letos naposled, 2012 mým pohledem.

Dnešní den je den zúčtování a shrnování a vyhodnocování. Večer to pak půjdeme zapít do čajovny či kamkoliv jinam. Teď bych se s vámi rád ale podělil o to, co pro mě znamenal pomalu končící rok 2012.

pořád něco nového

Tenhle rok byl pro mě rokem, kdy jsem dělal a zažil věci, o kterých bych si nikdy nemyslel, že na ně dojde. Poprvé jsem si vyzkoušel, jaké to je, přednášet na konferenci před obecenstvem.

Má první zkušenost na konferenci INSPO byla tak nová a neobvyklá, že se na rovinu přiznám: Takovou trému jsem v životě asi neměl.

Poprvé jsem si taky vyzkoušel, jaké to je, cestovat v noci vlakem a autobusem, procházet se o půl páté ráno po pražském letišti, či strávit celý den ve vlaku.

A třetí, neméně zajímavou novou zkušeností byl turnaj ve futsale pro nevidomé v Německu, kde jsem odehrál několik celých zápasů. Co by náhradník jsem vždy před tím hrál vždy jen pár minut nebo vůbec nehrál.

Trénovat je samozřejmě užitečné, ale vyzkoušet si vše v praxi, jak se říká na tvrdo, je věc k nezaplacení.

Geekoviny všude kam se podíváš

I zážitků s různými technologickými hračičkami jsem měl letos docela dost. Měl jsem v ruce tablety ipad mini, nexus 7 a také tableto telefon Samsung Galaxy Note II.

Od O2 jsem také na týden dostal v ránci testování Už vím proč telefon Samsung Galaxy S3, který mě velice zaujal a o kterém jsem tady na blogu také psal.

A vrcholem byla srpnová Campus party, týdenní pobyt v Berlíně, plný přednášek o internetu, mobilech a všem ostatním, co hýbe dnešní informační společností a světem moderních technologií.

Cestování naslepo

Z výše napsaného se dá vyvodit, že jsem docela dost letos cestoval. Kromě týdenního pobytu v Berlíně a dvou futsalových turnajů v Německu jsem také navštívil na pár dní paříž, na jaře a bohužel za poněkud deštivého počasí.

Zážitek to byl ovšem i tak velice zajímavý, výšlap na Eiffelovku, hmatová prohlídka v Louvru a zkušenost s pařížskými prostředky hromadné dopravy.

Druhou delší cestou byl výlet do říma, z kterého mi v hlavě nejvíc utkvěla prohlídka baziliky Sv. Petra, kapitolského muzea starověkého říma a přesun letadlem z čech do Říma a zpět.

Třetí delší cestou byla jednodenní návštěva Polska, kterou bych rád zas někdy zopakoval, tentokrát bych se ale podíval rád až do Varšavy.

A Vrcholem všeho byly pro mě dvě návštěvy Drážďan, jedna hned po Campus party, druhá tři dny před Vánoci. Nejen, že jsem poznal další zahraniční město, ale navíc jsem poznal další osobu z twitteru, kterou jsem si za tu dobu, co jsme v kontaktu zařadil mezi své velice dobré přátele.

Noví lidé

Poslední odstavec předchozí části mi rovnou nahrává na další téma. Tolik nových tváří, jako letos jsem asi ještě nikdy za jediný rok nepoznal.

Ať už to jsou lidi z gug.cz, či spousta nových známých z twitteru, „většinu z nich jsem osobně poznal na srpnové Campus party,“, šlo rozhodně o zajímavá setkání.

S některými udržuji pravidelný kontakt osobní, s některými jen písemný. Za některými se jedu občas podívat, „pět hodin vlakem do Drážďan je přece jen štreka,“.

Rozhodně to byla všechno velice zajímavá setkání, jsem už prostě takový, čím více lidí poznám, tím je to lepší.

Filmy

Letos jsem také navštívil spoustu filmů. Většina milovníků opravdové kultury by mě asi pověsila z okna do průvanu, ale já už jsem prostě takový.

Mám rád akci, napětí, střílení a fantasy. Takže jsem letos byl na filmech jako Hobit, Avengers, Temný rytíř povstal nebo na dosti ujeté adaptaci klasické pohádky Sněhurka a lovec.

To, že ve mě nejvíc dojmů zanechal Hobit je nad slunce jasné, byl jsem na něm dvakrát, poprvé na půlnoční premiéře v češtině, podruhé v poněkud běžnější čas, v anglickém originálu.

A co příští rok?

Těším se na další mobilní hračky, mám slíbený tablet s windows 8, možná se mi do ruky dostane android TV a od O2 mám slíbené na týdenní testování blackberry.

Testovat budu i nové aplikace pro nevidomé, o alternativním ovládání androidu budu psát článek ihned po novém roce.

A asi to vypadá, že k mobilnímu telefonu nexus mi přibude i tablet nexus7.

I nějaké ty filmy, které netrpělivě vyhlížím se najdou. Bude to nový Star trek, další Superman, či druhý díl trylogie o Hobitovi.

Ve sportovním životě mě také cosi čeká, v květnu se v Brně uskuteční mezinárodní turnaj ve futsalu pro nevidomé, který bude asi největší akce, co česká republika pořádá a na který jste všichni už teď samozřejmě zváni.

Nejbližší výzvou jsou teď v lednu a únoru školní zkoušky, doufám, že jich všech šest zvládnu úspěšně, abych se pak mohl věnovat dalším aktivitám.

Závěr

Letošní rok byl bohatý na pěkné i nepěkné zážitky. Spousta nových lidí, nových cest i nových zážitků kulturních. Spousta věcí, které jsem nedělal a o kterých jsem si nemyslel, že je dělat budu.

I pár přešlapů se bohužel našlo, telefon z bazaru už si v životě kupovat nebudu, zážitek s kradeným iPhone pro mě byl dostatečně odstrašujícím případem.

Doufám, že příští rok bude stejně dobrý, ne-li lepší. Možná se podívám do Mexika, možná do Londýna. Každopádně už teď se těším na další nové zážitky.

Tak ať se vám všem daří a nashledanou v roce 2013.

A nakonec novoroční předsevzetí

Chci příšttí rok cestovat a to dost. Budu i sportovat. Takže jsem se rozhodl, že přestanu s kouřením a omezím konzumaci lihovin, především piva. Tak napřes rok v dalším článku vám povím, zda se mi to povedlo dodržet.

Ozvučené město

Slyšeli jste někdy při chůzi po městě neobvyklé pípání, či začala najednou tramvaj, do které jste nastupovali mluvit a hlásit své číslo a směr?
Není to nic neobvyklého, to jen kolem prošel asi někdo nevidomý a měl u sebe vysílač VPN. Co to VPN je a k čemu slouží, o tom bude tento text.

co to je

VPN je zařízení, fungující v České republice a na Slovensku, které nevidomému usnadňuje orientaci, hlavně ve velkých městech. Jde o vysílač, kterým nevidomý vyšle povel, který je posléze přijat zvukovým majáčkem, namontovaným na významném orientačním místě.
Takovým místem může být budova, vstup do podchodu, eskalátor, nástupiště tramvaje či vlaku, či nějak významný objekt, jako je jízdenkový automat nebo infopanel.
Druhým použitím je aktivace hlášení na tramvaji, autobusu či trolejbusu, které nevidomému oznámí pomocí externího reproduktoru na vozidle číslo spoje, směr a konečnou zastávku. Pomocí VPN také nevidomý může řidiče upozornit, že nastupuje postižená osoba.

vzhled a varianty

VPN je krabička o velikosti krabičky od zápalek. Má šest tlačítek, každé plní jinou funkci.
Varianta VPN01, kterou tu popisuji je velice nenáročné zařízení, funguje na tužkové baterie a díky svým rozměrům se pohodlně vejde do kapsy u bundy či kalhot.
Je to zařízení asi i dost odolné, vysílač už mi několikrát spadl na zem a stále funguje.
Druhou variantou je VPN02, zabudovaná do slepecké hole. Nevýhodou je náchylnost na otřesy, kterým se při používání slepecké hole nevyhnete, moc nevidomých tuto variantu rádo nemá. Vysílač stojí 2600 Kč a hodně lidí si proto raději pořídí externí verzi, všichni víme, jak „rády“ finanční úřady poskytují jakékoliv příspěvky.

jak a kde funguje

VPN, externí verze, má šest tlačítek, jejichž funkci v krátkosti popíšu.

Číslo jedna aktivuje zvukový maják. Ten může buď pouze vydávat naváděcí zvuk, nebo přidat informaci, na jakém místě se nachází „vstup na nástupiště číslo jedna, severní podchod.“

Číslem dva se k prvotní krátké zprávě spustí nahrávka s delším popisem, u podchodů například informace o tom, kam a jak se dá z podchodu dostat.
Například, „Podchodem vlevo jdete na první nástupiště, podchodem vpravo vyjdete z nádraží. K navádění pomůže i vodící linie na podlaze.“ Tento popis není úplně správný, ale představu by jste si podle něj udělat měli.

Číslo tři aktivuje externí reproduktor na tramvaji, trolejbusu či autobusu a dopravní prostředek zahlásí číslo linky, směr a konečnou stanici.
Například, „linka číslo 1, směr Výstaviště, Bystrc Ečerova.“ Nevýhodu tady představuje občasná nefunkčnost, celé to závisí na informačním systému ve vozidle, který bývá občas porouchaný, nebo hlášení řidiči záměrně vypnou, nebo jej zapomenou zapnout.

Číslo čtyři řidiči oznámí, že nastupuje postižená osoba, v metru automaticky otevře dveře v celé soupravě a u nových typů tramvají vysune plošinu pro nástup. Pokud jste tedy na stanici metra v Praze najednou zaslechli, „otevření dveří aktivováno,“ jde právě o povel číslo čtyři z VPN.

Číslo pět aktivuje na přechodech zvukovou signalizaci červené či zelené na semaforu. Některé semafory přecházejí na tuto signalizaci na povel, protože si obyvatelé poblíž stěžovali na jejich neustálé klapání a to i v noci. Signalizace je ve výchozím stavu tedy vypnutá, pokud nevidomý aktivuje VPN, zapne se a zhruba po pěti minutách se opět vypne.

Šesté tlačítko využití nemá, výrobce uvádí rezerva, na co čeká nikdo neví. Možná to bude mít co dělat s novými informačními systémy na nádražích, o kterých se mi začínají donášet útržkovité informace. Mělo by se ukázat po novém roce.

Kde tedy, kromě tramvají a přechodů můžeme VPN využít? Vstupy do metra a eskalátory, informuje např. kam který eskalátor jede, pravý nahoru, levý dolů.
Vstupy na nástupiště vlakových nádraží, vstupy do odjezdové haly, dveře ČD infocentra, informační stojany, jízdenkové automaty.
Letiště V. Havla, vstupy k terminálům, veřejným toaletám, vstupy do odletové/příletové haly, vstupy na nástupiště autobusů před letištěm. Vše i anglicky, jediný případ u nás.
Vstupy do významných budov, Česká pošta, Národní banka.
Z majáčků se ve velkých budovách tvoří celé systémy, u dveří aktivujete jeden a pomocí výše zmíněného rozšiřujícího popisu se dostanete k dalšímu zvukovému majáčku.

závěr

Teď už víte, co je VPN a jak asi funguje. Česko a Slovensko jsou rarita, pokud vím, nic podobného nikde jinde nemají. Německo, Polsko, Rakousko takové navádění nemají, další země nevím, ale dosti o tom pochybuji.
Už velmi dlouho nevidomí v Česku VPN využívají a stále velká část vidící populace velice prapodivně kouká, když začne tramvaj mluvit a podobně.
A lidé koukali ještě více, když tramvaje mluvili a nevidomý nikde. Důvodem byl můj kamarád Stefansabo kterého VPN zaujala, půjčil si ji ode mě a sám brzy napíše vlastní článek, tentokrát z pohledu vidící osoby.
Pro mě je vysílač velmi užitečný, lidí se přeci nemusím pořád dokola ptát, kam tramvaj jede, co je to za číslo a jestli můžu přes přechod bezpečně přejít. Velmi tedy napomáhá samostatnému pohybu a orientaci.

PF 2013

Ti, co mě sledují na twitteru ví, že se hned na boží hod vánoční odeberu na koleje a budu cestovat prakticky až do 28. prosince.
A jelikož do Štědrého dne je už jen chvíle a nějaká přáníčka hromadně na Vánoce rozesílat nechci, takových budou i tak mraky, rozhodl jsem se, že vám napíšu PF už dnes a teď.
Hned z kraje bych chtěl poděkovat všem, kdo můj blog čtou pravidelně a i těm, kdo třeba jen letmo nahlédli. Přiznám se, že když jsem blog v dubnu 2012 zakládal, netušil jsem, že se návštěvnost v prosinci bude pohybovat někde kolem devíti tisíc lidí.
Tenhle zájem mě utvrzuje v přesvědčení, že to co píši má smysl a že se najde vždy aspoň pár lidí, které můj obsah zaujme. Tohle je pro mě ta největší motivace, zájem čtenářů. Proto za něj díky.
Všem vám přeji klidné prožití svátků vánočních bez stresu a shonu. Ať je trávíte tak, jak vy chcete a s těmi, kteří jsou vám nejbližší. Sám vím, že Vánoce jsou období, kdy často vídám lidi, které jsem neviděl celý rok a to je dle mě na těchto svátcích to nejdůležitější, dát vašim přátelům alespoň jednou do roka najevo, že na ně myslíte a že víte, že stále existují, ať už prostřednictvím pohlednice, nebo prostřednictvím návštěvy.
Do roku 2013 přeji hodně úspěchů v pracovním i soukromém životě a hlavně spoustu optimismu. Následující rok nebude ani horší ani lepší než rok 2012, bude prostě takový, jaký si ho my sami uděláme.
Užijte si svátky, pozor na rybí kosti a na Silvestra bacha na rachejtle, umí udělat pořádný bordel, tak jako jej umí nadělat šampáňo, rum, slivovička, pivo… a tak dále a tak dále.

Jaká je Hobitova neočekávaná cesta?

Ve čtvrtek, přesně minutu po půlnoci jsem se ocitl v kině a po velmi dlouhém čekání konečně shlédl premiéru nového zpracování knížky Hobit, tam a zase zpátky.
V tomto textu se s vámi podělím o své dojmy z tohoto filmu, byl jsem na něm dvakrát, na dabované i anglicky namluvené verzi.

o čem?

O čem je Hobit snad ani psát nemusím, ‚Tolkienovu knihu zná určitě každý, kdo to nečetl, určitě o tom slyšel a pokud se našel někdo, kdo o Hobitovi v životě neslyšel, po letošních Vánocích se to určitě změní.
Hobit Bilbo se přidá ke skupině trpaslíků a čaroději Gandalfovi a spolu jdou do dalekých zemí, kde se nachází hora Erebor, kde je ukryt trpasličí poklad, který střeží strašný drak Šmak.
V průběhu cesty narazí skupina na spoustu individuí, včetně kreaturky jménem Glum, který sehraje v životě hobita Bilba velice důležitou roli.
Celé putování trpaslíků je ve filmech rozděleno na tři části, druhá a třetí část příjdou na vánoce 2012 a 2013.

dojmy

Hobit se mi hodně líbil. Hlavním důvodem je to, že se film docela hodně držel knihy a pokud se jí nedržel, vůbec to, narozdíl od některých podobných děl nevadilo.
To, že je film dlouhý, má asi tři hodiny, mu docela prospívá, na všechno je v ději čas, nic se neusekává, nevynechává a všechny oblíbené scény z knihy jsou tam, kde mají být.
Líbí se mi například, jak z jedné věty v knize dokázal Jackson udělat pěti minutovou scénu, o bitvě skalních obrů v horách se kniha zmiňuje jen jednou větou, tady to byla parádní akční scéna.
Film je zároveň docela velkým upgradem knižního příběhu, řečeno počítačovou řečí, na verzi 2.0.
Hned na začátku se to projeví u prologu, který velice zajímavým a poutavým způsobem vypráví historii trpasličího království Erebor a toho, jak a kde se tam vzal drak.
Navíc je v příběhu spousta věcí, co v knize vůbec nebyla. O skřetích válkách v Morii se kniha zmiňuje jen letmo, jednou či dvěma větami. Ve filmu tato historická událost hraje docela zásadní roli a to i, pokud si dovolím odhadovat v souvislosti s dalším dějem ve druhém a třetím dílu.
Filmový Hobit je jen napůl pohádka. Je to i prolog k Pánovi prstenů a tak se tu objeví postavy jako Saruman a elfka Galadhriel. Spousta událostí z pána prstenů se po shlédnutí Hobita jeví opět v trochu jiném světle.
Hodně se mi taky líbilo, jak se začal ve filmu vyvíjet vztah Thorina, vůdce trpaslíků a Bilba. V knize to celé tak nevyniklo, ale to, jak se na konci filmu Thorin s Bilbem tak nějak usmířili působí na jednu stranu velmi hezky a na druhou stranu tak nějak zvláštně, když si uvědomíme, co se pak stane v závěrečné části knihy mezi oběma postavami. Ti co četli ví na co asi narážím, ti co nečetli, těm prozradím, že to nic moc hezkého nebude. A vsadím se o co chci, že pokud není Jackson úplný vůl, vytříská z tohoto konfliktu co jen půjde.
Nejvíce mi z filmu utkvěly v hlavě dvě postavy. Radagast, Gandalfův kolega čaroděj, ve smyslu negativním, velice divná a ujetá postava, a Glum, jehož totálně geniální výstup je nejlepší scéna z celého filmu.
Co musím vytknout je příšerný dabing. Gandalf je nadabovaný dobře, Bilbo příšerně a trpaslíci jak by smet. Elronda jsem skoro ani nepoznal a Sarumana dabuje někdo jiný než v Pánovi prstenů, tenhle herec se mi k němu vůbec nehodil. A bonus nakonec, ty tři písničky, co ve filmu zazněly přeložili autoři do češtiny. V kině mi to rvalo uši, oni se ani nepokusili třeba zkusit zpěv přeložit podle knižní předlohy, vzniklo z toho cosi, z čeho si nic nepamatuju, rychle, velmi rychle jsem to zapoměl.
Takže když jsem šel na Hobita podruhé, v anglickém originálu, zážitek byl úplně jinžý a o sto procent lepší. A když se poprvé objevil Glum, byl můj hlad po filmových zážitcích totálně uspokojen.
Pokud jde o to, zda je film dostupný pro nevidomé, žádné větší problémy tu nejsou. Mluví se tu hodně a když se nemluví a bojuje se, je to prostě velice zajímavý zvukový zážitek, stejně jako v pánovi prstenů. Poud ve filmu vím, proč se bojuje, popis nepotřebuju. Horší je to u filmů, kde se někdo s někým začne řezat a mlátit a já nevím proč. Tohle případ Hobita není.
Coby člověk, který docela dost vnímá audio stránku, musím napsat, že hudba se povedla také, skladatel je stejný jako ten u Pána prstenů. Zaznívají některé motivy z Pána prstenů a přibylo i spoustu nových skladeb, které zdůrazňují, že hobit je občas přece jen i pohádka, nejen epická fantasy

Závěr

Hobit je hezký, je tu i pohádková část, plná vtípků a hlášek a je tu i vážná část, která dává tušit, že to co trpaslíci s Bilbem podnikají je pouhou předehrou k něčemu, co se nikomu moc líbit nebude.
Film je hodně dlouhý, na vše je čas a nic není uspěchané.
Zamrzí příšerný dabing, nadchne pěkný soundtrack a pokud se vám líbí Glum a těšíte se na hádanky ve tmě, určitě nebudete zklamáni.
Kvůli tomu všemu mě hodně štve „a to je slabé slovo“, že dalšího Hobita uvidíme až příští rok. Ale určitě se je na co těšit, medvědí muž, elfové a pavouci v temném hvozdu, Bilbova začínající posedlost prstenem a nakonec drak Šmak.
Bohužel, s tím kdy a jak film uvedou my nenaděláme nic, každý film, ať už je jakýkoliv je v dnešní době přece jen pouhým nástrojem k tomu, aby Holliwood vytřískal z nás, obyčejných lidí co nejvíc milionů a miliard.

V sobotu se doma nesedí.

V sekci osobních zápisků toho moc zatím není, tak by se to mělo napravit. Včera jsem ve čtyři hodiny ráno vyrazil z Újezda u Brna do desetistupňového mrazu směrem na ostravský barcamp.

Pro ty co neví o co jde, je to konference, kde se vystřídá za celý den kolem dvaceti řečníků, kteří mají přednášky na různá témata, která souvisí s internetem, sociálními sítěmi, vývojem, tvorbou webů a podobnými věcmi s tématikou informatika.

Barcamp se konal na vysoké škole báňské adorazilo na něj něco kolem dvou set účastníků.

Já jel s kamarádkou Luckou, která mi dělala doprovod a za to se rovnou mohla svézt vlakem zadarmo. Na nádraží v Ostravě nás čekal už Kuba „Kubaiss,“ který nás na místo konání akce dovedl, Lucka ani já se v Ostravě nevyznáme.

Bohužel hned u první přednášky se projevil můj spánkový deficit a já si ji celou pamatuji jen tak napůl, mlhavě. Téma bylo o tom, co vše si můžeme a nemůžeme dovolit na internetu, přednášel právník, takže to bylo plné právnické terminologie.

Druhá přednáška byla už zajímavější, spíše psychologického rázu. Přednášející vyprávěl o tom, jaké výhody a nevýhody to má, když je jeden introvert. Psychologii sice nestuduji, ale rozhodně mi byla přednáška o extrovertech VS introvertech bližší, než ta první, právnická.

Třetí dopolední téma,o chybách v podnikání bylo také docela zajímavé, leč přednášející, jistý Robert Němec mě bohužel příliš nenadchnul, měl jsem z něj dojem spíše dosti negativní než pozitivní, na můj vkus byl ten pán až příliš suverén.

Po přednáškách všem vyhládlo a tak jsme se rozprchli do blízkých restaurací. Já, Lucka a Kubaiss jsme zakotvili na druhý pokus v restauraci Babilon, kde bylo docela volno, měli výborné kuřecí menu a hlavně tam nebyla taková zima jako venku.

Jelikož jsme čekali na jídlo, odpoledne jsme stihli jen dvě přednášky. Ta první byla o komunitách na sociálních sítích a podnikání. Představoval jsem si ji trochu jinak, i když řečník působil docela dobrým dojmem.

Druhá, o tom, co je a není špatné na Googlu od Pavla Ungra se vyvíjela docela zajímavě, leč ve finále se poněkud zvrhla do diskuze o Googlu a optimalizaci SEO, což je téma, kterému já nerozumím vůbec.

To, že jsme z přednášky museli utéct dřív, že jsem nechal v sále málem batůžek a že jsme vlak do Brna stihli jen tak tak byla už jen závěrečná třešnička na dortu.

Plyne z toho všeho jedno ponaučení, nejezdit na barcamp nevyspalý. U přednášek, u kterých se těžko udržuje pozornost se pak nevyspalost docela vymstí.

Další plán byl, dojet do Brna, sednout na chvíli na pivo a pak jet domů. Plány jsou věc jedna, realita věc mnohdy úplně jiná. Od Žďáru se nám do Brna vracel vlakem Štefan, jehož záměrem bylo jet pak domů do Prahy.

A mě, nevyspalého a unaveného po celém dni nenapadlo nic lepšího, než se k němu přidat. Půlku cesty ve vlaku jsme prokecali, půlku prospali a do Prahy jsme dojeli s deseti minutovým spožděním někdy kolem půl dvanácté.

Kdo si hraje, nezlobí a Štefan nezlobil vůbec, celou cestu po hlavním nádraží si hrál s dálkovým ovládáním pro nevidomé, které po hale zpouští navigační majáčky a celé si to nahrával na mobil a pak ty nahrávky posílal na twitter s patřičnými poznámkami o tom, zda něco někde funguje nebo nefunguje. Vypadal u toho velice spokojeně.

Po cestě metrem a autobusem na okraj Prahy to samozřejmě pokračovalo ve stejném stylu. Když jsme dojeli na místo, zapadli jsme do hospody U Kačera, kde Štefan potkal známého slováka, takže jsme asi do půl třetí seděli, kecali a pili.

Když jsme se pak vydali autobusem na Florenc, „metro už nejelo,“ přistoupila k nám banda nočních ožralců, poněkud nepříjemně nám cestu zpestřili. A nakonec, po výstupu, ten řidič asi docela koukal, když mu autobus začal hlásit uprostřed noci číslo linky a směr. Stejně se asi tvářil i řidič tramvaje, služební jízdy, která projížděla kolem zastávky, když se mu stalo totéž.

Od nastoupení do autobusu Studentagency až po závěrečné hlášení stewardky, že přijíždíme do Brna si nepamatuju nic, celou cestu jsem prospal. Výlet se ale vydařil, nikdo neumrzl, Štefan si pohrál a já zas prošel další kousek prahy.

Galaxy Nexus, čistý android čistě dotykový

Ti co mě čtou na twitteru ví, že jsem byl donucen vrátit se zpět k androidí platformě, „iPhone, který jsem si koupil na internetu přes inzerát byl prodáván jako kradený a já jej musel odevzdat na policii.“

Po zvažování a několika dnech plných přemýšlení a rozmýšlení jsem se definitivně ozhodl pro loňský model telefonu Nexus s označením Galaxy Nexus, který pro společnost Google vyrábí Samsung.

Koupil jsem jej s tím, že věřím v jeho dlouhou výdrž, dva roky minimálně. V tomto článku tedy telefon proberu ze všech stran, po dvoutýdenním používání už jsem si stihl udělat dost jasný názor.

balení, Vzhled a ovládání

Telefon se dodává v klasické papírové krabičce, kde jsou kromě něj ještě nějaké brožury, dále usb kabel plus nabíječka.

Nabíječka je stejná jako u dalších modelů Samsungu, je k nerozeznání např. od té u modelu Galaxy S3 či Note2.

SD kartu u telefonu přibalenou nenajdete, tento model je bohužel vůbec nepodporuje.

Poté, co mi z krabičky telefon doslova vypadl do ruky se mi podařilo do něj zasunout baterii a nasadit zadní kryt. Ten se opět přidělává stejným způsobem jako kryty u S3 a Note2, což v praxi znamená, že kdykoliv dojde na práci s ním, jen se tiše modlím, aby někde něco neruplo či se neulomilo.

Kryt je tenký a vždycky, když jej z telefonu sundávám, ozývají se dosti děsivé a nepříjemné zvuky, jako by se někde něco trhalo nebo lámalo.

Po nasazení baterie a krytu jsem se konečně dostal k tomu, pořádně si telefon prohlédnout. První můj dojem: „Velikost tak akorát, na tomhle se bude dobře psát.“

Celou přední stranu okupuje dotykový displej o úhlopříčce 4,65 palců. Nad ani pod displejem nenajdete žádná senzorová či hardwarová tlačítka, telefon je opravdu čistě dotykový.

Jediná dvě hardwarová tlačítka jsou tedy tlačítko pro vypnutí a odemčení/uzamčení displeje a tlačítko pro regulaci hlasitosti.

Opět v duchu Samsungu, jsou tato tlačítka umístěna na protilehlých delších stranách telefonu a to tak nešikovně, že se občas stane, že při pokusu o zvýšení hlasitosti občas telefon omylem zamknu. Znovu zde píši to, co jsem psal už v recenzi na S3, umístit vypínací tlačítko na horní hranu by určitě bylo mnohem příjemnější, má ho tam iphone, má ho tam Nokia a spousta dalších, jen Samsung je prostě vyjímečný.

Zbytek telefonu už je klasika, na dolní straně zdířka pro USB kabel a vedle ní 3,5 MM konektor pro sluchátka.

po prvním spuštění a o softwaru

Po prvním spuštění telefonu se objeví klasický androidí průvodce pro nastavení přístroje. Jelikož byl v telefonu už nainstalován android 4.1, stačilo tedy po startu přiložit na horní stranu displeje dva prsty, vyčkat a telefon začal okamžitě mluvit.

Standardního průvodce ještě nachvíli nahradil průvodce pro ty, kteří poprvé spouštějí čtečku pro nevidomé a umožnil mi vyzkoušet si všechna gesta pro dotykové ovládání androidu.

Tento průvodce pro nevidomé je docela užitečná věc, třeba na iphonu nic takového není, tam si gesta můžete sami jen zkoušet, ale nějaká systematická instruktáž se nekoná. Tady tedy plus pro android.

Popisovat tu, jak se ovládá android na čistě dotykovém telefonu se čtečkou pro nevidomé tu nebudu, na svém blogu jsem to už psal. Jen zde tedy napíšu to, co je na Galaxy Nexus pro ovládání to nejdůležitější a tím je čistý android, bez jakýchkoliv grafických nádstaveb a otravných doplňků.

Tím, že telefon byl vyvíjen přímo s cílem provozovat na něm android 4.0 a vyšší je tu jedna podstatná změna, tlačítka zpět, domů a poslední aplikace jsou součástí systému, tudíž jsou ozvučena. U modelů Galaxy S3, či note2 byla tato součástí displeje, ne systému a tak ozvučena býti nemohla na což se sice zvyknout dá, ale pro nějakého úplného začátečníka s dotykovými telefony by to mohl být vážný problém.

>

K softwaru telefonu tedy žádné výtky nemám, je to prostě android se vším, co k tomu patří. Od iOS se ovládání odečítače začíná lišit čím dál méně, jen podpora webu či čtení souvislých delších textů „čtení knih“ tu stále docela nefunguje.

Jakási základní podpora webu sice existuje, ale není to nic použitelného. A plynulé čtení textu se poprvé objevilo až v poslední verzi odečítače, která vyšla minulý týden.

Trochu přepracovaná je notyfikační lišta, která má dvě části, panel oznámení a rychlá nastavení. V panelu oznámení se nacházejí notifikace všech možných aplikací, rychlá nastavení vás odkáží jen do různých sekcí nastavení telefonu „wifi, GPS, bluetooth apod.“

Užitečnější by bylo udělat místo pouhých odkazů do nastavení rovnou tlačítka, kterými by se různé technologie rovnou daly vypnout či zapnout, tohle měl například Galaxy S3 a hodně se mi to líbilo. Tady to aspoň řeší vidget kontrola spotřeby, ale na ten si musíte někde vyhradit na ploše extra místo a už to není prostě ono.

Problémy nastaly s přechodem na verzi androidu 4.2, kdy přestal fungovat jeden hlasový výstup a další dva se staly pro běžný provoz rovněž téměř nepoužitelné. Situaci zachránila beta českého hlasu, který by měl oficiálně vyjít už příští rok.

Jenže k betě hlasu se nedostane každý a pokud si někdo z čechů či slováků bude chtít na Vánoce například pořídit Galaxy Nexus, obávám se, že se bude muset smířit s tím, že se telefon při používání zasekává a to dost nepříjemným způsobem a je jedno, který z oficiálně dostupných hlasových výstupů z Google Play stáhne.

Dokonce i vestavěný hlas přímo od Googlu je docela hrozný a to hlavně díky velice dlouhé reakční době a sekání se při pohybu v seznamech, jejichž položky obsahují trochu delší texty „pohyb po tweetech, SMS či e-mailech je noční můra.“

Doufám ale, že Google vše co nejdříve napraví a tyhle problémy vymizí. Kromě nich je totiž android 4.2.1 perfektně použitelný, s výše zmiňovaným beta hlasem se nikde nic neseká, odezva telefonu je rychlá „lepší než iPhone4 s iOS6.“ Rovněž psaní je velice pohodlné, větší displej než měl iPhone je opravdu znát jak na zadávání textu tak na komfortnějším ovládání aplikací.

Závěr

Kromě pochybného krytu, nešťastně umístěných tlačítek a problémových hlasových výstupů v nejnovějším androidu je telefon opravdu dobře použitelný. Chybí mi ještě nějaká funkční čtečka knížek, ale se vším ostatním si telefon poradí.

Kontrola SMS, e-mailů, FB, twitteru, foursquare, správa kontaktů a telefonní funkce, vše je sto procentně použitelné.

Nepřístupný standardní budík lze nahradit alternativní aplikací a to, že je google play směsí nepřehledného čehosi, na to jsem si tak nějak už za tu dobu zvykl, „aplikace instaluju tak, že znám rovnou název a ten si vyhledám.“

Sečteno a podtrženo, chcete-li čistý android, kompletně dotykový a s garancí nejnovějších verzí jako první, rozhodně bych tento telefon doporučil. Jen by bylo asi vhodné počkat, až se nějak vyřeší situace s českými hlasovými výstupy.