Spectu – interaktivní jídelní lístky i pro nevidomé

Představte si následující situaci: Nevidomý člověk si chce zajít na oběd do restaurace a zrovna není po ruce vidící kamarád, přítel/přítelkyně. V této situaci nemá moc možností, jak se dostak k nabízeným pokrmům a nápojům v jídelním lístku. Je tu sice možnost, že restaurace má svůj jídelníček vystavený na webu anebo si jej dotyčná osoba může nechat přečíst od někoho z obsluhy v restauraci.

Spectu – možná revoluce

Co kdyby ale existovala možnost, objednat si v restauraci bez asistence jakékoliv vidící osoby přímo od stolu? Řešením se v budoucnu možná stane aplikace Spectu, určená pro tablety Apple ipad, vyvíjená zde v české republice.

V každém ipadu je totiž již od základu zabudovaná technologie, která umožňuje nevidomým tablet plně ovládat za pomoci sady speciálních dotykových gest. Když jsem tedy o projektu Spectu zaslechl, hned první věc, která mě napadla byla, zda by bylo možno na ipadu i aplikaci Spectu za pomoci technologie pro nevidomé plně ovládat.

A funguje to?

V zásadě se dá říct, ano, funguje to. Půjdeme-li ale trochu do hloubky, zjistíme, že to zas tak jednoduché není. Nebudu zde zabíhat do detailů, řeknu jen tolik.

Prohlížení jídelního a nápojového lístku je možné a vybrat z něj určenou položku a tu zaplatit také lze. Ovládání ale není tak pohodlné, jak bych si přál. Některá gesta odečítače pro nevidomé nefungovala jak měla a došlo i k situaci, kdy, aniž bych si všiml se mi aplikace z ničeho nic přetočila do režimu landscape „ipad na šířku“.

Nejde ale o vysloveně chybu aplikace, spíše jde o to, že vývojáři si od začátku neuvědomili, že by aplikace mohla být použitelná i pro nevidomé. To se ale, vypadá to, od včerejška změnilo a pokud se vše bude ubírat správným směrem, je tu reálná šance, že si nevidomý v restauracích budou moci objednávat a platit jídlo bez vidící pomoci velmi pohodlnou a jednoduchou cestou.

Závěr a video

I přes to, že je aplikace teprve v začátcích, co se týče ovládání pro nevidomé, ji již teď lze použít. Aby jste mi věřili, že to opravdu funguje, přikládám zde odkaz na video, které jsme včera s pány ze Spectu natočili.

Spectu – interaktivní jídelníčky na ipadu i pro nevidomé

Na konec bych chtěl poděkovat Jakubovi Šumanskému a Tomáši Zalužanskému ze Spectu, že o problematiku přístupnosti pro nevidomé projevili zájem a že byli ochotni aplikaci předvést a případné problémy i řešit. Určitě se těším na další vývoj a pokud se něco změní, budu o tom opět něco psát.

Pavel Ondra

Západní čechy autemi pěšky.

Západní čechy autemi pěšky. Aneb co vše jsem stihl kromě filmového festivalu.

V tomto článku bych se s vámi rád podělil o zbytek zážitků, které jsem měl během minulého týdne, kdy jsem cestoval po západních čechách, konkrétně po Karlovarském kraji.

V úterý ráno jsme vyrazili autem s naší známou z Kynšperka nad Ohří. Naším cílem byly Františkovy lázně, se zastávkou na motýlí farmě poblíž.

Motýlí farma je spíše pro vidící lidi, já z ní moc neměl, tedy neříkám, že by se kamarádka nesnažila mi všechny různé druhy motýlů co nejdetailněji popsat, takže aspoň trochu jsem představu měl. Jedinou zajímavostí byl tak nedávno pošlý motýl, kterého jsem si mohl v klidu prohlédnout, no poněkud morbidní, ale je nutno podotknout, že místní zřízenkyně byla dost ochotná, zřejmě s nevidomými návštěvníky nějaké zkušenosti už měla.

Z motýlí farmy jsme zamířili rovnou do centra města Františkovy lázně. Prošli jsme se po kolonádě a po parku a cestu jsme završili u pramene Sv. Františka a u jeho sošky. Ta byla již notně ohlazená, traduje se totiž, že pokud se žena dotkne jistých nejmenovaných partií sošky, přinese jí to plodnost a pěkné zdravé dítě. Nakonec jsme výlet zakončili v malé kavárně na lázeňské kolonádě.

Odpoledne jsme z Františkových lázní zamířili na zříceninu hradu Hauenštejn „Horní hrad“, kde tou dobou zrovna probíhalo umělecké sympozium. Na hradě chvíli pršelo, chvíli svítilo slunce a všude bylo plno umělců a umělkyň, tvořících z různých materiálů spoustu zajímavých věcí. Byly zde sošky ze dřeva, malovalo se zde na kameny a všude bylo slyšet spoustu bouchání a ťukání jak se tvořilo a tvořilo. Pokud jde o hrad samotný, říkám na rovinu, že jsem zažil již lepší. Pojem zřícenina zde platil doslova a do písmene a pokud by mi průvodkyně neukázala hradní cimbuří a nevytáhla nás na věž, vůbec bych nepoznal, že jsem na hradě, spíš to tam připomínalo dosti chaotické staveniště. Ale díky výše zmiňované výstavě se mi přece jen prohlídka docela líbila.

Pátek, druhý den, který jsem strávil jinde než na filmovém festivale jsme cestovali tentokrát na druhou stranu a to do Mariánských lázní. Zde stojí za zmínku zpívající fontána, která každou hodinu hraje nějakou skladbu a přitom podle ní stříká voda. Jinak jsme ve městě už nic zajímavého nepotkali a tak jsme zamířili na nedaleký kopec, kde se nachází park Boheminium, ve kterém jsou umístěny miniatury staveb z celého česka. Jde především o hrady, zámky, věže a rozhledny, ale hned na okraji parku stojí například i miniaturní nádraží s vláčkem na elektřinu. Některé modely byly za plotem a přístup k nim možný nebyl, ty , které ohrazené nebyly jsem si ale mohl docela pohodlně prohlédnout. Mít možnost zjistit, jak ve skutečnosti vypadá třeba takový Karlštejn je zážitek k nezaplacení.

A z Boheminia jsme doslova a do písmene seběhli zpět k autu. Někoho, už nevím koho napadl šílený nápad, zvolit místo asfaltové cesty travnatý svah, určený pro koloběžkáře, docela prudký a dlouhý, divím se, že jsme si po cestě nerozbili ústa.

A to bylo vše, popisovat tu, jak jsme nakupovali v Tescu opravdu nebudu. Týden v karlovarském kraji utekl jako voda. Vše se vydařilo, vše jsme stihli a viděli zas další kus naší republiky. Pavel Ondra

Vary, den druhý

Pokračujeme reportem ze včerejška, čtvrtka 5. července o mých zážitcích z karlovarského festivalu „KVIFF“

Ráno jsme zjistili s překvapením, že navzdory našim plánům se nám nějak ještě podařilo zachránit jednu vstupenku na film a tak jsme místo plánovaného odjezdu až někdy ve tři vyrazili do města filmu, lázní a rusů již v jedenáct. Ihned po příjezdu jsme již s jistotou o směru cesty zamířili k Termalu. Během cesty jsem se stačil domluvit s Kubou z Chomutova „@fremycz“, který na mě čekal v internetové kavárně Metro, kterou spravovali mladíci z českého Microsoftu.

Máma šla na film Poslední krok a my s Kubou jsme seděli v relativně příjemně klimatizované kavárně a povídali si. Kuba mezi tím ještě zkoušel soutěž sejmul mě windows phone, ale o tom určitě poví víc ve svých článcích.

Ve čtyři pak přišel sraz Kv pijatika, organizovaný místními twitter nadšenci. Sešli jsme se ve Smetanových sadech u květinového data, rozsadili se do prostoru na trávník a debatovali jsme, povídali, řešili vše možné i nemožné a do toho se fotili a dělali spoustu dalších věcí. Podle prezenční listiny se na srazu údajně sešlo něco kolem čtyřicítky twitter nadšenců z celé republiky. Dešťová přeháňka asi po hodině pijatiku rozehnala do všech směrů, do pizzerie, do baru a některé, včetně mě i do správkárny mobilů, kde pracuje jeden z místních.

Tím tak nějak neoficiálně zkončila oficiální část pijatiky. Kolem půl sedmé jsem se na základě check-inů několika lidí na foursquare přesvědčil o tom, že se bude opakovat nejspíše situace ze středy a že se neoficiální twitter session opět završí v F-baru v patře hotelu Termal. A vzkutku tomu tak bylo, sesedli jsme se u dvou stolů, pili jsme a povídali a dobrou vůli při tom měli, jak praví jedna známá pohádka.

Na závěr by se slušelo poznamenat, že pro mě KVIFF nebyl ani tak o filmech, jako spíš o poznávání lidí. Za ty dva dny jsem jich naživo poznal opravdu dost. Vyjmenovávat je tu všechny nebudu, ale za všechny mohu určitě zmínit Honzu „@hukkv“, Davida „@davidgrudl“, Kubu „@unreed“ a Michelle „michelle_lskt“. A samozřejmě opět bylo velmi milé setkání s Kubou V „@fremycz“ a Ivanem „@codeas“, které už jsem znal z dřívějška. Všem dík za fajn setkání a zase nělkdy naviděnou „čti naslyšenou.“

Pavel

Poznámka: jména v závorkách jsou twitter přezdívky

Vary, den první

Včera jsem se konečně po mnoha letech, kdy mi vše nevyšlo, jak bych rád, dostal na filmový festival v Karlových varech „dále již jen KVIFF.“ Zde přináším krátký report z prvního dne z mého, trochu odlišného pohledu.

Už v pondělí jsem si u hotelu Termal vyzvedl třídenní festival pass, držitelé průkazu ztp a ztp/p mají na tuto kartu docela velkou slevu. Na včerejšek jsem měl vyhlédnuté dva filmy, Lawčrence z Arábie a snímek Příliš mladá noc. Pro to, abych si zarezervoval příslušné vstupenky jsem už byl v úterý ráno v sedm hodin vzhůru a odesílal rezervační SMS… a modlil se, aby už nebylo příliš pozdě. Štěstí přálo a oba snímky jsem si úspěšně zarezervoval.

Středeční ráno bylo takové všelijaké, na obloze se to honilo, chvíli svítilo slunce, chvíli zas ne. U hotelu Termal byla již před osmou pěkná fronta, není divu, Lawrence z Arábie byl jedním z vrcholů celého KVIFF. Popisovat film tu nebudu, na to si možná vyšetřím prostor v samostatném blogpostu, byl výborný, velkolepý, epický… a šíleně dlouhý. Čtyři hodiny utekly ale velmi rychle a my byli najednou z velkého sálu hotelu Termal venku a začali se rozkoukávat, cože se to v těch Varech kromě promítání filmů vlastně děje.

Přímo u Termalu je spousta stánků s občerstvením a pitím. Kromě bageterie je zde taky koktejl bar a minimálně dva stánky s grilovaným masem a spoustou dalších pochutin podobného druhu. Pivo a ostatní chlazené nápoje jsou samozřejmostí. A na ulici T. G. Masaryka je toho taky spoustu, mekáč, kafebar Perla atd atd.

Po rychlém občerstvení se jsme se jen tak procházeli, než jsme se kolem třetí potkali s kolegou z twitteru „@hukkv“. Ten nám pak udělal doprovod při prohlídce města, kolonády s vřídly, předváděčky audi a domu české televize.

A poté, co nám akýsi slovenský chalan oznámil, že film Příliš mladá noc je „volaký čudný“ jsme zbytek večera strávili v F-baru v Termalu ve společnosti několika dalších známých z twitteru „Michelle, David a pár dalších“.

Toď mé krátké postřehy z prvního dne, na dnešek máme naplánovaný film Poslední krok a od čtyř hodin twittersraz ve Smetanových sadech.

Pavel Ondra