O školení Think Big

když je člověk akční, dostane se na různá místa s různými lidmi.
To jsem tak jednou na tréningu zaslechl od kamarádů trenérů zmínku, že jim odpadl člověk, co s nimi měl jet na školení s nadací Think Big, která nám sponzoruje turnaj ve futsalu pro nevidomé.
Přiběhnu k nim s balónem a jen tak povídám: „Já to za Vojtu vemu, stejně nemám do čeho píchnout.“
A bylo vymalováno, najednou jsem seděl v autobusu do Prahy a mířil k Máchovu jezeru na školení.

Přitom spolupráci s Think Big, dál už jen TB v našem týmu na starost nemám, jenže, zápal plic je potvora a ještě navíc kamarádka zrovna touhle dobou píše bakalářku, takže bylo potřeba někoho sehnat.
Chci tím říci jen to, že absolutně s takovými školeními nemám zkušenost, organizace projektů, koordinace a tak, to jde mimo mě.

Tedy jsem celou vyloženě hurá akci pojal jako příležitost poznat pár nových lidí, třeba se něco dovědět a udělat si fajn víkend.

Jak to celé nakonec dopadlo, zda se mi školení líbilo, zda i pro mě mělo smysl a co mi to celé přineslo, o tom bude tenhle asi trošku delší textík.

Celý příspěvek

Krimi s audiopopisem od ČT

Se seriály jsem na tom tak nějak dost různorodě.
Neviděl jsem Červeného trpaslíka, nesnáším Simpsonovi, „nekamenovat prosím.“
Jediné dvě série, které jsem opravdu více sledoval byly Hra o trůny a Stargate. To první, jelikož mám rád fantasy, to druhé, jelikož se tam hodně povídá a je to sci-fi.

Z Českých seriálů jsem až do letoška nesledoval opravdu nic, nějak jsem neměl důvod se o všechna ta dramata, histerky/historky a podobná zvěrstva zajímat.
Každopádně se situace změnila letos v lednu a to hned ze dvou důvodů.
ČT začala vysílat nový krimi seriál. A k tomu seriálu si ČT začala dělat i vlastní audiopopis pro nevidomé.

Celý příspěvek

Futsal pro nevidomé v Bučovicích – pozvánka

Rok 2014 sotva začal a já už tu mám letošní první pozvánku.
Stejně jako před rokem, koná se i letos v Bučovicích u Brna mezinárodní turnaj ve futsalu pro nevidomé.
Letos akce proběhne od pátku 30. května do neděle 1. června.
Veškeré další detaily, soupiska týmů, program atd. najdete na
FB stránce
události, která je veřejná, kdokoliv se tedy může přidat.

A proč by jste vlastně měli chtít přijít?
Třeba už jen proto, že se turnaje zúčastní vítězové letní paralympiády 2012 z Brazílie.
Ti loni turnaj vyhráli a letos přijedou znovu a pokusí se své vítězství obhájit.

Pokud by jste chtěli organizaci tohoto turnaje také podpořit, můžete se zapojit prostřednictvím
HITHIT budeme určitě rádi.

Máte-li rádi míčové sporty, chtěli by jste vidět, jak hrají futsal nevidomí, nebo si jen chtěli udělat výlet do bučovic, určitě přijďte a klidně sebou vezměte své kamarády či kamarádky.
Futsalu zdar.

O jedné reportáži

Když někde zachytím zprávu či reportáž o tom, jak nevidomé okradli či přepadli, tak mě hned jako první napadne, že ten, co to udělal by si zasloužil minimálně na půl roku zavázat oči a vyzkoušet si, jaké to je, když má člověk žít a fungovat bez zraku.

Případů, kdy nevidomého okradli u bankomatu či mu v podchodu šlohli z kapsy mobil apod. je celá řada a některé se bohužel staly i lidem, které moc dobře znám, mám-li být upřímný, mě se to jednou málem taky stalo.

„Vtipné je na tom to, že ti zloději ze svého lupu občas ani nic nemají, kamarádovi ukradli braillský řádek za 180000, stylem, nevidomý v podchodě, seberu mu tašku a až pak se zajímám, co je uvnitř. Bohužel pomůcku jako je braill. řádek samozřejmě zloději těžko někde prodají, když většinou sami ani neví co to je zač a o to je to celé ještě hnusnější.

Případ, který jsem před vánoci zaznamenal na Nově mi však zanechává v ústech dosti hořkou pachuť a to hned z několika důvodů, které se pokusím v tomto textu vysvětlit.

Celý příspěvek

O trzích a muzeu v Drážďanech

Není nad to, jen se tak sebrat a vydat se jednou za rok za někým známým a jako bonus si k tomu zajít na drážďanské vánoční trhy a ještě navštívit dopravní muzeum v tomtéž městě a to vše stihnout během jednoho a půl dne.
V tomhle krátkém textu chci napsat, co mi během výletu tak nějak utkvělo v hlavě.

Celý příspěvek

Spotify, rádio na přání poslepu

Když se řekne v Česku mp3, nebo hudba na počítači, vybaví se většině lidí ulož.to, nebo youtube.
Youtube tu řešit nechci vůbec a o ulož.to si myslím své, i když je dle zákonů stahování hudby odtud legální, je takový postup dle mě minimálně dosti nefér vůči umělcům.

Když přišly Apple iTunes, začalo se nám blýskat na lepší časy, jenže ne každý čech si samozřejmě může dovolit něco, jako je iPod, iPad, či iPhone, o macbooku ani nemluvě a instalovat iTunes na windows je podle mě čisté zlo.

Takže, když ne iTunes, když ne ulož.to, co tedy? Odpovědí by mohla být hudba Googleplay, která osobně mě příjde docela cenově dostupná a vzhledem k tomu, jak se u nás čím dál víc šíří Android tipuji, že by se mezi lidmi mohla i rychle uchytit.

O hudbě Googleplay však dnes psát nebudu.
Tento text je o službě, která je v zahraničí už pěknou řádku let a mezi lidmi je i hodně populární.
Služba se Jmenuje Spotify a donedávna jsme si o ní mohli leda tak nechat zdát, stejně jako spousta dalších amerických hudebních a filmových služeb nebyla v česku vůbec dostupná.

To se však již brzy změní, Spotify by mělo u nás být dostupné zřejmě ještě do konce tohoto roku.
Na twitteru se objevili lidé, kteří dostali pozvánky do uzavřeného testu před startem služby.
A nebyl bych to já, abych se v tom nezačal vrtat a šťourat, samozřejmě mě zajímalo, jak funguje Spotify v kombinaci s odečítači pro nevidomé na počítačích a mobilech.

Výsledkem byl e-mail, který mi přišel někdy minulý týden, ten obsahoval kromě odkazu s pozvánkovým kódem i návod, jak Spotify zprovoznit na počítači, Androidu a iOS.
A tak jsem se okamžitě pustil s nadšením do testování a zde vám přináším své dojmy.

Celý příspěvek

Nevidomí a hudba – rozhovor

Říká se, co čech, to muzikant.
A taky se povídá, co nevidomý, to hudebník.
Já jsem sice zásadně proti házení všech nevidomých do jednoho pytle, sám se v hudbě například taky moc neorientuju, leda tak si poslechnout nějakou pěknou filmovou hudbu, ale najdou se i tací, co tohle rčení potvrzují na sto procent.

Jednou takovou osobou je i nevidomá studentka konzervatoře Jana Dejla v Praze, Ráchel Skleničková.
Pořád mi vrtalo hlavou, jak to zaonačit, abych tu na blog mohl napsat něco o nevidomých a hudbě, když se v tom všem sám moc neorientuju a napadlo mě, zeptat se Ráchel na pár jejích postřehů a zkušeností ze studia na konzervatoři pro nevidomé.

Celý příspěvek

Blackberry z10 – velmi trpká ostružina

Minulou středu mi od společnosti T-mobile dorazil na test telefon Blackberry z10, „dále jen BBZ10.“
Mým cílem bylo zjistit, zda má tahle značka co nabídnout alespoň nevidomým uživatelům, když už ji nikdo jiný skoro nechce.
Odpověď je bohužel negativní a já se pokusím v tomhle krátkém textu vysvětlit proč.

na první dotek

Než se budu zabývat softwarem, trochu se pozastavím u hardwaru, resp. vzhledu telefonu.

Krátce řečeno, další dotyková placka, slepená dětmi někde v Asii a opatřená logem ostružiny.

Záda jsou protiskluzová, připomínají mi Galaxy Nexus, zbytek mi připomíná napůl přerostlý iPhone a napůl telefony od HTC, „to ta lišta pod displejem.“ Její význam je čistě designový, žádná senzorová tlačítka na ní nejsou.
Ono vůbec na celém telefonu je těch tlačítek dost málo, jedno zapínací, dvě na regulaci hlasitosti a třetí, na spuštění hlasového ovládání.

Software

Software mě zklamal na celé čáře.
První, pro české nevidomé uživatele zásadní, problém je absence českého hlasového výstupu. Samotný operační systém v češtině sice je, ale nejbližší hlas, co by se podobal tomu našemu, je polský, takže do doby, než bude implementován i český, máme prostě smůlu.

Je to celé ještě více bizarní, neboť software pro syntézu řeči je stejný, který se používá v iOS a věřte nebo ne, Apple produkty česky mluvit umí. Odhaduju to zas na nějaké hádky ohledně práv a podobných nesmyslů.

Když tedy ne česky, tak anglicky, celý systém jsem si přehodil do angličtiny a bylo částečně po problému.
Jakmile jsem totiž narazil na obsah, psaný v češtině, anglický hlas se jej snažil číst anglicky, což není nic příjemného pro uši.
Ve finále na tom ale stejně vůbec nezáleželo.

Čímž bych rovnou navázal na to, jak se Blackberry os ovládá s odečítačem pro nevidomé.
Jedním slovem blbě.

Hlavní problém tu je ten, že systém bez odečítače je postavený na velkém množství různých gest.
A odečítač pro nevidomé má svá vlastní gesta.
A všechna tahle gesta se navzájem ruší a dělají v ovládání nepořádek

.

Příklad za všechny:
Pro přechod mezi jednotlivými objekty na ploše je v odečítači použito gesto, švihnutí prstem z leva do prava.
A podobné gesto je použito pro přepínání mezi pracovními plochami.
A telefon má velké potíže rozpoznat, co chci vlastně provést, jestli přepnout plochu, nebo jen procházet objekty na obrazovce.

Takže se stávalo, že jsem místo přechodu z plochy na plochu jen procházel stále dokola objekty na obrazovce, občas jsem, ani nevím jak, otevřel nějakou zminimalizovanou aplikaci, najednou jsem se ocitl v dialogu nastavení systému… jak se to stalo? A tak bych mohl pokračovat ještě dlouho.

Druhým problémem je děsně pomalá klávesnice, s příšerně dlouhou odezvou, napsat jeden tweet mi trvalo pět minut.

Závěr

A to je vše, co bych o telefonu rád napsal.
Protože, rozebírat, zda jsou některé předinstalované aplikace přístupné či nepřístupné, zda se dá pracovat s aplikacemi třetích stran, jako např. foursquare, twitter apod. nemá bohužel smysl.

Problém s gesty je všude, znepříjemňuje to práci na každém kroku.
A navíc se občas stává, že odečítač jen tak z ničeho nic přestane na pět, deset sekund reagovat.

Takže pro nevidomé alternativa Blackberry určitě není a dokud se nevyřeší výše zmíněné problémy, ani nebude.
Ale jak já to vidím, tímhle tempem asi Blackberry dřív zkrachuje nebo jej někdo koupí.

Společnosti T-mobile cz děkuji za zapůjčení zařízení, rozhodně jsem udělal novou zkušenost a těším se na další spolupráci.

PS: V aktuální verzi systému se odečítač hlásí jako betaverze, určitá naděje stále tedy je.

PS2: Abych jen nenadával, telefon má velmi kvalitní reproduktor.