Volby poslepu

Na twitteru se mě během dne čtyři lidi za sebou ptali, jak vlastně volí nevidomí lidi. Tak bych rád v tomto krátkém textu v tom udělal jasno.

Nejjednodušší a nejlepší varianta je, mít sebou někoho vidícího. Dnes v druhém kole prezidentských voleb to třeba v mém případě probíhalo následovně.

Došli jsme na základní školu v Újezdu u Brna, kde máme zřízenou volební místnost. Dostali jsme lístky, šli spolu s máti za plentu a tam jsem řekl, že chci volit knížete, dostal jsem příslušný lístek a dal jej do obálky. To vše je v případě nevidomých samozřejmě zcela legální a v žádném případě ne proti pravidlům.

Lístky jsme pak oba hodili do urny a bylo odvoleno. Tedy v případě, kdy má člověk sebou někoho, komu plně důvěřuje, je vše ok.

Sranda je, že pokud nevidomý doprovod nemá, tak dle dostupných informací mu členové volební komise nijak pomáhat nesmí. Znamená to tedy styl: „udělej, vyřeš si sám.“

To vyřeš si sám tedy znamená, sehnat si k sobě buď průvodce, nebo si to zařídit nějak, abych jistě věděl, který lístek mám v ruce.

Pokud mám lístky předem doma, můžu si je třeba naskenovat do počítače a nechat převést do textové podoby a uspořádat nějak tak, abych věděl, který je který..

Problém je, když nemám lístky doma a nemám ani doprovod. To by se mohlo stát třeba u druhého kola letošních prezidentských voleb, kdy dávali lístky až přímo ve volebních místnostech.

Podle mě by to mělo fungovat buď tak, že je jeden pracovník komise vysloveně pověřen a oprávněn, aby nevidomým lidem u voleb pomáhal, nebo by mělo u voleb být nachystáno pár lístků i v braillově písmu, samozřejmě tak, aby byly plně čitelné.

Na studijním oddělení na MU ve středisku pro nevidomé to máme třeba tak, že automaticky dostaneme kopii každého papíru, co vyřizujeme i v braillu, abychom se s ním mohli seznámit. Minimálně se nás hned ptají, zda to chceme vytisknout i ve slepeckém písmu, abychom si mohli přečíst, co vůbec podepisujeme

Sečteno, podtrženo. Nejlepší je, mít u voleb vidící doprovod, kterému plně důvěřujete, že vám nedá do ruky místo Zemana Schwarzenberga, či neudělá nějakou podobnou vylomeninu. A i pokud si lístky nějak doma třídím a čtu sám, je rozhodně jistější ověřit si u někoho důvěryhodného, co na papíru je.

Poznámka na závěr, až se někdy v budoucnu dočkáme toho, že se bude volit i přes internet, bude to pravděpodobně ta nejjistější možnost.

Atlas mraků

Na filmy se „dívám“ rád a poměrně často na ně chodím i do kina. Jsem zastánce teorie, že když už si pak nějaký ten snímek stáhnu i domů do PC, měl bych jej nejdřív vidět i v kině, mám z toho pak takový lepší pocit. To, že se u toho občas pocvičím i v angličtině je takový bonus navíc.

U Atlasu mraků jsem docela dlouho váhal, zda se mám vůbec odvážit na něj jít a přece jen si raději nepočkat na nějakou tu bluray verzi. Jenže, neděle byla nudná, máti chtěla někam vyrazit a tak jsem se nakonec odhodlal, v daném termínu to byla jediná rozumná volba, moji mámu by rozhodně nenadchlo, kdybych ji vzal třeba na takový Skyfall.

Opět předesílám, není to recenze, jsou to mé dojmy ovlivněné i mým, poněkud odlišným stylem, jakým k filmům jako takovým přistupuji.

O čem to je?

Hned první zádrhel nastává už tady. Konkrétně je to tak nějak o všem možném. Základní filosofie je o tom, že naše činy v současnosti ovlivňují budoucnost, cokoliv uděláme, nějak se někdy nějak odrazí.

Tuto myšlenku v knižní předloze nastínil David Mitchel a tvůrci filmu se ji pokusili podat svým vlastním stylem.

Jak v knize, tak ve filmu jde o šest různých příběhů, totálně žánrově odlišných. Jsou ale spojeny několika zásadními motivy, otroctví, svoboda, lidská důstojnost a schopnost rozhodnout se ve správnou chvíli tak nějak morálně, správně.

Asi to není úplně přesné, ale je to nejlépe, jak dokáži hlavní myšlenku popsat, nejsem na filosofii a hluboké myšlenky, mám rád spíš akcia rychlý spád.

Pro představu teď nastíním jednotlivé příběhy, jak jdou za sebou chronologicky, ve filmu se totiž prolínají způsobem, který vysvětlím později.

1. Z tichomořských ostrovů se vrací do San Francisca právník Adam Ewing. Na lodi s ním pluje doktor Henry Goose, který by jej rád okradl a proto pod záminkou léčby, podává mu po celou cestu pomalu působící jed.

Na lodi se skrývá uprchlý otrok, který Ewinga poprosí o pomoc a ten se, po velkém váhání nakonec rozhodne udělat pro něj, co jen může.

Nakonec je to právě uprchlý otrok, který ve finále Ewinga zachrání od smrti otrávením a doktora parchanta zabije.

2. skladatel Robert Frobisher, toho času bisexuál ve finanční tísni je nucen uprchnout z hotelu, kde přebývá se svým přítelem Sixsmithim.

O jeho putování se dovídáme z dopisů, které Sixsmithimu v průběhu cesty posílá. Míří do Skotska, kde chce vyhledat slavného umělce Vyviana Airse, který ale už delší dobu kvůli nemoci sám nic nenapsal. Chce se stát jeho pomocníkem a pomoci mu napsat mistrovské dílo, které by je oba proslavilo.

Nakonec se to podaří, ale Airs si chce ve finále celé dílo přivlastnit, což se milému Frobisherovi samozřejmě nelíbí. Mimochodem dílo se jmenuje Atlas mraků.

3. V šedesátých letech vyšetřuje novinářka Luisa Reyová komplot kolem bezpečnosti jaderného reaktoru. Na stopu ji navede zaměstnanec u reaktoru, Sixsmith, stejný, který se objevil v předchozím příběhu. Když je ten posléze zavražděn, dochází Luise, že to nebude celé sranda. Během pátrání mimochodem sama narazí na Frobisherovy dopisy Sixsmithimu, ze kterých se doví o jejich příběhu.

4. Timothy Cavendish je nakladatel. Během čachrů kolem prodeje jedné knihy začne být vydírán a musí uprchnout. Vyhledá pomoc svého bratra, který jej ovšem nijak nemá v lásce, kvůli pletkám kolem jisté dámy.

Cavendishův bratr, místo aby mu půjčil peníze, „odloží“ milého Timothyho do ústavu pro důchodce, kde vládne velice přísný režim a milý Cavendish musí přijít na to, jak personál přechytračit, aby mohl utéct.

V průběhu příběhu se k Cavendishovi dostane kniha, popisující reaktorový komplot z předešlého příběhu.

5. V roce cca 2160 to na světě nevypadá hezky. A v Koreji už vůbec ne. Hlavní město se teď jmenuje Neo-Soul a kdyby jste si tam chtěli zajít do rychlého občerwstvení, na ulici by jste je našli těžko.

Fastfoody jsou v podzemí a servírky… to nejsou ty pinglice, co známe tak dobře ze současnosti. Kdepak, jsou to klony, vypěstované tak, aby nemyslely, nebyly inteligentní, vypadaly všechny stejně a jejich hlavním posláním bylo obsluhovat opravdové „čistokrevné“ zákazníky.

Jednou takovou servírkou je Sonmi451, která se ocitne v rukou revolucionářů, kteří chtějí stávající systém svrhnout, osvobodit klony „zde se jim říká fabrikanti,“ a nastolit nový, lepší režim.

Aby toho docílili, ukáží revolucionáři milé Sonmi věci, které jsou natolik nechutné a natolik zvrhlé, že ji přesvědčí a ona jim pomůže.

Během dobrodružství se Sonmi dostane mimo jiné k filmovému zpracování příběhu Timothyho Cavendishe, o kterém píši výše.

Příběh je podáván napůl jako výslech, Sonmi je před popravou a archiváři nahrávají její spověď do zařízení, které má pak sloužit dalším generacím jako zdroj informací o tom, co se stalo.

6. O nějakých 200 let později lidská populace vymírá a svět působí ještě pochmurněji, než v předchozím příběhu. Ze Sonmi se stala uctívaná modla a jak to tak bývá, kdo doopravdy byla už nikdo neví, existují jen mýty a legendy.

Hrdinou je tu mladík Zachry, který si prožívá své vlastní problémy a konflikty. Do těch mu vstoupí cizinka Meronym, která připluje na ostrov, kde Zachry bydlí v lodi a žádá jej o pomoc.

Ten po pár peripetiích souhlasí a vezme Meronym na horu, kde se nachází meziplanetární vysílač, pomocí kterého je odvysílána žádost mimozemským koloniím o pomoc.

Meronym během putování Zachrymu ukáže videozáznam, který mu otevře oči a on pochopí kdo skutečně byla Sonmi, kterou uctívali jako bohyni.

Epilog se odehrává na místě, kde je země vidět jen jako modrá šmouha a kde má obloha dva měsíce. Je tedy zjevné, jak dopadla žádost o pomoc z mimozemských kolonií. Mluví se tu v náznacích o velké lodi, kolonistech a dlouhém letu v hybernaci.

Dojmy

Tak, jak jsem příběhy popisoval ve filmu za sebou nenásledují. Je to celé rozsekané tak, že jeden příběh jede, dojde k nějakému zásadnímu momentu a pak se přepne na příběh, který by měl nějak souviset.

Příklad, v jedničce Ewing přesvědčuje kapitána, aby uprchlého otroka zaměstnal a ten se rozhoduje, zda černocha zastřelit nebo ne.

Černoch leze po laně, aby provedl jistý úkon s plachtou. Kapitán vystřelí, černoch uhne a sjede dolů po laně.

Do tohoto dramatu jsou rychlé prostřihy honičky z Neo-Soulu, které končí zhruba ve stejném momentě, kdy černoch na lodi sjíždí z lana tím, že milá Sonmi taky odkudsi padá.

Tohle působí dost zmatečně a do teď si nejsem jist, zda jsem to popsal úplně správně. Jenže, takhle to funguje po celou dobu filmu.

Někdy jeden příběh jede minutu, někdy deset minut, jedno se střídá s druhým a pokud člověk nedává stoprocentní pozor, stane se mu z toho parádní guláš.

A k dovršení všeho, někteří herci mají ve filmu více rolí, Frobishera ze dvojky hraje stejný herec, jako Cavendishe ze trojky a tak podobně.

V knize se sice střídaly příběhy také, ale nebylo to tak intenzivně jak tady. Na každý příběh autor dal více prostoru a nepůsobilo to celé tak chaoticky.

A prostor je hlavní věc, kterou by některé příběhy ve filmu potřebovaly, i když chápu, že 170 minut je i tak už docela dost.

Nejvíce je to znát v korejské části. Ta, kdyby nebyla tak osekaná oproti knize, byla by totálně nejúžasnější částí filmu. Sice jsem z ní byl nadšen nejvíc, ale když jsem pak příběh Sonmi451 četl dodatečně v knize bez přerušování, až pak mi bylo vše naprosto jasné.

V knize se méně střílí a honí v autech, více se filosofuje a popisuje okolní prostředí, kulturní a společenská situace. Filmová verze je ale nejakčnější a nejlépe audio „asi i vizuálně“ zpracovanou částí.

A mimochodem ač osekaná, utkvěla mi část z Koreje i dějově v hlavě nejvíce. Pochmurná budoucnost, nešťastná servírka otrokyně a její stejně nešťastné zamilování a nedobrý konec.

Tedy ne, že by byly ostatní příběhy špatné, ale nebyly tak zajímavé, možná s výjimkou sedmé části z daleké, poněkud divošské budoucnosti, kde se jezdí na koních a mluví velmi prapodivným nářečím, kterému je dosti těžko rozumět.

Když už mluvíme o audiu, celé je to samozřejmě zvukově naprosto dokonalé a stoprocentně zvládnuté. Od hudby jsem čekal více, opakují se pořád dokola tři nebo čtyři motivy a ani jeden z nich není nic moc, snad až na ten u epilogu.

Samozřejmě nejlépe to vynikne v kině, vrzání lodi či honičky ve futuristickém městě a střelba z laserů nebo zvuky přírody jsou v prostorovém zvuku opravdu lahůdka pro uši.

Sečteno podtrženo

Nechoďte na to, pokud nedokážete udržet sto procentní pozornost 170 minut. Nečekejte od toho to samé co od knihy, v té je více filosofie a méně akce. Film není pro každého. Rozhodně není špatný, to ani náhodou. Není to letní oddychovka, spíše dost vážná záležitost na dlouhé zimní večery.

PS neznám česky, anglicky se mi to líbilo, rozumět je všem hercům, až na ty v posledním dějství, kteří mluví čímsi příšerným, co má být postapokaliptická angličtina.

Tak se taky přidám k tlačenici

Volby prezidenta ČR jsou všude, je jich plný internet, jsou v televizi, v novinách a v rádiu. Já osobně jsem toho názoru, že blogování je o tom, vyjádřit svůj subjektivní postoj a podělit se o něj s ostatními lidmi. Takže jsem se rozhodl, přidat se k všeobecnému humbuku a podělit se.
Ohledně toho, jaký by měl být prezident republiky zaujímám jistý postoj, který samozřejmě nikomu nevnucuji. Pokud se to, co napíšu někomu nelíbí, respektuji to a jsem ochoten vyslechnout jakoukoliv kritiku či připomínky.
Prezident je podle mě někdo, kdo reprezentuje stát na venek a jeho funkce je především o vystupování na veřejnosti. V prvním kole jsem se domníval, že by bylo fajn mít za prezidentku ženu, proto jsem zvažoval volbu Táni Fischerové, či Zuzany Roitové.
Je ale hodně těžké, vybrat si z devíti kandidátů, o kterých dostává člověk takovou spoustu informací z tolika zdrojů, že jsem byl ve finále natolik zmaten, že jsem v prvním kole k volbám nešel a počkal si, jak se to celé nakonec vyvine.
Vyvinulo se a nyní už mám docela jasno, koho a proč ho půjdu volit. Hned na rovinu píši, že půjdu volit KS a to hned z několika důvodů.
Poznámka: jména pánů kandidátů tu zkracuji, MZ a KS je jednodušší, než vypisovat je celá, nejsem si jist, zda bych něco nezkomolil a to si určitě nikdo nezaslouží.
Jak jsem již napsal, prezident je osoba veřejná. Budeme ho slýchat v televizi a v rádiu, jeho vyjádření a projevy budeme číst v novinách.
A tento fakt je pro mě naprosto stěžejní. Jakou politickou minulost kdo měl a jaké politické názory vyjadřuje, to tu rozebírat nechci. Na to tu máme experty, jako například Matěj Holan a podobní.
Pro mě je důležité a neplatí to jen o prezidentovi, jaký dojem na mě veřejná osobnost dělá svým vystupováním, svým hlasovým projevem a tím, jak se chová při veřejných diskuzích.
Proto jsem po konci prvního kola docela poslouchal veřejné debaty v rádiu a v televizi a hodlám v tom do pátku pokračovat. Z těchto debat mi vyplynulo následující.
Pan MZ působí velice sebevědomě, občas se mi zdá, že až moc. Svým vystupováním se vždy snaží danou chvíli uzmout pro sebe a to i na úkor moderátora. Možná to přeháním ale můj dojem takový zkrátka je.
Oproti tomu pan KS působí spíše tišším a klidnějším dojmem a nezažil jsem situaci, že by se svým oponentem nechal nějak více rozhodit či vytočit.
MZ velice rád v diskuzích svého oponenta zpochybňuje, je jeho oblibou výroky pana KS popírat a strašně často se jej snaží opravovat, jako by bylo naprosto jasné, že jeho stanovisko je to pravé.
Pan KS na mě působí občas tak, že mu dělá problém se jasně a zřetelně vymáčknout a jeho projevy jsou většinou tiché a klidné. Oproti MZ na mě ale nepůsobí tak afektovaně a strojeně a ač mám k jeho vyjadřování trochu výhrady, rozhodně je to lepší než to, co předvádí MZ.
MZ mi připadá, jako by si každé slovo, každou větu a každé nadechnutí, zvýšení či ztišení hlasu dopředu připravil a nepůsobí na mě tolik upřímně.
U MZ mi mimochodem vadí ještě jedna věc, strašně rád vytahuje minulost svého protikandidáta, řeší různé průsery jeho rodiny, bůhví kolik let staré a tak podobně. Chápu sice, že je důležité, jakou minulost kdo měl, ale podle mě je ještě důležitější, jak se daný chová teď a tady a jak se bude chovat v budoucnosti.
Debaty jsou samozřejmě věc jedna, funkce prezidenta, tak říkajíc na ostro bude určitě něco jiného. Mám tu trochu potíž s tím, jak bude KS zvládat projevy na veřejnosti či na různých mezinárodních událostech apod.
Když to ale všechno sečteme a podtrhneme, vychází mi z toho jasně, že v druhém kole prezidentských voleb půjdu volit KS.
Je mi jasné, že můj názor a postoj není asi úplně bez trhlin, rozhodně si za ním ale stojím a rozhodně se raději vyjádřím takhle, než abych rozebíral různé politické čachry a skandály, o kterých toho nevím tolik, abych byl kvalifikován je řešit.
Takže v pátek půjdu volit, půjdu volit KS a vám doporučuji na závěr jedno, volte si koho chcete, hlavně volte, když už tu možnost máme, tak ať se nás vyjádří tímto způsobem co nejvíc.

Soundcloud – zvuky v oblacích

Když jsem poprvé uslyšel o aplikaci soundcloud, napadlo mě, že to bude další cloudové úložiště typu Google music, takže jsem okamžitě instaloval. Záhy se ukázalo, že jsem se hrubě zmýlil a náhodou jsem tak objevil velice zajímavou a v česku docela opomíjenou službu.

Co soundcloud je, a jak jej používám, o tom je tenhle text.

Pozor! popisovat tu budu mobilní aplikaci na platformě android, verze pro iOS umí ale prakticky to samé, rozložení aplikace je ale trochu jiné.

Co to je?

Je to další sociální síť. Podobá se tak trochu instagramu, tolik populárnímu fotomrvítku a sdílítku.

Na instagram nahráváte fotky a sdílíte je svým přátelům v ránci sítě a na další sociální sítě, jako jsou FB a twitter. Soundcloud dělá to samé se zvuky.

Jak na to?

Používání je jednoduché a to jak pro vidící, tak nevidomé uživatele. Základem jsou tři kroky. Registrace na www.soundcloud.com, stažení mobilní aplikace a v ní nakonec přihlášení pomocí jména a hesla, která jste zadali při registraci.

Pak už stačí k pořádnému využívání dvě věci, sledovat nějaké lidi, kteří službu využívají a nahrávat své vlastní zvuky.

Hledat můžete lidi podle přezdívky, nebo si aplikace může zkusit z vašich kontaktů zjistit, zda někdo z vašich přátel již službu využívá.

Pokud chcete provádět hledání, vstupte do menu, z hlavní obrazovky tlačítkem open menu, v levém horním rohu.

V této nabídce se mimochodem nacházejí všechny důležité funkce aplikace, kromě funkcí hledání je zde i možnost aktivovat nahrávání, či vejít do sekce nastavení aplikace, vše samozřejmě anglicky.

Pokud tedy sledujete nějaké lidi, objeví se vám po spuštění aplikace hlavní feed, tady se mu říká stream, se všemi zvuky všech lidí, které sledujete. Pokud na nějaký zvuk klepnete, začne se přehrávat.

Pozor! aplikace po zkončení přehrávání začne sama přehrávat další zvuk v pořadí. Pro zastavení přehrávání slouží tlačítko toggle playback v dolní liště.

Okno přehrávače je velice jednoduché, obsahuje jméno uživatele a název zvuku. Ve střední části je vodorovný pruh s volbami pro laikování, okomentování a repostování přízpěvku, ve spodní, již zmíněné liště, jsou tlačítka previous, toggle playback a next, pro ovládání přehrávání.

Chcete-li být aktivní, můžete začít sami nahrávat a sdílet zvuky. K tomu slouží volba record, aktivovaná opět v menu.

Bohužel okno nahrávání moc přístupné pro nevidomé není, je tu několik tlačítek, všechna jsou nepopsaná. Vidící s tímhle samozřejmě problém mít nebudou.

Nevidomým tady mohu poradit jednoduchou fintu, použít na nahrávání externí aplikaci, pro android například ASR free MP3 recorder a zvuky sdílet do soundcloudu přímo z něj. Okno pro sdílení už přístupné pro nevidomé je.

Zadáváte do něj název zvuku, můžete vybrat místo, kde jste zvuk nahráli a zvolit, zda je nahrávka veřejná či soukromá a na které další sociální sítě ji případně sdílet. Pro odeslání slouží tlačítko upload.

Poznámka, u verze pro iOS nebyl s nahráváním přímo v aplikaci s přístupností problém, všechna tlačítka byla popsána korektně, jediným problémem byly pády aplikace při uploadu na internet, to ovšem u verze někdy z loňského října, od té doby bylo vydáno několik updatů.

A proč vlastně?

Soundcloud je dobrou alternativou pro ty, kteří nechtějí, nebo nemohou vyjádřit se pomocí obrázků a fotografií, ale mají potřebu nebo chuť sdílet své zážitky z každodenního života. Je tu prostor hlavně pro nevidomé uživatele, o spoustě z nich vím, že si rádi pořizují záznamy ze všech možných událostí a rádi si nahrávají různé zajímavé situace.

A i pro vidící je to určitě zajímavá alternativa k fotografiím, zvukům sice nemůžete přiřadit filtry jako fotkám, ale rozhodně je například zajímavější nahrát si příšerný zpěv toho týpka v podchodu, než si ho jen vyfotit.

co se zabydlelo v mém androidu.

Můj první článek v roce 2013 je jen takové menší nahlédnutí do obsahu mého telefonu. Něco podobného jsem již před časem sepisoval k iPhonu, jenže jelikož ten už jaksi nevlastním, napadlo mě, že sepíši takový menší přehled i k androidí platformě, na kterou jsem přešel zpět.

Někomu se tenhle článek bude třeba hodit už proto, že si na Vánoce pořídil nový telefon s androidem a neví s čím a jak a kde začít. A přiznejme si na rovinu, chytrý telefon je dnes víc než o psaní SMS a volání o aplikacích a jejich využívání tak nejlépe, jak to jen jde.

životně důležité

Tyto aplikace by měly být dle mého názoru první, které si do svého telefonu člověk nainstaluje po pořízení a aktivaci. Využívám je denně a chytrý telefon by bez nich neplnil své poslání naplno.

pubtran

Jízdní řády, vlaky, autobusy a všechna česká města.

Podmínkou je připojení k internetu. Při povoleném zjišťování polohy dokáže zobrazit nejbližší zastávky a pamatuje si naposledy zadávaná místa odjezdu a příjezdu.

Placená alternativa, s offline jízdními řády se jmenuje CG transit.

Na vlak

Odjezdové tabule pro vlaky v ČR. Umí zobrazit nejbližší stanici podle vaší polohy. Můžete si nechat zobrazit buď odjezdy nebo příjezdy. Opět je samozřejmě nutné připojení k internetu.

business calendar pro

Kalendář, který mi nahradil výchozí aplikaci od Google. Samozřejmostí je synchronizace s vaším google kalendářem. Navíc má spoustu dalších nastavení, různé hrátky s barvami událostí a podobně, co ale zaujalo mě, je možnost si docela dost vyhrát s nastavením widgetu na plochu. O tom, že je dle mého názoru pro nevidomého přehlednější než kalendář od Googlu asi netřeba mluvit.

budík xtreme free

Budík, který vychází z budíku v androidu 2.3. Je jednoduchý a přehledný, rozhodně více, než nový budík v androidu 4.2. Kromě buzení umí i minutník a stopky, k těm je nutné dostáhnout aplikaci stopwatch xtreme free.

Žít sociálně

O tom, že se sociální sítě stále více stávají součástí každodenního života spousty z nás se tu asi moc rozepisovat nemusím.

Twitter

Po zkoušení a hraní si se všemi možnými aplikacemi jsem došel k závěru, že se mi v současnosti nejlépe na telefonu používá oficiální twitter klient. Rýsuje se alternativa v podobě klienta seesmic, který umí i facebook, vzhledem k tomu, že je pro nevidomé přístupný jen napůl, zůstávám zatím u oficiálního twitteru.

Jeho hlavní předností je pro mě kromě přístupnosti i stoprocentní funkčnost oznámení o zmínkách, přímých zprávách ale také o tom, když mi někdo tweet oblíbí, či když mi někdo tweet retweetne.

Google plus

Google plus mám rád na telefonu proto, že se s ním dá pracovat takřka stoprocentně i za pomoci čtečky pro nevidomé, což bohužel u verze pro desktopy tak úplně neplatí.

Dobrá je tato síť na pořádání událostí, které se vám ihned zobrazí ve vašem googlím kalendáři. Hodně se mi také líbí nedávno představená funkce komunit, která funguje obdobně jako skupiny na facebooku.

foursquare

Pokud často cestujete a pokud cestujete hodně do neznámých míst, může se vám foursquare docela hodit.

Základní funkcí je sice sdílení polohy s vašimi přáteli, pokud si ale chcete své soukromí chránit, povinné toto určitě není.

Foursquare se dá využít i jako alternativní zdroj informací v různých restauracích či jiných stravovacích zařízeních. Uživatelé této sítě k místům, která navštíví často píší různé užitečné tipy, počínaje heslem na místní wifi sítě konče radami, kterým jídlům se vyhnout a která naopak vyzkoušet.

Funkce explore navíc může posloužit jako informační zdroj, pokud jste v cizím městě a hledáte nejbližší kavárnu či restauraci.

A pro vidící čtenáře může být navíc lákavá i možnost prohlížet si u daného místa fotky, které zde ostatní uživatelé pořídili.

Soundcloud

Je to, jak už jsem kdysi kdesi napsal, taková zvuková obdoba instagramu. Na instagram nahráváte fotky, na soundcloud nahráváte zvuky.

Své nahrávky můžete sdílet na další sociální sítě, jako jsou facebook a twitter, samozřejmostí je možnost sledovat své přátele a jejich nahrávky. Ty můžete sdílet dál, laikovat či komentovat.

Navíc, po dnešní aktualizaci to vypadá, že vývojový tým začíná konečně myslet i na nevidomé uživatele, většina tlačítek konečně získala i textové popisky, takže soundcloud mohou konečně začít pořádně využívat i zrakově postižení uživatelé. O této sociální síti se mimochodem chystám napsat i zvláštní článek, protože si myslím, že si to soundcloud určitě zaslouží.

Cestujeme s androidem

Na cestách nejen po české republice lze androida využít na sto různých způsobů. Kromě výše zmíněného vyhledávání jízdních řádů a odjezdů vlaků existuje další spousta aplikací, které vám mohou pohyb nejen po česku velice usnadnit.

mapy a navigace

Aplikace mapy a navigace od Googlu jsou součástí každého androidího telefonu ihned po prvním spuštění. Jedinou jejich nevýhodou je nutnost připojení k internetu, nechcete-li ale platit za offline navigaci, jsou Google mapy asi tou nejlepší volbou.

Kromě auto i pěší navigace zvládnou v některých městech i navigaci MHD, zadáte start a cíl a mapy vám ukáží, jakým dopravním prostředkem se do cíle nejlépe dostat.

Pro navigaci silně doporučuji doinstalovat do telefonu některý z českých hlasových výstupů, buď Svox classic TTS „Iveta“, nebo Acapella TTS „o něco dražší ale kvalitnější hlas Eliška.“

Navigace se tím stane o něco výřečnější, kromě pokynů zahněte doleva nebo doprava bude číst i názvy ulic a další věci.

Poslední tip se týká výše zmíněné soc. sítě foursquare, ze které se dá u vyhledaného místa vyvolat přímo možnost zobrazit je na mapách google a případně spustit navigaci.

lunchtime

Váhal jsem, zda tuto aplikaci zařadit do sekce cestování, ale jelikož tu nemám žádnou sekci o jídle a pití, nakonec jsem se rozhodl že ano.

Lunchtime vám dává možnost vyhledávat restaurace a zobrazovat jejich denní meny. Můžete hledat podle názvu, místa a samozřejmě i dle vaší aktuální polohy.

Kromě menu restaurace můžete hledat i další informace, zda má zařízení wifi, zda je kuřácké či nekuřácké, či zda je bezbariérové.

překladač google

V cizině absolutní nutnost. Kromě textového zadání slova či věty pro přeložení umí překládat i nadiktovaná slova či rozpoznávat text z fotografií.

Nevýhodou může být pro někoho nutnost připojení k internetu, což se v cizině může dosti prodražit.

Google goggles

Rozpoznávač všeho možného, od QR kódů, přes loga výrobků až po identifikaci bankovek či překlad textu na fotografiích. Umí údajně i rozpoznat známé budovy, památky atp. to jsem zatím ale nezkoušel, tak to nemohu potvrdit ani vyvrátit.

Pokud cestujete v zahraničí, může se stát, že pro danou zemi či město existuje i speciální aplikace pro jízdní řády či nákupy jízdenek. Ve vídni můžete využít například wiener linien, v Německu funguje DB navigator.

Život je i zábava

Nejen na cestách či v práci lze androida využívat. Dnes se dá do telefonu nahrát velká spousta muziky i videa. Na mém nexusu mám interní úložiště 16 GB a s tím už se něco udělat dá.

VLC

Alternativa ke standardní aplikaci hudba. VLC zvládne přehrát nepřeberné množství video i audio formátů, zvládá titulky a má i jednoduchý vestavěný prohlížeč souborů. Po experimentování s několika podobnými programy jsem zůstal u VLC hlavně proto, že je česky, umí prohlížet soubory a je dobře přístupný i pro nevidomé.

Shazam

Aplikace, která vám pomůže v případě, že slyšíte někde nějakou písničku a absolutně nemáte tušení, co je to zač. Spustíte shazam, ten chvíli písničku poslouchá, vzorek pak odešle na internet a pokusí se identifikovat název skladby a interpreta.

Prakticky totožnou funkci má i aplikace soundhount, já si ale vybral shazam, protože se mi používá lépe a je přehlednější.

Ivysílání

Kompletní archiv české televize od roku, už nevím kolik, umožňuje vyhledávání podle žánru pořadu, data, jména a spousty dalších kritérií. Sledování TV bych si sice u vidících uživatelů dokázal představit spíše na tabletu, ale i na mobilu se může hodit, využívám jej například pro přehrávání starších epizod pořadů jako je hydepark a podobně.

Tunein radio

Přehrávač internetových rádií z celého světa, včetně České republiky. Můžete si procházet stanice podle všech možných kritérií, či si ukládat stanice do záložek. Aplikace je navíc i v češtině.

Youtube

Klient pro youtube je v androidu také už od prvního spuštění. Umí všechno, co umí webové youtube, přehrávání, prohledávání, sdílení a tak dále.

Máte-li účet na gmailu a přihlásíte-li se pomocí něj do youtube, můžete si samozřejmě i zde nastavit, jaké kanály od jakých lidí sledovat, takže vám nic zajímavého neuteče.

Komunikace není jen volání a sms

Jak jsem již v úvodu napsal, dnešní chytré telefony zvládají kromě telefonování a psaní SMS spoustu dalších věcí. Pokud máte ke svému mobilnímu tarifu i rozumný datový balíček, můžete SMS zprávy nahradit alternativním způsobem komunikace a to platí i pro telefonování.

Google talk

Každý telefon s androidem je vybaven aplikací google talk, která umožňuje textovou komunikaci zdarma. Podmínkou je připojení k internetu a e-mailová adresa na gmailu.

Pokud má druhá strana gmailovou adresu rovněž, můžete si s dotyčným posílat zprávy zcela zdarma a samozřejmě nejste ani limitováni počtem 160 znaků, jak tomu je u SMS.

IM plus

Klient, který zvládá více komunikačních protokolů. Kromě výše zmíněného google talku zvládá i komunikaci přes facebook, ICQ či skype.

Verze zdarma má některá omezení a obsahuje reklamy, pro vypnutí reklam je nutné zakoupit verzi pro.

Skype

Známá aplikace pro telefonování přes internet je i na androidu. Umí vše, co umí klasické skype na PC. Pro bezproblémové volání či videohovory je samozřejmě nutné kvalitní připojení k internetu, což v českých podmínkách znamená wifi. S mobilními datovými balíčky a jejich datovými limity bych moc přes skype volat nedoporučoval.

Telefon jako noviny

Máte-li potřebu udržovat si přehled o tom, co se kde děje a chcete-li být stále v obraze, může i k tomu telefon s androidem velice dobře posloužit.

Google reader

RSS klient, jehož zdrojem jsou kanály uložené ve službě Google reader. Nutností je tedy mít založený účet na gmailu.

Kanály lze přidávat buď ručně, zadáním URL adresy zdroje, nebo pomocí klíčových slov. Stačí například zadat do vyhledávání novinky.cz a google už vám zdroje najde sám.

Kanály lze třídit i do složek, články si můžete označovat hvězdičkou či je sdílet dál do různých sociálních sítí.

ČT4 a ČT24

Oficiální aplikace se zpravodajstvím české televize. Obsahují i přehrávač živého vysílání, který dokáže zobrazit i program na aktuální den.

FDB.cz

Programy kin a televize. Můžete si zobrazit aktuálně hrané filmy v ČR, filmy hrané ve vašem městě, přidávat kina a TV stanice do oblíbených, či si vyhledat film přímo podle názvu.

Ze spousty různých aplikací pro TV programy jsem nakonec zvolil FDB, protože je nejlépe ovladatelná pro nevidomé, je jednoduchá, přehledná a srozumitelná.

ČSFD.cz

Mobilní klient pro filmovou databázi obsahující obrovské množství záznamů o filmech, hercích, režisérech a tak podobně.

V posledních několika verzích přibyla možnost přehrávat filmové trailery, či po přihlášení filmy a seriály hodnotit.

Navíc obsahuje tipy na zajímavé filmy, seriály a pořady v TV a novinkou jsou i programy kin.

IMDB

Obdoba výše popisované ČSFD, ale celosvětová, v angličtině.

Umí toho více, z nejzajímavějších funkcí mohu zmínit například tvorbu vlastních seznamů s filmy, provázanost se sociálními sítěmi a další.

Nevýhodou pro české uživatele, kteří neumí anglicky je absence češtiny a oproti ČSFD a FDB nemá programy českých TV a kin.

Zajímavou funkcí nakonec je možnost uložit si do kalendáře upomínku s datem premiéry vámi vyhledaného filmu.

Český rozhlas a zprávy ČRO

Český rozhlas je přehrávač, který umožňuje poslech všech stanic ČRO.

Zprávy ČRO slouží k prohlížení textových zpráv ze serveru http://zpravy.rozhlas.cz

Obě aplikace uvádím dohromady tady, protože k sobě tak nějak patří a i když by se mohlo zdát, že přehrávač rádií by měl být spíše v jiné sekci, osobně ČRO využívám primárně jako zpravodajskou stanici, stejně jako například ČT24.

Správa souborů a cloud

Narozdíl od iPhone umožňuje android přístup do souborového systému a to jak do interní paměti tak na vaši paměťovou kartu.

Kromě aplikací, o kterých se zmíním níže, můžete telefon pohodlně procházet i z PC, jako další výměnné úložiště. Nahrávání souborů do zařízení je tak velice jednoduché a rychlé a tato možnost procházení zařízení je jedním z hlavních plusů oproti jablečným zařízením.

ES file explorer

Správce souborů, pomocí kterého můžete obsah zařízení procházet stejně pohodlně, jako když na počítači procházíte složky pomocí průzkumníka.

Soubory můžete přesouvat, mazat, kopírovat či přejmenovávat a ihned z aplikace můžete vyvolat možnost sdílení do dalších aplikací, přenos přes bluetooth, gmail, twitter, instagram a tak dále.

Pro zrakově postižené uživatele jen doplním, stejně jako na PC, je vhodné nastavit si správce souborů tak, aby vám soubory a složky zobrazoval v seznamu pod sebou. To provedete vstupem do menu, otevřením možnosti nastavení a zde vyberete položku zobrazení a zvolíte možnost seznam.

Disk

Původně se to jmenovalo dokumenty Google, nyní se to jmenuje disk Google.

Primárně aplikace slouží k práci s dokumenty vytvořenými ve službě disk, můžete ji samozřejmě využít i jako synchronizační nástroj pro jiné soubory, obrázky, MP3 a jiné.

Dropbox

Dropbox představovat asi netřeba, toto cloudové úložiště využívá dnes velice mnoho lidí i u nás v česku. Klient pro android umí kromě prohlížení vašich složek na dropboxu i automatický upload vyfocených snímků, či export jednotlivých souborů z dropboxu do složky ve vašem telefonu.

Poznámka, pokud by jste z dropboxu chtěli stahovat celé složky, použijte externí aplikaci folder downloader for dropbox.

Závěr

Všechny aplikace, které jsem zde uvedl jsou plně nebo téměř plně přístupné pro nevidomé. Jsou to ty, které používám nejčastěji a na které jsem si zvykl.

K mnoha z nich existují určitě i alternativy, například twitter klientů je celá řada a to platí i pro přehrávače multimédií.

Je tedy na každém, co si vybere a co se mu líbí, nikomu nic samozřejmě nenutím. O tom android je, o možnosti si vybrat.

Aplikací je samozřejmě více, spousta bank, eshopů, zpravodajských serverů a podobně má vlastní mobilní aplikaci, nedávno jsem si dokonce všiml, že si mobilní aplikaci nechalo vyrobit i několik muzeí.

A to se mi líbí, mobilní telefony se stále více a více stávají součástí každodenního života a nedaleko je doba, kdy chytrým telefonem budeme moci například i ovládat topení v domě.