Jablečné dny – 3. díl

kudy vede cesta z města? Dnes ráno jsem se konečně dostal k tomu, abych v ostrém provozu otestoval nedávno zakoupenou aplikaci navigon, software pro GPS navigaci na iphonu. Tento článek by měl shrnout mé poznatky, které jsem během dnešních dvou jízd autem o této navigaci získal.

android nebo iphone?

Ze systému android jsem byl zvyklý na navigaci od googlu. Ta má jednu obrovskou výhodu, oproti navigonu je zcela zdarma. Nevýhod tu je ovšem bohužel více. – zadávání cíle není tak detailní jako u navigonu. V google navigaci zadáte jen město, ulici a číslo popisné a musíte doufat, že si to google nějak sám přebere. U navigonu to funguje ale tak, že zadáváte cíl v krocích. Nejdřív zadáte název města, „stačí jen pár prvních písmen a zbytek můžete v seznamu, který se objeví dohledat“. Poté následuje název ulice, opět platí možnost dohledání. A nakonec se zadává číslo popisné, které je rovněž dohledatelné. Samotné navigování je rovněž od googlí navigace odlišné. U googlu bylo vyčítání názvů silnic a ulic podmíněno instalací zvláštní aplikace pro převod textu na řeč. Tento modul již navigon v sobě má a není nutné nic doinstalovávat. Jedinou velkou nevýhodou navigonu je tak jeho cena, pro android i iphone koupíte navigon za 79 euro, což není zrovna málo.

orientace v aplikaci a přehled o jízdě.

Na androidu je orientace v menu navigonu docela nepříjemná věc. Na starém androidu 2.3, který nemá podporu pro dotykové ovládání nevidomými je pohyb v hlavním menu prakticky nemožný, resp po nějaké době se odhadem dá naučit,kde které tlačítko je, ale tuhle metodu nikdy rád nemám. U iphonu je situace naprosto jiná, hlavní menu je s odečítačem voiceover ozvučeno kompletně a dá se tak zvolit, zda hledáte adresu, nedávné cíle a tak podobně. O zadávání cíle pro navigaci už jsem se tu zmínil, zde vyhrává opět iphone, i když i na androidu lze detaily cíle zadávat docela dobře. po spuštění samotné navigace se objeví okno s grafickým znázorněním trasy a údaji o vzdálenosti do cíle, vzdálenosti k nejbližší odbočce, název nejbližší odbočky, současná rychlost a nejvyšší povolená rychlost. S androidem se žádný z těchto údajů bohužel vůbec vyčíst nedal. Na iphonu vyčítání funguje dobře, i když úplně dokonalé to také není. U jednotlivých čísel v minutách či kilometrech totiž chybí jakýkoliv popis, co který údaj znamená a člověk se tak musí naučit, kde který údaj je a v jakém pořadí se na obrazovce zobrazují. Místo projíždění obrazovky prstem se mi tak osvědčila funkce voiceoveru, švihání v pravo nebo v levo pro přechod z prvku na prvek. Po nějaké době zmatení jsem se ale s uspořádáním zžil a dokázal jsem tak docela dobře říct řidiči, za jak dlouho budeme odbočovat a kdy do cíle dorazíme. Zní to možná dost komplikovaně, ale jen to tak vypadá, ve finále je vyčítání informací o trase velice jednoduché. Doufám tedy, že možná v nějaké budoucí verzi navigonu budou popisky k údajúm třeba dodány. Hlasové pokyny jsou totožné jak na androidu tak na iphonu, jako hlas je zde použit vestavěný hlas. výstup navigonu a to Zuzana od firmy realspeak.

závěr

Bezplatná navigace na iphonu bohužel nefunguje, vestavěné mapy navigovat neumí. Oproti tomu navigon, který je sice drahý umí ale navigovat velice dobře a pokud si s ním člověk ze začátku chvíli hraje a zžije se s ním, nemá problém s jeho používáním a má tak lepší přehled o cestě, kterou jede, což se hodí třeba při delších výletech.

Jablečné dny – 2. díl

Organizovaný život s jablkem

Android

Jedna z hlavních věcí, která mě na androidu štvala úplně nejvíc, byla nemožnost pohodlně přidávat a odebírat ikony na ploše, o jejich přesouvání a editaci už ani nemluvím. Pokud jste na androidu vůbec měli plochu, která nějak mluvila, mohli jste si na ni přidat ikony, ale jejich vyhledávání bylo dosti složité, v seznamu s aplikacemi, ze kterého se vybíralo nefungovalo vyhledávání dle počátečních písmen a pokud má člověk v telefonu dejme tomu 70 aplikací, je to docela sranda, vyhledat tu, kterou chcete na plochu přidat. Upozornění! výše zmíněné platí pro android verze 2.3, jak je to u verze 4.0 nevím. Odebírání aplikací z plochy nebylo na androidu 2.3 bez zrakové kontroly možné vůbec. Pokoušel jsem se o to několikrát a výsledkem byl totální zmatek na ploše a v konečném důsledku buď zásah vidící osoby nebo kompletní reinstalace plochy a nové přidávání aplikací. Složky nebyly funkční vůbec, působily jen zmatek a opět vedly k reinstalaci nebo zásahu vidící osoby.

Iphone

U iphonu je situace zcela odlišná. Ikony zde mají svůj řád a své místo. Nejprve jsem samozřejmě tápal taky, ale pak jsem přišel na to, že při pohybu po ikonách se zapnutým mluvením je vše zorganizováno do jakoby tabulky, takže ikona, která je v levém horním rohu je na řádku 1 a sloupci a tak podobně. Člověk, který má představivost a dokáže se v „čtverečkované síti“ ikonek orientovat pak nemá problém rychle najít aplikaci, kterou zrovna potřebuje. Přidávání ikon na plochu je další plus pro Apple. Zatímco android fungoval tak, že shromažďoval všechny nainstalované aplikace v jednom místě, seznamu nainstalovaných aplikací a mohli jste buď povolit nebo zakázat okamžité přidání ikony na plochu po instalaci, iphone na to jde podle mě chytřeji. Žádný seznam se všemi instalovanými aplikacemi tu nenajdete, místo toho se všechny aplikace, které instalujete přidají rovnou na plochu. Pokud máte aplikací více, můžete je seskupovat do složek nebo po ploše či mezi plochami jednoduše přesouvat. Při přetahování aplikací po ploše odečítač hlásí, zda se ikona nachází na prázdném políčku a používá k tomu výše zmíněné tabulkové souřadnice „řádek 1 sloupec 1“ Pokud se ikona dostane na ikonu jiné aplikace, je i to přečteno a když na tomto místě uživatel přesouvání zastaví, vytvoří se automaticky složka, která obsahuje obě ikony. Tu si samozřejmě můžete dle libosti pojmenovat a dále s ní manipulovat, přesouvat ji a tak podobně. Odebírání aplikací z plochy funguje také jinak než na androidu. Pokud chceme aplikaci odebrat z telefonu dvakrát na ni poklepeme a prst přidržíme, jako bychom ji chtěli přesouvat. místo přesouvání však stačí na aplikaci dvojklepnout a objeví se dialog pro odinstalaci. Je to rozhodně elegantnější řešení, než prolézat správce instalovaných aplikací v androidu a prohrabávat se seznamy. Pavel Ondra

Jablečné dny – díl 1.

Jablečné dny – díl 1. O iphonu už jsem sice psal, ale to jsem měl telefon jen pujčený a nemohl nebo spíše nechtěl jsem instalovat co mě napadne, trochu ohleduplnosti si ten cizí telefon přeci jen zasloužil Zato teď, kdy už mám iphone svůj, instaluji o sto šest a zde jsou mé první postřehy k pár aplikacím

– ČRO iradio

Pěkná aplikace, dobře ozvučená. Přehrává všechny stanice ČRO a při hraní ukazuje název aktuálního pořadu. Popisky některých tlačítek jsou zde ne úplně šťastně vyřešené, tlačítko s kvalitou přehrávání je čteno jako „quality low a podobně.“

– ČT24

Vše z kanálu ČT24. Zprávy z domova i ze světa a přístup k živému vysílání důležitých událostí. Aplikace je ozvučena dobře, opět pár tlačítek má nelogické popisky, ale ta nejsou pro ovládání programu důležitá.

– Lunchtime.cz

Zajímavá app, která zobrazuje restaurace ve vašem okolí nebo dle vámi zadaných kritérií a pokud to daná restaurace umožňuje, zobrazí u ní i aktuální denní menu. Nevýhodou pro nevidomé je hrozně nepřehledná hlavní obrazovka, výsledky z vašeho okolí totiž řadí tak nešťastně, že pod sebe skládá všechny denní meny ze všech restaurací a je tak docela obtížné nějak rychle procházet jednotlivé restaurace. Kdyby byly v seznamu jen jména restaurací a jídelníčky se pak objevily až po rozkliknutí, byl by lunchtime přívětivější. A také nabídka restaurací, které vám menu opravdu zobrazí není příliš veliká, u nás v Újezdu máme restaurace tři a ani jedna se neobjevila.

– shazam

Známý identifikátor hudby, příbuzný populárního soundhount a také mimochodem o sto procent rychlejší a přístupnější. Kde se soundhount škubal a přeskakoval si jak se mu líbilo, tam shazam fungoval přesně tak, jak se od něj čeká. A ani nevadí, že je to free verze s reklamami.

– foursquare

O foursquare jsem toho už napsal tolik, že ho popisovat asi nemusím. Jen doplním, že co se přístupnosti týče, verze pro iphone je na tom o 100% lépe než ta androidí. Lze se samozřejmě checkovat, ale nad to je velmi snadné číst a psát tipy a komentáře k místům a check-inům. Také prohlížení listů je velice pohodlné a člověku, který rád život do detailů zorganizovaný toto příjde určitě vhod.

– instagram

Takovou třešničkou na dortu, kterou většina nevidomých, včetně mě moc nevyužije je fotomrvítko – fotostream instagram. Je docela dobře ozvučen, na poměry aplikace, jenž pro nevidomé není tedy. Člověk může alespoň prohlížet popisky a komentáře k fotkám, které nahráli lidé, co sledujete a pokud vám vaši fotku někdo vyfotí, můžete si ji sami okomentovat a nahrát. Ale tyhle poznámky k instagramu berte prosím s rezervou, to jen já jsem hračička. To je pro dnešek vše, jak se budou objevovat další aplikace, určitě o nich něco zas napíšu. Pavel

Filmy a nevidomí

Nedávno se mě někdo ptal, jak se vlastně nevidomí mohou „dívat“ na filmy.
Pro mě a spoustu lidí, které znám je zcela běžná fráze: „Dnes jsem viděl v televizi tohle, dnes jsme koukali na dvd na tamto.“ Spoustě vidících lidí přijde u nevidomých slovní spojení „dívat se na“ zvláštní.

Jenže, pokud by měl nevidomý člověk říct např. „Dnes jsem na dvd poslouchal film…“ příjde mi tohle osobně ještě zvláštnější.
Takže jak to vlastně s tím díváním se na filmy je?

Komentované filmy

Jde vlastně o zvukové stopy klasických filmů bez obrazu, do kterých je v místech, kde je to potřeba doplněn audiopopis.
uvedu zde příklad:
V první scéně filmu pelíšky se hlavní hrdina Michal připravuje v kůlně na sebevraždu, což není bez obrazu nijak poznat, proto je v tomto hluchém místě přečten komentář „Michal se připravuje na sebevraždu, chystá si oprátku a stojí na bedně.“

Takto komentovaných filmů vzniklo od roku 2001 již velmi mnoho, mezi ty nejznámější
patří např. série Harry Potter, slunce seno, pelíšky, pán prstenů a snowboarďáci.
Výrobou těchto audiopopisů se zabývá občanské sdružení apogeum Brno,
www.apogeum.info
Sdružení tyto filmy nejdříve distribuovalo na svých stránkách zdarma pro všechny, pak je začalo vydávat na cd pro ty, kdo si je předplatili, to kvůli autorským právům.
Jejich komentáře jsou velmi profesionálně načtené, i u nich se však občas objeví drobné chybičky, mnohdy velmi srandovní a vtipné.
Tak např. u komentáře k poslednímu dílu Harryho Pottera se z ničeho nic při čtení závěrečných titulků ozve hláška „kurva, tady je toho napsanýho ještě nějak hodně…“

A když komentář není?

V tomhle případě nastupují obyčejná lidská představivost a fantazie, či vidící spoludivák, který film komentuje.
Pokud spoludiváka zrovna v okolí žádného nemám a chci sledovat film či seriál, měl by to být takový, ve kterém se dostatečně často mluví.

Nejhorší věc pro nevidomého diváka je, když např. po úvodních titulcích prvních pět minut jen někdo někam jde, něco vezme, pak zase někam jde a pak někoho zastřelí aniž by pronesl jediné slovo.
Tuhle situaci popisuji proto, že konkrétně s ní jsem se setkal v několika bondovkách.
Příběhy o agentu 007, obzvláště ty ze šedesátých let jsou takových hluchých míst plné.
Docela frustrující jsou rovněž zamilované romantické scény, kdy se opět zdánlivě nic neděje, hraje pomalá hudba a na obrazovce je jen ukázáno, jak se dvě postavy vášnivě líbají.

Horším případem jsou ovšem filmy, které jsou primárně namluveny česky, ale v některých místech jsou z různých důvodů vloženy cizojazyčné části.
Každý film, u kterého není komentář nebo u kterého nemám spoludiváka je tedy sázka na nejisto, pokud už od někoho nevidomého nemám předběžně informace, zda se na film dívat dá nebo ne.

Já osobně preferuji filmy žánru sci-fi a fantasy.
Zde jsem měl většinou s výběrem filmů štěstí, 90% snímků, které jsem viděl a to jak na dvd tak v kině byla v celku přístupná a srozumitelná.
Sledování filmů v kině je kapitola sama pro sebe.
Dnešní kina, obzvláště ta ve velkých městech již mají prostorový zvuk, takže člověk má pak ze snímku daleko větší požitek.
Spousta filmů je rovněž uváděna s českým dabingem.
Na ten sice většinou hodně lidí nadává, ale pro mě jako nevidomého je český dabing v kině naprosto vyhovující věc.

V této souvislosti by se ještě hodilo zmínit, jak je to s filmy, které nejsou nadabované a jsou k dispozici jen v originálním znění.
V kině je to jasné, u takového filmu je třeba někdo, kdo nevidomé osobě předčítá titulky.
Úkol pro vidící osobu je to náročný, číst srozumitelně titulky a ještě se soustředit na děj není nic jednoduchého.
Pokud na nedabovaný film koukám doma na počítači, je situace o něco jednodušší.
Jsou-li titulky nahrány ve zvláštním souboru, tzn. nejsou přímo součástí videa, je možnost nechat si je předčítat hlasovou syntézou.
Spoustě lidí tahle možnost k srdci nepřirostla, přece jen hlas je umělý a může někomu dojem z filmu kazit, já osobně jsem si ale na takovéhle předčítání titulků velice rychle zvykl.

A nakonec příklady několika přístupných filmů.
– thor
– Iron man
– série Harry Potter
– série Pán prstenů
– Avatar
– Skála
Naopak mezi filmy, které pro nevidomé opravdu nejsou patří:
– Schindlerův seznam
– Poslední samuraj „převážná část filmu je namluvena japonsky“
– Planeta opic „ta ze 60. let“
– 2001: Vesmírná odyssea

do Prahy za foursquare a přáteli

3. pražský foursquare day

V pátek, 13. dubna se v Praze, na usedlosti Ladronka, konal již třetí pražský foursquare day.
Jsem člověk, který rád cestuje a poznává při tom nové lidi, takže mi bylo jasné hned od chvíle, co byla akce vyhlášena, že se jí nejspíš zúčastním.

A jaké byly mé dojmy z akce?
Příjezd do Prahy a následný přesun na Ladronku proběhl naprosto bez komplikací, domluvený doprovod dorazil na nádraží včas a téměř ihned po příjezdu vlaku jsme se našli.

Hned, jak jsme dorazili na Ladronku jsem narazil na dvě neznámé tváře Elišku – @annaud a Terku – @invy.
Po chvíli konverzování, vzájemného představování se a podobných věcí jsem zjistil, že jsem málem zapoměl, že jsem na foursquare day a to v momentě, kdy se mě Martin Hassman jen tak mezi řečí zeptal, zda už jsem se checknul na foursquare.
Když jsem tak učinil, čekalo mě velké překvapení, akce začínala oficiálně v šest a už v tu dobu bylo na usedlosti Ladronka vidět na foursquare checknutých asi 55 lidí.

Pak už se mi dojmy tak nějak slévají dohromady.
Nové tváře přicházely a odcházely, „v mém případě by se asi hodilo spíše napsat nové hlasy“ a já jsem tak měl možnost poznat spoustu fajn lidí, které jsem znal předtím jen z jejich tweetů na twitteru nebo z jejich článků na různých stránkách a blozích.

Měl jsem tak konečně možnost po dlouhé době poznat skvadru z Karlových varů ve složení Honza – @hukkv, Kačka – @kassycka a @microsonic u kterého dodnes bohužel nevím, jak se jmenuje doopravdy.
V průběhu večera se u mě taky objevil Michael Streubel – @strudl_cz s kterým se rovněž velice dobře povídalo.
Zajímavá zkušenost venku na kuřpauze bylo setkání s Michelle Losekood – @Michelle_LSKT která na mě působí jako velmi příjemná mladá slečna a která s sebou měla i čtyřnohého psího kamaráda.

Čepovala se spousta druhů piva, ale řeknu vám na rovinu, žádný rozdíl mezi klasickým pivem a tím zeleným jsem já osobně nepoznal.

Jídlo bylo dobré, kuřecí steak s nastrouhanými jablky a křenem hodnotím jako vynikající, i když za tu cenu toho mohlo být poněkud více.

V průběhu večera se u mě zastavila i Marie Grafová – @sibiranka, která mi už předtím slíbila, že mi domluví prohlídku telefonu Nokia lumia800, který na akci pár lidí rovněž mělo.
Telefon jsme řešili jen po vzhledové stránce, jak se drží a jak je veliký a ještě jsme jej pak porovnávali s iphonem. Nebudu se tu nijak rozepisovat jen krátce, v ruce se lumia drží lépe než iphone, v kapse si ji ale představit nedovedu, je to docela velká placka.

Kolem osmé hodiny začal bowlingový turnaj.
Střílelo se o sto šest, koule létaly a kuželky padaly jedna za druhou.
Slušelo by se tedy dodat, že v mém případě spíš jen létaly koule, kuželky padaly jen občas, hlavně ze začátku.
Naštěstí jsem se asi v půlce hry tak nějak zastřílel a dařilo se mi už lépe.
Já osobně jsem ale bowling bral spíše jako takové zpestření celé akce a hra se mi líbila velice a se svým výkonem jsem spokojen.

Po bowlingu se začalo zpívat ve stylu karaoke, nejdřív skupinově „to jsem si velice užíval“ a pak přišla soutěž jednotlivců.
Přiznám se na rovinu, že nevím kdo to vyhrál, po vyslechnutí tří písniček jsem se ještě s pár lidmi vytratil ven.
Ne, že by se mi zpívání nelíbilo, ale celkově už bylo na mě uvnitř docela hlučno a řešit přístupnost windows telefonův takovém rámusu vážně nebylo v mých silách.

Po půlnoci se na foursquare checkovalo znovu a vzhledem k velkému počtu účastníků se nám podařilo odemknout foursquare odznak players club „padesát lidí se po půlnoci checkne na jednom místě“

Také jsem v průběhu večera dostal vlastní vizitku z foursquare dne, která funguje i jako samolepka.

A co říci na závěr?
Akce se mi líbila, poznal jsem spoustu nových lidí a potkal pár známých, které jsem znal už dříve.
Závěrečné poděkování patří Marii Grafové – @sibiranka, za doprovod
z nádraží na akci a Markovi Šotovi @sotik za možnost u něj přespat.

Seriál fringe

Fringe – hranice nemožného

Jen málo seriálů najde cestu k mému srdci.
Většina těch, které mají přes deset epizod zkončí někde v půli a pak si na ně nevzpomenu.
Výjimku tvoří dva velmi vzácné kousky.
Tím prvním je všem dobře známý Stargate SG1, u kterého jsem vydržel šest sérií „celé letní prázdniny v tahu“.

A tím druhým je Hranice nemožného, anglicky Fringe.

O čem to celé je?
FBI vyšetřuje havárii letadla.
Vyskytnou se však neobvyklé okolnosti.
Začínají se objevovat náznaky vládních spiknutí, experimentování s neověřenými vědeckými metodami a nevyzkoušenými technologiemi.

Celé mi to dost připomíná Akta X, až na pár zásadních a docela podstatných rozdílů.
Tím prvním je, že se zde nevyskytují žádní ufounci a mimozemšťani.

A tím druhým jsou hlavní hrdinové.
V aktech X to byli dva vážní agenti FBI.
Ve fringe najdeme federály také, ale ostatní postavy, které s nimi spolupracují už nejsou tak běžné.

No považte.
Hned v prvním díle se hlavní hrdinka, agentka FBI vydává do Iráku nebo někam do podobné divočiny, aby tam našla jistého mladíka, který má velmi nadprůměrné IQ, je to mladý génius a z důvodů, o kterých se raději moc nemluví se schovává před týpky, které by jste o půlnoci na ulici opravdu potkat nechtěli.

Důvod, proč ho naše hlavní hrdinka ovšem hledá je ještě lepší.
Potřebuje totiž, aby onen mladík pomohl FBI a to tak, že přesvědčí svého otce, šíleného vědce, který je už přes 20 let zavřený v blázinci ke spolupráci.
Takže tu máme mladičkou agentku, týpka, co nemá zrovna čistý trestní rejstřík a vědce, kterého sotva pustili ze cvokhauzu.
A tihle „nenormální“ lidé vyšetřují nenormální případy.

Co mě na fringe zaujalo?

– hlavní téma.
Velmi zvláštní případy, které FBI vyšetřuje a velmi zvláštní metody, které k tomu používá.
Například:
– počítačový virus, který infikuje lidi
– virus chřipky, velký jako obrovský slimák „fuj“
– teleportační zařízení, schopné transportu v čase

– hlášky
Ač by se mohlo zdát, že fringe je seriál naprosto vážný, není tomu tak ani náhodou.
Jak jsem již zmínil, vyšetřovací tým je zvláštní a poněkud výstřední.
Onen geniální vědec, puštěný ze cvokhauzu je výstřednost sama.

Když se ho například v jednom díle agentka zeptala, co si to přimýchal do té omelety, odpověď zněla: „Mám v ní ucho, Experimentuji s jeho růstem, vajíčka jsou samý protein a mě se zdálo, že by mohla sloužit jako dobrý inkubátor.“
Ve své laboratoři má také krávu „to aby se prý lépe soustředil.“
Mimochodem, vědce dabuje Jaromír Meduna a tomu se podařilo zahrát střeštěného a trochu ujetého vědce naprosto dokonale.

– smysluplnost
V ránci možností tu vše dává jistým způsobem logiku. Vše souvisí se vším, nic se neděje bezdůvodně a vše klape jak má.

Všem tedy fringe opravdu doporučuji.

Uživatel radí, jak dělat přístupné aplikace pro android.

přístupné aplikace pro android

Nedávno jsem tu psal o tom, jak by z uživatelského pohledu měla vypadat přístupná aplikace na androidu pro nevidomé uživatele a jak si přístupnost ověřit.
Článek se mi bohužel smazal, takže se pokusím vše sepsat znovu.

jak by měla aplikace vypadat?

1. nemít v sobě části s webovým – html zobrazením

Takové zobrazení je pro nevidomé zatím nepřístupné, standardní prohlížeč systému android ve verzi 2.3 není pro současné odečítače obrazovky přístupný.
Příkladem takových aplikací jsou různí klienti pro soc. sítě, kde se vyžaduje autorizace, např. instant messenger imo vyžaduje potvrzení přístupu od facebooku a zde se načte právě webové zobrazení s dotazem facebooku na povolení přístupu aplikace, který je pro nevidomé absolutně nepřístupný.

Řešením je tu, pokud je to technicky možné otevírat jakoukoliv webovou stránku, která je třeba v externím prohlížeči, ozvučený prohlížeč pro nevidomé byl vyvinut firmou codefactory ze Španělska.
Jiná situace je u systému honeycomb, ten je však jen pro tablety.
Toto by mělo snad odpadnout v momentě, kdy se do telefonů dostane verze 4.0 icecream sandwich, zde už prohlížeč ozvučen je.

2. dostupnost všech prvků pomocí trackpadu či šipek

Současné odečítače na androidu neumožňují prohlížení displeje pomocí doteku, takže uživatel je vždy odkázán na trackpad či šipky.
Příkladem budiž aplikace smartmaps od vývojáře mapy.cz kde se dá sice dostat k zadávání adres pro navigaci, leč tlačítko pro spuštění navigace samotné je umístěno kdesi, kde se k němu šipkami nedostanu a spoléhat se na náhodné klepání na obrazovku mi příjde trochu neefektivní.

3. popsat jasně všechny prvky

Tlačítka, seznamy, editační pole atd. by měly být správně popsány.
Hodně se stává, že vývojář na tlačítko umístí obrázek, ve kterém je text nebo nějaký jiný symbol, takové tlačítko je pak neozvučené, jediné, co se o takovém tlačítku dá zjistit je, že obsahuje obrázek.
A narozdíl od podobných programů pro stolní počítače, odečítače na androidu neumožňují dotvořit si popisky pro objekty vlastnoručně.

jak otestovat?

aby si vývojář mohl otestovat, zda uživatel jeho aplikace bude moci s aplikací pracovat bez zrakové kontroly, bude potřeba následující:
1. svox classic cz Iveta
2. svox classic TTS
3. talkback – odečítač, pokud není na marketu k nalezení, tak na místo něj balík platform access installer

instalace
1. nainstalovat Svox Classic tts
2. nainstalovat svox classic CZ Iveta
3. nainstalovat talkback
4. nainstalovat po případě i druhý odečítač spiel a to odtud: http://dl.dropbox.com/u/15992542/spiel-1.0.1.apk
5. povolit přístupnost v androidu
menu, nastavení, usnadnění, zaškrtnout první volbu usnadnění, zaškrtnout buď volbu talkback nebo spiel
6. nastavit český hlas
menu, nastavení, hlas. vstup a výstup, nastavení převodu textu na řeč, zaškrtnout volbu svox classic, otevřít podsekci výchozí modul, zde opět zaškrtnout svox classic.

poznámky
1. pokud chcete vyrábět i aplikace s ozvučeným dotyk. ovládáním inspirujte se zde:
www.codefactory.es
nebo
http://code.google.com/p/eyes-free/

druhá syntéza espeak
Na závěr tu mám jednu prosbu.
Pro android ještě existuje kromě syntézy svox i volně šiřitelný software espeak, rovněž je na marketu.
Bohužel narozdíl od jeho verzí pro linux a windows je v android verzi nějaká chyba.
Při nastavení jazyka hlasového výstupu na češtinu zůstává syntéza stále v angličtině.
Google sám se k tomuto problému nijak moc nevyjadřuje a já jako uživatel jsem dosud nepřišel na to, kde je zádrhel.
Pokud by tedy někdo z těch, co tento článek budou číst dokázal zjistit, kde se onen záhadný problém skrývá, byl bych mu velmi vděčný a nejen já, syntéza espeak je totiž o proti syntéze svox co se odezvy týče nesrovnatelně rychlejší.
Stejné platí i v případě, že by jste o někom, kdo by byl ochoten problém vyřešit věděli, určitě článek přepošlete.

Závěr:
Věřím, že pokud se článek dostane do širšího povědomí mezi českými programátory androidu a ti se budou ochotni přístupností zabývat, pomůže to rozšíření platformy android mezi zrakově postižené české uživatele mobilních telefonů.
Vše, co jsem výše napsal vyplývá jen z mých uživatelských zkušeností s platformou android, rozhodně nejsem nějaký odborník či vývojář.

zdroje:
www.codefactory.es
nebo
http://code.google.com/p/eyes-free/
případně: www.blind-android.cz
o přístupnosti celkově: www.poslepu.blogspot.com

Uživatel radí, jak dělat přístupné aplikace pro android.

přístupné aplikace pro android

Nedávno jsem tu psal o tom, jak by z uživatelského pohledu měla vypadat přístupná aplikace na androidu pro nevidomé uživatele a jak si přístupnost ověřit.

Článek se mi bohužel smazal, takže se pokusím vše sepsat znovu.

jak by měla aplikace vypadat?

1. nemít v sobě části s webovým – html zobrazením

Takové zobrazení je pro nevidomé zatím nepřístupné, standardní prohlížeč systému android ve verzi 2.3 není pro současné odečítače obrazovky přístupný.

Příkladem takových aplikací jsou různí klienti pro soc. sítě, kde se vyžaduje autorizace, např. instant messenger imo vyžaduje potvrzení přístupu od facebooku a zde se načte právě webové zobrazení s dotazem facebooku na povolení přístupu aplikace, který je pro nevidomé absolutně nepřístupný.

Řešením je tu, pokud je to technicky možné otevírat jakoukoliv webovou stránku, která je třeba v externím prohlížeči, ozvučený prohlížeč pro nevidomé byl vyvinut firmou codefactory ze Španělska.

Jiná situace je u systému honeycomb, ten je však jen pro tablety.

Toto by mělo snad odpadnout v momentě, kdy se do telefonů dostane verze 4.0 icecream sandwich, zde už prohlížeč ozvučen je.

2. dostupnost všech prvků pomocí trackpadu či šipek

Současné odečítače na androidu neumožňují prohlížení displeje pomocí doteku, takže uživatel je vždy odkázán na trackpad či šipky.

Příkladem budiž aplikace smartmaps od vývojáře mapy.cz kde se dá sice dostat k zadávání adres pro navigaci, leč tlačítko pro spuštění navigace samotné je umístěno kdesi, kde se k němu šipkami nedostanu a spoléhat se na náhodné klepání na obrazovku mi příjde trochu neefektivní.

3. popsat jasně všechny prvky

Tlačítka, seznamy, editační pole atd. by měly být správně popsány.

Hodně se stává, že vývojář na tlačítko umístí obrázek, ve kterém je text nebo nějaký jiný symbol, takové tlačítko je pak neozvučené, jediné, co se o takovém tlačítku dá zjistit je, že obsahuje obrázek.

A narozdíl od podobných programů pro stolní počítače, odečítače na androidu neumožňují dotvořit si popisky pro objekty vlastnoručně.

jak otestovat?

aby si vývojář mohl otestovat, zda uživatel jeho aplikace bude moci s aplikací pracovat bez zrakové kontroly, bude potřeba následující:

1. svox classic cz Iveta

2. svox classic TTS

3. talkback – odečítač, pokud není na marketu k nalezení, tak na místo něj balík platform access installer

instalace

1. nainstalovat Svox Classic tts

2. nainstalovat svox classic CZ Iveta

3. nainstalovat talkback

4. nainstalovat po případě i druhý odečítač spiel a to odtud: http://dl.dropbox.com/u/15992542/spiel-1.0.1.apk

5. povolit přístupnost v androidu

menu, nastavení, usnadnění, zaškrtnout první volbu usnadnění, zaškrtnout buď volbu talkback nebo spiel

6. nastavit český hlas

menu, nastavení, hlas. vstup a výstup, nastavení převodu textu na řeč, zaškrtnout volbu svox classic, otevřít podsekci výchozí modul, zde opět zaškrtnout svox classic.

poznámky

1. pokud chcete vyrábět i aplikace s ozvučeným dotyk. ovládáním inspirujte se zde:

www.codefactory.es

nebo

http://code.google.com/p/eyes-free/

druhá syntéza espeak

Na závěr tu mám jednu prosbu.

Pro android ještě existuje kromě syntézy svox i volně šiřitelný software espeak, rovněž je na marketu.

Bohužel narozdíl od jeho verzí pro linux a windows je v android verzi nějaká chyba.

Při nastavení jazyka hlasového výstupu na češtinu zůstává syntéza stále v angličtině.

Google sám se k tomuto problému nijak moc nevyjadřuje a já jako uživatel jsem dosud nepřišel na to, kde je zádrhel.

Pokud by tedy někdo z těch, co tento článek budou číst dokázal zjistit, kde se onen záhadný problém skrývá, byl bych mu velmi vděčný a nejen já, syntéza espeak je totiž o proti syntéze svox co se odezvy týče nesrovnatelně rychlejší.

Stejné platí i v případě, že by jste o někom, kdo by byl ochoten problém vyřešit věděli, určitě článek přepošlete.

Závěr:

Věřím, že pokud se článek dostane do širšího povědomí mezi českými programátory androidu a ti se budou ochotni přístupností zabývat, pomůže to rozšíření platformy android mezi zrakově postižené české uživatele mobilních telefonů.

Vše, co jsem výše napsal vyplývá jen z mých uživatelských zkušeností s platformou android, rozhodně nejsem nějaký odborník či vývojář.

zdroje:

www.codefactory.es

nebo

http://code.google.com/p/eyes-free/

případně: www.blind-android.cz

o přístupnosti celkově: www.poslepu.blogspot.com

Musicjet a přístupnost

Navnazen dnešním článkem o hudební službě musicjet „www.musicjet.cz“ jsem se rozhodl tuto novinku krátce otestovat.

V rychlosti,
Musicjet je služba, pomocí které si na telefonu, tabletu či počítači můžete přehrávat placenou hudbu a to zcela legálně.

Cílem mého testu bylo zjistit toto:
– dokáži se jednoduše zaregistrovat bez vidící asistence? Je registrace zvládnutelná pro každého?
– jak zvládnutelná je instalace pro obyčejného člověka?
– je aplikace musicjet přístupná pro nevidomé uživatele PC?
– je aplikace musicjet přístupná pro nevidomé uživatele telefonů s androidem?

1. registrace

Registrace se provádí na stránce www.musicjet.cz a je dost nelogicky přístupná přes odkaz stáhnout musicjet.

Prvním krokem je výběr tarifu. Máme na výběr z verzí razdva, start a naplno.
Tady přišlo první překvapení.

Pod tabulkou s popisem jednotlivých tarifů se nacházejí tři tlačítka jejichž pomocí se jednotlivé tarify vybírají.

Záhadou mi ale je, proč se nad každým tlačítkem, které má svůj vlastní textový popis nachází ještě druhý popisný text.
Ještě větší hádankou pro mě je, proč je popisek nad tlačítkem pro objednání tarifu musicjet raz dva „
Objednat musicjet raz dva“ a na tlačítku samotném je pak popisek „musicjet bez limitu.“
Logicky uvažující člověk by přece tlačítko Musicjet bez limitu považoval za tlačítko pro objednání tarifu placeného, bez reklam a jiných omezujících limitů.

Po výběru tarifu se objeví formulář pro vytvoření uživatelského účtu.
Zadává se jméno, heslo, e-mail, PSČ a pohlaví.
Poslední kolonkou je SMS kód, který obdržíte až po zaslání speciální zprávy na uvedené číslo.

Po dokončení registrace už jen zbývá stáhnout do počítače přehrávač Musicjet a je hotovo.

2. přehrávač

Po stažení instalátoru a spuštění se objeví jednoduchý průvodce instalací.
Nikde nemusíte nic vyplňovat ani nastavovat, stačí jen klikat na tlačítko další tak dlouho, dokud nezačne instalace.
Po dokončení instalace se musicjet rovnou spustí.

První obrazovka slouží pro přihlášení ke službě.
A zde jsem narazil na první chybu.
Při vyplňování hesla odečítač znaky hesla normálně četl, což by se u pole, které je určené jako heslové stát nemělo.
Vývojáři zjevně vytvořili pole nějakým nestandardním způsobem.
Řekl jsem si ale, že to klidně překousnu, je to jen pro jednou.

Po přihlášení a odmítnutí instalace lišty od seznamu do prohlížeče už se dostaneme do hlavního okna.

A to je… ujeté, divné, úchylné či zvláštní, vyberte si sami co chcete.
Faktem ovšem je, že na PC se systémem windows 7 a odečítači jaws či NVDA je musicjet z 90% pro nevidomého nepoužitelný.

Těch deset procent použitelnosti spočívá jen v tom, že je dostupné editační pole, do kterého si můžete zadat jméno interpreta a toho si vyhledat.

Zkusil jsem tedy zadat jméno John Williams.
Do seznamu výsledků jsem se sice dostal, zde ale veškerá použitelnost zkončila.
Nejen že si odečítač četl prakticky co se mu zlíbilo, občas se zmínil, že jsem v seznamu s alby, občas to neřekl, ale navíc se u názvů alb objevovaly prapodivné kombinace nesmyslných znaků, o kterých nemám vůbec tušení, kde se tam mohly vzít.

A u názvů skladeb je to ještě horší, jediné, co jsem z odečítače dostal, byla informace, že jsem v jakési tabulce která se jmenuje modul track.
Když se mi pak podařilo jaksi jednu skladbu spustit a začala mi hrát úvodní znělka z hvězdných válek, byl to největší a taky jediný úspěch, který jsem s přehrávačem měl.

3. přehrávač na android

u

Stručně řečeno, to samé jako na počítači s windows, ne-li ještě horší.
Přihlásit se sice člověk zvládne, zde ale zkončí, protože zbytek je s odečítači opět nepoužitelný.

Záložky pro přehrávání, správu playlistů, vyhledávání a další možnosti člověk s odečítačem najde, pokud ale některou z nich aktivuje, nepřinese mu to nic, než utrpení.

Příkladem za vše budiž záložka vyhledávání.
Po jejím odkliknutí se uživatel dostane na tlačítko hledat.
Logicky jsem si tedy řekl, že editační pole bude někde napravo nebo nalevo, jak to u takových dialogů většinou v androidích aplikacích bývá.
Trackpadem je bohužel editační pole pro zadání termínu pro vyhledávání nedostupné.
Je sice hezké, že jsou tam tlačítka, kterými můžu vybrat, zda chci hledat alba nebo umělce nebo skladby, pokud ale nemůžu nikam nic zadat, ztrácí pak celé vyhledávání smysl.

úvaha na závěr.

Pokud je musicjet podobně „použitelné“ pro vidící lidi jako pro nevidomé, kladu si dvě otázky.
1. Kde proboha nabral musicjet za půl roku 120000 uživatelů? Jak se jim to povedlo?
2. Proč se tak moc pořád tyhlety společnosti, co vymýšlejí rádoby cool projekty pro nakupování hudby diví, že většina obyčejných lidí stahuje hudbu z ulož.to nebo youtube, které jsou rozhodně o 100% použitelnější než nesmysl jménem musicjet.

V souvislosti s tím vším mě napadá další úvaha.
Nejsem uživatel jablečných přístrojů, jedu na androidu.
Apple kvůli některým věcem docela nemusím.
Ale, pár rádoby podnikatelů by se mělo zamyslet nad faktem, že americký Apple dodal do česka fungující, velice použitelný a komfortní způsob nakupování hudby mezitím, co tady vznikaly blbosti jako ilegalne.cz či musicjet.

Já osobně hudbu nestahuji odnikud. Poslouchám ji na youtube a to mi stačí.
Ale od doby, co mám android jsem se naučil, že stáhnout si aplikaci a přitom za ni i zaplatit není nic hrozného.
Těch padesát korun za Český hlas, nebo 300 korun za prohlížeč pro nevidomé dám rád.
Vím totiž, že tu aplikaci využiji a že to co dělám je naprosto legální.

A to samé bych viděl určitě i u hudby a filmů.

Pokud mi někdo nabídne kvalitní obsah za rozumnou cenu, neváhal bych ani chvíli a za to album či film bych klidně zaplatil.

Platit ale za něco, co funguje jen napůl, má to spoustu omezení a víc negativ než pozitiv se mi vážně nechce.
A jestli mají podobný názor i ostatní, nemůžou se jim ti hudební vydavatelé divit, že budou raději lidi stahovat z youtube či ulož.to, případně, že budou hromadně přecházet k applu a nakupovat přes itunes.

Pavel Ondra