Za papírem do papíren

V sobotu, 12. května jsem se skupinou dalších asi pěti nevidomých zájemců navštívil Ruční výrobu papíru v ŽeleticíchZde vám přínáším krátké dojmy z tohoto velmi vydařeného výletu.

Po příjezdu nás majitel přivítal a začal s výkladem. Nejprve nám řekl něco o předchůdcích papíru, o pergamenu a papyru „vzorky obou nechal kolovat.“ Poté plynule přešel k tomu, kdy a kde se začal vyrábět opravdový papír, na což velmi plynule navázal jeden z našich účastníků, který pracoval v papírnách a výklad převzal.

Během výkladu začalo pršet, což naštěstí nevadilo, vše se odehrávalo přímo v dílně, pod střechou. Po výkladu a menším občerstvení se kávou či čajem jsme přešli do vedlejší místnosti, která sloužila jako menší obchůdek pro návštěvníky. Ručně vyráběný papír se tu objevoval ve všech možných tvarech a barvách. Mohli jste si koupit různě barevné obálky, čaje balené v papíru a spoustu dalších drobností.

Poslední částí prohlídky byla vlastnoruční výroba dvou stránek formátu a4 To zpočívalo v namočení šablony s připravenou substancí do vody, nešlo o nic složitého, jen se to celé muselo provést určitým způsobem. Když byli všichni hotovi, nechaly se naše prototypy schnout, aby z nich vznikl opravdový papír a my přešli k úplnému závěru celé akce.

Tím byla ochutnávka vín v místním sklepě, při které se podávaly i obložené talíře. Porce, kterou každý z nás dostal byla taková, že téměř nikdo neměl šanci ji celou spořádat. Během konzumace vína a jídla nám majitel papíren vykládal o vínech a o papíru a čas rychle ubíhal.

V papírně se mi líbilo, zase jsem se dověděl něco nového, udělal si pěkný výlet a ochutnal dobrá vína. Dík zde patří Aleši Moravcovi, který celou akci s majitelem papírny domluvil. A pokud by jste chtěli o papírnách vědět ještě něco více, tak odkaz je ZdePavel Ondra

O2 guru pro všechny

Na tiskovce O2 Včera jsem se zúčastnil tiskové konference O2 k jejich novému projektu guru, o kterém jsem v poslední době slyšel spoustu věcí, a docela mě zaujal.

O co jde?

V průběhu roku společnost O2 vyškolila kolem stovky zaměstnanců tak, aby uměli zákazníkům poradit se vším, co se nějak týká všeho, co souvisí s používáním mobilních telefonů. A nejen těch.

Jde například o:

– pomoc s výběrem mobilního telefonu.

– pomoc s prvotním nastavením chytrého telefonu, včetně případného přenesení kontaktů ze starého zařízení do nového.

– pomoc s výběrem aplikací do chytrého telefonu tak, aby člověk mohl a uměl používat svůj telefon efektivně a naplno.

A je toho samozřejmě víc, O2 guru by zkrátka měli být vyškoleni tak, aby dokázali poradit takřka se vším, na co si zákazník vzpomene.

I pro zdravotně postižené

Pro nás nevidomé je O2 guru zajímavé v tom, že by měli být guru rádci vyškoleni i tak, aby dokázali pomoci s výše zmíněným opravdu všem, včetně zdravotně postižených. Pokud by tedy například na prodejnu došel nevidomý člověk a chtěl by si pořídit nový telefon, například iphone, O2 guru by měl být schopen takovému člověku pomoci s prvotním nastavení telefonu, včetně aktivace odečítací technologie.

Během včerejší tiskovky vyšlo skutečně najevo, že konkrétně v případě iPhonu jsou O2 guru s potřebnými postupy skutečně obeznámeni a vědí, co a kde je třeba nastavit.

Rovněž se začíná pracovat na tom, aby O2 guru uměli nevidomým dát i tipy na užitečné aplikace, které by mohli chtít nebo potřebovat a které by zároveň dobře pracovali s odečítací technologií v iPhone.

Shrnutí

T

isková konference na mě působila jako velice vydařená akce. Pracovníci O2 působili profesionálně a příjemně a připravené občerstvení celou akci dobře zpestřilo. Zda je nebo není O2 guru užitečný projekt, ponechám na každém zvlášť, ale například pro nevidomé lidi, kteří nejsou přihlášeni do komunitních e-mailových konferencí na téma mobily a mobilní technologie a rozhodnou se, že by chtěli začít využívat chytrý telefon, je tohle velmi užitečná a přínosná služba, která je poskytována zcela zdarma pro všechny bez výjimky, nemusí se ani jednat o zákazníky O2.

Poznámka na závěr

Na konci tiskovky jsem se s pracovníky O2 domluvil na vypracování návodu a několika tipů, díky kterým budou moci O2 guru poradit nevidomým nejen s telefony iPhone, ale i se zařízeními, na kterých běží systém Android

. Pavel Ondra

Tmavomodrý festival 2012

Jako již každý rok, konal se i letos v polovině května tmavomodrý festival, hudební přehlídka dětí ze škol pro nevidomé. Jeho součástí byla i výstava všemožných pomůcek pro zrakově postižené. Vystavovatelů byla spousta, novinek taky a tak vám povím něco jen o těch, které jsem navštívil já.

Acedesign

Acedesign z Brna představili letos několik zásadních novinek ve své softwarové sadě asistent. Ten nevidomým maximálně usnadňuje práci na počítači pomocí speciálně navržených aplikací, které jsou nenáročné a jednoduché na obsluhu. Letos do asistenta přibyly dvě novinky, rozhraní pro přístup do digitální knihovny pro nevidomé a jednoduchý, ale šikovný přehrávač videí z youtube.

Adaptech

Pražský Adaptech přivezl na tmavomodrý festival spoustu šikovných mobilních a přenosných hraček. Kromě telefonů nokia zde měli pánové i apple iphone, na kterém demonstrovali především možnost propojení s braillským řádkem brailliant přes bluetooth. Tento nový řádek umožňuje pomocí tlačítek ovládat iphone a pomocí zabudované braillské klávesnice i zapisování textů do telefonu. Sám jsem zkoušel a nebýt toho, že jsem poněkud delší dobu na braillské klávesnici už nepsal a byl jsem trochu pomalejší, velmi by se mi tahle metoda psaní do iphonu líbila.

Galop

Pánové sebou měli jako již tradičně ozvučené telefony Nokia s odečítačem mobilespeak a vlastním hlasovým výstupem Galop TTS, který se letos dočkal i slovenské verze. Krtomě mobilů prezentovali i nejnovější odečítač pro nevidomé Jaws, který ve své nejnovější verzi dokáže na obrázcích rozpoznat text a ten uživateli posléze předložit. Toto je užitečné např u PDF dokumentů, které obsahují pouze obrazovou vrstvu, nebo u aplikací, které mají grafická tlačítka.

Sobotní prezentace

V sobotu dopoledne proběhla druhá část festivalu, oficiální prezentace jednotlivých firem. Každá firma v patnácti minutovém bloku odprezentovala své novinky a pozvala zájemce na stánek.

V druhé části dopoledne pak proběhlo představení mobilních telefonů na jednotlivých platformách a toho, co daná zařízení mohou a nemohou nabídnout nevidomým uživatelům. Uživatelům telefonů iphone, android a nokia bylo položeno postupně asi 20 otázek na různá témata a každý z nich pak pověděl o tom, zda telefon, který využívá, danou věc zvládne a jak.

Závěr

Letošní tmavomodrý festival se mi líbil, stejně jako ty předešlé, sice jsem vypustil kulturní část, ale zato jsem se dověděl spoustu novinek, na spoustu věcí jsem se zeptal a jsem zas o něc o chytřejší. Pavel

Paříž poslepu

V pátek 27. dubna jsem se v doprovodu své mámy vydal na poznávací výlet do hlavního města Francie. Co vše jsem tam zažil, kde všude jsem byl a koho jsem tam potkal? Na tyto otázky se pokusím zodpovědět v mém prvním cestopisném článku.

Na plzeň vávro, na Plzeň!

Cesta začala v Brně u Janáčkova divadla odkud nás dva mladí a velmi výřeční řidiči dovezli do Prahy na ÚAN Florenc. Po cestě jsem se toho dověděl spoustu o jisté kamarádce pánů řidičů, které přezdívali lízátko. Na sedadle u předních dveří nelze prostě nic přeslechnout.

Po výstupu v Praze nás málem porazilo vzkutku tropické vedro, hned v zápětí vystřídané klimatizovaným prostředím dalšího autobusu, jehož cílem byla Paříž, s mezizastávkou na hraničním přechodu Rozvadov.

Vybaven řízky, plechovkou piva, netbookem, mobilem a externí nabíječkou jsem byl připraven na asi jedenácti hodinovou cestu přes Česko, Německo až do Francie.

O cestě v autobusu se toho moc napsat nedá. Průvodkyně mluvila, já se snažil uspořádat si svůj elektronický nepořádek tak, aby se mi co nejpohodlněji četlo a vyrušení přišlo až ve chvíli, kdy se jistý spolucestující naší průvodkyně zeptal, jako by se nechumelilo: „Prosím vás, paní, ty cedule na Eiffelovce budou doufám česky?“

Někdy v šest ráno jsem se probudil z noční stuhlosti a začal se zas hýbat, abych zjistil, že většina autobusu tvrdě spí a že to vypadá, jako by venku pršelo, „oni ti pánové z yahoo fakt asi s tím deštěm ve Francii nelhali.“

Sobota, den první

Po příjezdu do Paříže jsme, jak se říká, šli rovnou na věc. Autobus nás vyhodil přímo u Eiffelovy věže Tour EiffelTam jsme byli jako první a měli jsme opravdu štěstí, během té hodiny, co jsme čekali na otevření se za námi vytvořila opravdu neskutečně dlouhá fronta.

Výstup na věž probíhal velice hladce, u kontroly si zřízenec všiml bílé hole, tak nás pustil vedlejším vchodem a nemuseli jsme tak stát další frontu. Po vyšlapání schodů do druhého patra jsme byli docela udýchaní a tak přišlo na to, na co přijít muselo, totiž fotografování o sto šest. Do třetího patra už jsme nakonec nešli, výtah, který jel nahoru jsme prostě nemohli najít, pořád jsme viděli jen ten, co jede dolů a tak jsme to nakonec vzdali. Naštěstí si nemusím zoufat, ve třetím patře bych nic zajímavého určitě neviděl a průvodkyně zjevně také ne, nad Paříží byla totiž dosti hustá mlha.

Po návštěvě Eiffelovy věže se celá skupina vydala na plavbu po Seině. Této aktivity jsem se vzdal, chápu jistě vidící lidi, že výhled na paříž z řeky je určitě zajímavý, ale my se svou průvodkyní jsme se shodli na tom, že bych z toho měl asi podobný zážitek, jako vyjet si na parníčku na přehradě, totiž žádný.

Místo toho jsme tedy brouzdali po městě a úplně čirou náhodou jsme někde poblíž přístaviště narazili na velmi útulnou a výjimečně i levnou kavárnu Pret a MangerObsluhovala nás tam studentka, která uměla výborně anglicky a znala dokonce i česko, samozřejmě hlavně Prahu.

Pak jsme se u mostu Pont de l’Almasetkali se zbytkem skupiny a kolem památníku havárie princezny Duiany Flamme de la Libertéjsme zamířili ke katedrále Cathédrale Notre-Dame de ParisMezi tím začalo docela dost pršet, tak jsme se uvnitř katedrály zdrželi poněkud déle a po dni plném chození jsme si tam i řádně odpočinuli.

Poté nám dala naše průvodkyně nějaký čas volno a poradila nám, kde se relativně levně najíst, čehož jsme velice rádi využili ve čtvrti plné různých stánků, restaurací, jídelen a fastfoodů. A pak už konečně hurá na hotel, první den byl za námi.

Neděle, den druhý

Zbytek skupiny měl v plánu zámek Versailles a přilehlé zahrady. Já a máma jsme si udělali individuální program, neboť jsem měl vážné obavy, že v zámku by toho pro nevidomé asi moc k prohlédnutí nebylo.

Od hotelu do centra nám jel příměstský vlak RER, obdoba brněnské IDS, ale čistší a o dost modernější. Jedinou vadou na kráse těchto vláčků je absence hlášení zastávek.

Vystoupili jsme na zastávce RER Musée d’Orsay [C] a před námi se otevřelo historické centrum paříže se dvěma velkými muzei co by kamenem hodil.

Orsaj jsme vypustili, impresionistické obrazy mě vážně nezajímají. Naše kroky tedy vedli ke druhému muzeu a pyramidě, kterou tam přistavili jako moderní vstup Pyramide du LouvreAneb pyramida u Louvru je stavba velmi zajímavá, uvnitř jsem si připadal jako na nějakém šíleně rušném nádraží, kde jsou davy lidí a rovněž horko k zalknutí.

U pokladen nás čekalo velmi příjemné překvapení, nevidomé pouští do Louvru zdarma a navíc mohou navštívit zvláštní haptickou expozici, kde jsou vystaveny modely některých velkých exponátů z muzea, včetně braillských popisků, bohužel ve francouzštině.

Musée du LouvreJe velice rozlehlé muzeum, má dvě křídla a spoustu chodeb, schodišť a výstavních sálů. Navíc se po celé budově motají davy turistů všech národností a najít tak jednu zastrčenou místnost s hmatovou výstavkou nebylo nic lehkého. Nic méně nakonec se podařilo a já si tak mohl prohlédnout kopie různých soch či reliéfů, jejichž exponáty se nacházely jinde v muzeu.

Z Louvru jsme zamířili kolem Obélisque de la Concordepřes velice dlouhou a velice rušnou ulici Avenue des Champs-Élysées kterou bych přirovnal k dosti delší a šílenější verzi České v Brně. až jsme se dostali k vítěznému oblouku Arc de Triomphekterý jsme si prohlédli a poblíž něhož jsme nasedli na metro a vydali se směrem na kopec Mont Martre.

Počasí se během odpoledne umoudřilo a nad Paříží bylo větrno a slunečno. Kopec byl v obležení turisty a to takovém, že se tam nedalo prakticky hnout. Od úpatí až prakticky na vršek vede široké a dlouhé schodiště, po kterém proudí všemi směry obrovské davy lidí. Zdejší zvláštností jsou různí umělci, kteří na podestách na schodišti provozují své, většinou hudební umění. Dole byla partička, co hrála na kytaru, flétnu a harmoniku, o něco výše prozpěvoval jakýsi černoch a ještě dál si zařídil místečko mládenec, který zpíval různé známé písně v různých jazycých, čímž si získal pozornost nemalého počtu turistů všech národností.

Na vrcholu nás už pak čekala bazilika Basilique du Sacré-Courve které bylo opět narváno a ve které zrovna probíhala mše, takže jsme se zdrželi jen na chvíli na okraji davu.

Pondělí, den třetí

Ráno jsme začali cestou autobusem, který nás dovezl až ke vchodu do Disneyland ParisDostali jsme plánek a začali se rozhlížet kudy kam. Vchod do parku byl veliký a místo chodníků zde byly pro urychlení davů jezdící pásy, podobné jako bývají na velkých letištích.

Sluníčko svítilo, všude bylo plno lidí, hlavně samozřejmě těch nižšího věku. Podle popisu vypadá pařížský disneyland jako z jiného světa, tak moc pohádkového, až už působí kýčovitě a uměle. Všude samá veselá hudba, sestříhané keříky, kytičky, repliky různých pohádkových staveb a tak dále a tak dále.

Jediné, co mě osobně zajímalo, byly čtyři, již dopředu vyhlédnuté atrakce, které dle tipů od lidí na foursquare stojí opravdu za to. První z nich byla Space Mountain: Mission 2Šlo o horskou dráhu, která měla navozovat pocity při startu vesmírné mise, o což se její autoři snažili i díky zvukovým efektům, které byly během velice rychlé jízdy slyšet. Hodnotím jako velmi povedené a velmi efektní, o což hlavně podle mě autorům šlo.

Druhou atrakcí byla jízda na loďkách ve stylu Pirates of the CaribbeanJízda byla delší a zajímavá hlavně svým zpracováním, jak zvukovým tak i tím uměleckým, jak vyplynulo z detailního popisu mé průvodkyně. Plulo se něčím, co mělo připomínat vrak lodi na kterém se bojuje „zněla dělostřelba“, následně jeskyní, ve které sídlili lumpové „opilecké hlasy a kostry visící ze stropu“ a nakonec i pirátským městečkem „hudba, opilecké hlasy a kvokání slepic na trhu.“ Cestu zpestřily dva krátké vodní sešupy a já osobně hodnotím atrakci jako velmi dobře zpracovanou, autoři si vyhráli se všemi možnými detaily.

Přestávku jsme si udělali v restauraci s africkými motivy, všude kam se člověk podíval s přiléhavým názvem Restaurant Hakuna Matatave které dokonce hrála hudba z Lvího krále.

Druhé dvě atrakce, na které jsem chtěl jít zde odkazovat ani nebudu, jelikož ve mě nezanechaly zrovna příjemné pocity. U atrakce Big thunder mountain nás totiž nemyle překvapila místní zřízenkyně se zprávou, že zdravotně postižené samotné na atrakci nepouští. Což znamenalo, že je po srandě, jelikož moje průvodkyně na pouťové atrakce nemá vůbec žaludek.

Chápu samozřejmě, že kdyby jim na atrakci došel někdo na vozíku, o berlích nebo někdo, kdo vypadá od pohledu nějak řekněme mentálně postižený, zřízenkyni bych pochopil. Nevidomí lidi ale většinou s pouťovými atrakcemi problém nemají a pokud mají, jsou přece zodpovědni sami za sebe a ví, kam můžou nebo nemůžou lézt. Zkrátka a dobře mi to zas připadá jako takové to házení všech do jednoho pytle, někdo napsal zdravotně postižení nesmí a hotovo. U druhé atrakce, Indiana Jones se tato situace samozřejmě opakovala.

Zbytek dne jsme tak nakonec ztrávili v parku na lavičce, pojídali jsme banány a sledovali závěrečnou večerní přehlídku různých pohádkovýcjh bytostí, kterých bylo strašně moc a které, dle slov mé průvodkyně vypadaly příšerně naparáděně a kýčovitě. Ale pro děti to byl asi zážitek, Mickeyho žerou děti dnes stejně, jako před lety.

Úterý, den poslední

Domů jsme vyrazili v pondělí večer a někdy v půli dopoledne úterka jsme dorazili do německého městečka Amberk, kde jsme se na delší dobu zdrželi v aquaparku KurfürstenbadVody nám už bylo opravdu třeba, cesta busem je vážně něco, co se prostě musí zažít… A nebo raději ne.

A pak už hurá přes zbytek Německa směrem na Rozvadov, Prahu a nakonec i Brno.

Závěr

Paříž se mi líbila velice. Nebýt docela špatného počasí v první půlce pobytu, vychutnal bych si výlet možná ještě lépe, ale i tak jsem spokojen. A za mou spokojenost určitě nemůže fakt, že se mi při checkování na foursquare podařilo získat pár nových odznaků a udělat nový rekord v bodovém hodnocení.

Oficiálně touto cestou také děkuji průvodkyni Jitce Rýdlové, jejíž výklady byly velice poutavé a zajímavě podané, je vidět, že se v Paříži opravdu vyzná.

PS: Odkazy u jednotlivých míst vedou přímo na foursquare venue, kde si můžete přečíst tipy a prohlédnout fotky uživatelů, kteří se tam checkovali.

PS2: Doufám, že se do Paříže ještě někdy podívám.

Pavel Ondra