledním krokem je tedy zaplacení. To se provádí v košíku tlačítkem zaplatit. Systém vás vyzve k souhlasu s obchodními podmínkami a je zde i uveden způsob platby, zatím jen kreditní karta. Po potvrzení tlačítkem zaplatit ještě zadáte e-mail, na který vám jízdenka dojde a následně jste přesměrováni do webové aplikace České spořitelny, kde se provádí samotná platba.

Na androidu 4.2.2, v systémovém prohlížeči bohužel platební brána ozvučena není a donutit aplikaci Leo, aby mi platební systém otevřela třeba ve firefoxu se mi nepodařilo.

Vyplývá z toho tedy jediné, v současném stavu si sám jízdenku zaplatit nemůžu. Budu tedy velmi rád, až přibude možnost platit z kreditu LE, tam by nic, jako neozvučené platební brány hrozit nemělo.

Závěr

Několik neozvučených tlačítek, pár nesmyslných popisků a konečné zklamání v podobě nemožné platby zatím bohužel dělá aplikaci nepoužitelnou. K čemu mi je, že si vyberu spoj a rezervuji jej, když si ho nemůžu nakonec zaplatit? Opravdu se tedy těším, až budu moci jízdné platit z kreditu LE. Doufám, že všechny zde vypsané chyby se časem podaří vychytat a že aplikace bude časem plně funkční i pro zrakově postižené uživatele.

Poznámka na závěr, jak jsou na tom popisky u tlačítek ve verzi pro iOS nevím, platební brána České spořitelny by zde ale ozvučena být měla, s webovými oblastmi odečítač pro iOS nikdy problémy narozdíl od androidu neměl.

žluté vlaky a autobusy mají mobilní aplikaci

Kdo z nevidomých někdy narazil na rezervační systém Student agency či Regiojet na webu, dá mi jistě za pravdu, že koupit si lístek do vlaku či autobusu a vybrat si přitom i sedadlo je výkon dosti obtížný. Když jsem toto prováděl já poprvé, létala u toho slova, která tu publikovat nemohu.

Naštěstí to vypadá, že se situace změnila rapidně k lepšímu, alespoň pro majitele telefonů se systémem Android. Společnost Student agency totiž právě do obchodu play uvolnila oficiálního mobilního klienta pro rezervaci vlakových i autobusových jízdenek.

Aplikace je téměř plně přístupná pro nevidomé uživatele a dle slov lidí ze společnosti Student agency by brzy měla následovat i verze pro iOS.

Jak to vypadá?

Po stažení a instalaci z Gplay se objeví okno, ve kterém zadáváte číslo kreditové jízdenky a heslo. Aplikace bez přihlášení neumí jízdenky platit, musíte mít tedy kreditovou jízdenku a nabitý kredit, např. platební kartou lístek nezaplatíte.

Po přihlášení jste na stránce s profilem, kde vidíte všechny informace o sobě a vaší kreditové jízdence, vše srozumitelně napsané a čitelné.

V dolní části okna je pak lišta, na které jsou tlačítka, těmi přepínáte sekce aplikace. Z leva jsou to: hledat spoj, historie hledání, jízdenky a profil.

Z posledního odstavce je zřejmé, že i tato dolní lišta má tlačítka všechna popsaná a přístupná.

Sekce historie hledání a jízdenky obsahují pak jednoduché seznamy s vašimi posledními hledáními či jízdenkami, které máte rezervované/zakoupené. Jízdenky zde lze samozřejmě i stornovat.

kupujeme jízdenku

Nákup se provádí v sekci hledat spoj. Zde jsou nahoře nejprve tlačítka, kterými vybíráme, zda chceme jízdenku jednosměrnou nebo spáteční, obě správně popsaná. Pod nimi vedle sebe tlačítka odkud a kam a pak prvky, kterými vybíráme datum odjezdu, případně příjezdu a počet cestujících a jejich tarif.

Klepneme-li tedy na tlačítko odkud, vyjede nám seznam stanic, kterým můžeme projíždět, nebo můžeme zapsat část názvu stanice do pole v horní části displeje. Výběr stanice provedeme klepnutím na její název v seznamu. Logicky, stejný postup provádíme u výběru cílové stanice.

První ddrobná kritika je zde kvůli oněm dvěma tlačítkům. Bylo by lepší v hlavním okně vyhledání spoje udělat rovnou editační pole do kterých by člověk mohl zapisovat, proč kvůli zadání stanice ještě před tím klikat na tlačítko odkud/kam?

Zbytek je jednoduchý, výběr data funguje stejně, jako všude v systému a není nutné cokoliv složitě zkoumat a nad něčím hloubat, co a jak funguje.

Posledním krokem je výběr cestujících a tarifů, tady je vše opět jasné, v seznamu jsou čísla 1 až 6 a u každého cestujícího mu můžete vybrat jeho tarif, např. jedničce vyberete ztp/p, dvojce průvodce ztp/p. Stačí na číslo klepnout, vybrat tarif a klepnutím na něj vše potvrdit. Když jste hotovi, stisknete v dolní části displeje tlačítko hotovo.

Pro vyhledání spoje na hlavní obrazovce klikneme na tlačítko vyhledat. Vyjede seznam spojů, kde je datum odjezdu, počet volných sedadel, čas odjezdu a čas příjezdu. Je zde také informace o délce trasy a tlačítko s částkou, kterým jízdenku rezervujete.

Po stisknutí tohoto tlačítka se otevře dialog pro výběr sedadel. Při vybírání sedadel jsem narazil na další problém, tlačítko s číslem sedadla nijak neoznamuje, že je aktivní nebo neaktivní, takže nevidomý nepozná, zda je volné nebo ne. Výběr tak musí člověk zatím nechat na systému, co mu určí. Je ale hezké, že se zde člověk aspoň doví, která sedadla má vybraná.

Po stisknutí tlačítka potvrdit výběr vyjede poslední okno s rekapitulací jízdenky, kde stačí už jen stisknout tlačítko rezervovat/uhradit a jsme hotovi.

závěrem

Z výše napsaného je jasné, že až na výběr sedadel lze rezervaci a nákup jízdenky zvládnout velice jednoduše a rychle. Trochu mě mrzí poněkud zvláštní přístup k vybírání místa odjezdu a příjezdu a nemožnost platit kreditní kartou, na to, že je to první verze je ale velice dobře použitelná a já doufám, že v příštích verzích to bude už jen lepší a lepší.

Užitečné pomůcky pro zrakově postižené

Nejen počítače, mobily a tablety slouží nevidomým jako pomůcky při každodenních činnostech. Existuje i celá řada menších či větších zařízení, která zrakově postiženým usnadňují život při různých činnostech například v domácnosti.

Něco o těchto užitečných pomocnících sepsala již před delší dobou moje kamarádka Klára na náš společný blog Innereye

A jelikož je blog Innereye už docela dost dlouho daný k ledu, napadlo mě, že některé články včetně tohoto přesunu sem k sobě na blog.

Takže, co vše se vlastně dá v domácnosti nevidomé osoby najít? Je toho spousta, není tu vypsáno úplně vše, ale alespoň pro rámcovou představu by to postačit mohlo.

hodinky: Musíte uznat, že otravovat okolí otázkami pokaždé, když chcete vědět, kolik je hodin, je dosti nepraktické. Abychom si takovou obyčejnou věc, jako je čas, ohlídali sami, máme na to speciálně uzpůsobené pomůcky. První z nich je samozřejmě hlasový výstup v mobilním telefonu nebo v počítači. Ten nám přečte všechno, co se nachází na obrazovce, takže logicky i čas.

Další možností jsou hmatové hodinky. Od normálních náramkových hodinek se liší jen tím, že jsou možná trochu větší, mají odklopitelné vrchní sklíčko a místo číslic po obvodu ciferníku mají hmatové tečky. Existují i mluvící hodinky. Ty jsou digitální a čas vám mohou ohlásit anglicky, německy nebo polsky a můžete je používat i jako budík.

indikátor hladiny +indikátor světla: Je to taková malá víceúčelová krabička, z které vybíhají dva drátky ohnuté na stejnou stranu. Těmito drátky se pomůcka zavěsí za okraj nádoby, do které chceme něco nalít, a jakmile se nalévaná kapalina dotkne drátků, přístroj začne pískat, což signalizuje, že nádoba je plná.

Stejná krabička funguje i jako indikátor světla. Když stisknutím určitého tlačítka na krabičce zapnete hlásič světla, začne přístroj vydávat zvuk, při čemž platí, že čím vyšší zvuk, tím více světla je v místnosti.

Kuchyňské a osobní váhy: Další upovídané pomůcky. Váhu určitého předmětu / osoby vám ohlásí hlasovým výstupem, dokonce mluví česky.

Colortest Vypadá to trochu jako ovladač od televize. Když chcete zjistit přibližnou barvu určitého předmětu, namíříte colortest na předmět, stisknete tlačítko a přístroj vám ohlásí barvu. Dokáže i určit přibližný odstín (např. tmavě modrá).

Místo colortestu lze dnes velice dobře využít také aplikaci v iPhone, jmenuje se vision hunt a kromě rozpoznávání barev a detekce světla umí také rozpoznávat některé bankovky, bohužel ne české.

kalkulačka: další poměrně velká a celkem i výřečná krabička. Existuje v anglické, německé i české verzi. Funguje prakticky stejně jako kterákoli normální kalkkulačka, jen s tím rozdílem, že vše čte pomocí hlasového výstupu. Nevýhodou je, že většina těchto kalkulaček umí jen základní matematické operace (sčítání, odčítání, násobení, dělení).

zdravotnické pomůcky – teploměr, tlakoměr a měřič cukru: Všechny tyto věci mají hlasový výstup. Existují v několika variantách, včetně té česky mluvící.

Existuje i mluvící digitální pásmo nebo třeba reliéfní krejčovský metr (s hmatovými značkami). Pravítka, úhloměry a kružítka jsou také reliéfní.

V poslední době rovněž zaznamenaly mezi nevidomými popularitu digitální záznamníky/přehrávače s hlasovým výstupem.

Pro ozvučení se zde nepoužívá metoda převodu textu na řeč, jako třeba na mobilech, ale jde o krátké zvukové nahrávky, které se přehrávají např. při pohybu po menu či při stisku tlačítek. Přirovnal bych to např. k hlášení na nádražích, kde jsou informace ohlašovány také pomocí těchto rozkouskovaných nahrávek.

V současnosti jsou dostupná zařízení společností Olympus a Eltrinex a přehrávače, na které lze instalovat alternativní opensource firmware rockbox.

Spoluautorkou textu je Klára Maršálková, bohužel žádný odkaz na osobní web či blog poskytnout jako zdroj nemohu.

Pokud by někoho zajímala kompletní nabídka všech pomůcek, co lze v česku sehnat, může navštívit jejich katalog na Webu tyflopomůcek