„Cyklovýlet“ s Tandeamo neboli „když se sejde pár nadšenců, dějí se věci“

Jak sám název napovídá, když se sejde pár nadšenců, dějí se zajímavé věci. Minulý pátek jsem s pár kamarády vyrazil na “menší” cyklovýlet a to směr Brno až Vídeň. Ano, cílem společného úsilí měla být Vídeň. Složení našeho nadšeného kroužku o šesti lidech bylo následující: já, další dva nevidomí kamarádi a tři vidící piloti. A dobrá zpráva ihned na úvod je, že nás šest zakládá zájmový spolek pod názvem „Tandeamo“ a oficiálně, prosím, toto byl náš první větší výlet. Řečeno prozaicky, jsme pokřtěni, přidejte se k nám.

Jak jsi již čtenáři jistě odtušil, bylo třeba na přepravu vlastnit tandemová kola. Na tandemovém kole jsem dříve jezdil hodně, ale abych se přiznal, naposledy jsem takhle někam jel (čti: seděl na kole) snad před deseti lety. Sám jsem byl tudíž velmi zvědav (ještě s úsměvem na rtech), co takový výlet udělá s mou fyzičkou.

Vyjížděli jsme v pátek odpoledne, z centra Brna, směr Olympia a dále po cyklostezce. Naším cílem bylo dorazit a pokud možno stále s úsměvem, do Sport centra Šanov, kde jsme plánovali přespat.

Z prvního dne cesty si asi nejvíc vybavuji dlouhé rovné úseky mezi vesnicemi, kdy člověk šlapal a šlapal a šlapal. Měl jsem pocit, že „tento způsob léta“ asi nikdy neskončí. Zdálo se, že už šlapu celou věčnost.

Kromě úmorného pokusu o přežití na kole a pocitů během míjení rovných úseků si vybavuji užaslé komentáře od lidí, které jsme potkávali. Nejlepší reakce byly od dětí a jejich „hlášek“ do éteru bylo plno: “hej, tyjo dvoukolo. Wau, to sem ještě neviděl. Jú, jeďte, to dáte…“.

Cesta ubíhala a během ní to celou dobu vypadalo, že nás chytne bouřka. Znáte ten pocit, když cítíte na tváři, jak se schovává sluníčko a pak zase začne hřát, kolem vás sviští studený vítr a pak zase utichá, sem tam zaslechnete zahřmění a čekáte už jen na to, kdy vás do obličeje pleskne první kapka, abyste měli konečně jasno, že je to tady. Ano, ani nás tento pocit neminul asi tak 1,5 km před cílem. A nebyl to jen takový letní deštíček, během deseti minut jsme byli všichni mokří jako myši. Někteří z nás pak ještě patrně z pocitu marnosti, anebo nedostatku vláhy proletěli kaluží, aby kromě oblečení mohli sušit i boty.

Do Šanova jsme nicméně dojeli na čas, všichni a ve zdraví, což přisuzuji nezbytnému zrychlení a snaze ujed mokrému potěšení. Večer jsme ještě chvíli popovídali, dali sušit věci a šli spát.

A mé subjektivní dojmy po prvním dni? Upřímně, několikrát během trasy jsem myslel, že vypustím duši, v některých místech jsem si byl jistý, že už jsem ji někde vypustil. Těch cca 66 kilometrů mi připadalo spíš jako 100 km, šíleně mě bolela ta část, která se stýká se sedátkem kola nejčastěji a asi jsem si něco skřípl na levé noze. Celkově jsem byl totálně vyšťavený a jakmile jsem zapadl do postele, byl jsem tuhý.

Druhý den jsme vyrazili někdy kolem desáté ráno, tedy dopoledne. Přejeli jsme do Hevlína, tam si dali kávu na posilnění a pokračovali dále, nach Austria.

Z druhého dne si nejvíc vybavuji větnamčíka v hevlínské večerce, který, když viděl nevidomé cyklisty, dal nám veškerý proviant zcela zdarma, “to dobré, vezmete si zadarmo”.

Obdobně silný zážitek jsem pociťoval během sobotního dne, nikdy nezapomenu na šílené horko, které udeřilo, údajně bylo něco kolem 39 C.

Druhý den cesty se trať začala pozvolna měnit, byla mnohem členitější. Jak jsme přejeli do Rakouska, začal se terén krásně vlnit, byla to cesta plná kopečků, tedy chvíli člověk úporně šlapal, pak zas chvíli z prudkého kopce letěl skoro bez námahy jako o závod. To opět vystřídalo dlouhé táhlé stoupání vzhůru, a tak se to střídalo až skoro k Vídni.

Představte si tu cestu. Jeli jsme mezi vinohrady, to byla poezie. Projížděli jsme mezi shluky větrných elektráren, které byly i docela dost slyšet, to byla zase poezie pro technicky založené jedince. Ke konci druhého dne už nám bylo jasné, že sobotní úsek cesty byl celkově více náročný.

Do ubytování u Vídně jsme dojeli někdy kolem šesté večer, všichni více či méně unavení, přehřátí a totálně happy, že to máme za sebou.

Po všeobecné diskuzi jsme svorně odhlasovali, že v neděli domů nepojedeme. Tedy, že nepojedeme na kolech a zkusíme si zajistit odvoz dodávkou. Měli jsme štěstí, známí od jedné naší vidící pilotky se uvolili a v neděli dopoledne pro nás přijeli.

Díky tomuto záludnému plánu nám zbyl skoro celý den na návštěvu Vídně, především jsme měli domluvenou exkurzi do Muzea současného a užitého umění s českou průvodkyní. Paní průvodkyně byla báječná, uměla vše velmi hezky popsat, bylo poznat, že má celou expozici důkladně nastudovanou. S muzeem jsem měl jen menší problém, většina expozice se nedala osahat. Pro nás nevidomé byla návštěva muzea spíše jen o výkladu, ale ne zcela, několik exponátů přístupných pro nás obrazotvorné jedince naštěstí bylo, nepřišli jsme zkrátka.

A po muzeu přišla velmi chutná večeře v blízkovýchodním stylu, kdy jsem si vybavil mou nedávnou dovolenou v Dubaji, kde se jí podobně. Pravdou je, že kombinace vídeňského řízku v pita chlebu, mi přijde opravdu dosti překombinovaná záležitost.

Závěr byl ve znamení přesunu do Brna. Většina členů jela autem, já s vidící kamarádkou jsme zvolili přesun vlakem, neboť dodávka prostě neměla kapacitu na všechny lidi a kola. Poslední rychlozastavení jsme ještě udělali na Stephansplatz, kam už konečně vrátili minimodel Katedrály svatého Štěpána pro nevidomé.

Úplně nakonec chci všem spolujezdcům, jak nevidomým, tak vidícím pilotům poděkovat za fajn atmosféru, optimismus a dobrou náladu. Myslím, že i když já osobně jsem si několikrát během celého výletu sáhl na úplné dno a to jsem měl pokaždé pocit, že je ještě hlubší, tato akce rozhodně není můj poslední výlet na kole s Tandeamo.

Otázky od vidících pro nevidomé

Kdysi ze začátku jsem tu psal poněkud delší text, ve kterém jsem se pokusil odpovědět na takové ty základní otázky, které nám nevidomým naši vidící kolegové, spolupracovníci či kamarádi kladou pořád dokola.

Od té doby uplynulo už pár let, já se teď nudím doma a tak mě napadlo text trochu přepracovat, jednak jsem se od té doby přesunul od studia k práci a druhak mám taky pár nových nápadů a postřehů.

Tak tady je deset takových těch nejběžnějších otázek, kdyby vás napadlo něco dál, ptejte se v komentářích.

Celý příspěvek

O školení Think Big

když je člověk akční, dostane se na různá místa s různými lidmi.
To jsem tak jednou na tréningu zaslechl od kamarádů trenérů zmínku, že jim odpadl člověk, co s nimi měl jet na školení s nadací Think Big, která nám sponzoruje turnaj ve futsalu pro nevidomé.
Přiběhnu k nim s balónem a jen tak povídám: „Já to za Vojtu vemu, stejně nemám do čeho píchnout.“
A bylo vymalováno, najednou jsem seděl v autobusu do Prahy a mířil k Máchovu jezeru na školení.

Přitom spolupráci s Think Big, dál už jen TB v našem týmu na starost nemám, jenže, zápal plic je potvora a ještě navíc kamarádka zrovna touhle dobou píše bakalářku, takže bylo potřeba někoho sehnat.
Chci tím říci jen to, že absolutně s takovými školeními nemám zkušenost, organizace projektů, koordinace a tak, to jde mimo mě.

Tedy jsem celou vyloženě hurá akci pojal jako příležitost poznat pár nových lidí, třeba se něco dovědět a udělat si fajn víkend.

Jak to celé nakonec dopadlo, zda se mi školení líbilo, zda i pro mě mělo smysl a co mi to celé přineslo, o tom bude tenhle asi trošku delší textík.

Celý příspěvek

O trzích a muzeu v Drážďanech

Není nad to, jen se tak sebrat a vydat se jednou za rok za někým známým a jako bonus si k tomu zajít na drážďanské vánoční trhy a ještě navštívit dopravní muzeum v tomtéž městě a to vše stihnout během jednoho a půl dne.
V tomhle krátkém textu chci napsat, co mi během výletu tak nějak utkvělo v hlavě.

Celý příspěvek

Můj pohled na cesty

Osvětě asi tento týden nebude konce.
Právě se mě dnes zase kdosi zeptal, jak to vlastně dělám, že po cestě nezabloudím a divil se, že to vůbec zvládám a cože sebou nemám průvodce. Kdybych měl tyhle udivené komentáře a dotazy spočítat, asi bych se nedopočítal.

A tak proč si jen tak nenapsat článek o tom, jak to já mám vlastně s tím cestováním, orientací v prostoru a tak podobně.

Píši to ze svého subjektivního pohledu, možná, kdbyby jste se zeptali někoho jiného, řekl by vám taky něco trochu odlišného.

Celý příspěvek

Svatováclavský vandr

Od pátku 27. do neděle 29. října pořádalo občanské sdružení Život trochu jinak (dále ŽTJ) skromný dvoudenní vandr po kraji v okolí Havlíčkova Brodu.
Jelikož jsem zrovna měl volno, žádná cesta na fotbalový turnaj, žádná konference, žádný výlet vlakem, rozhodl jsem se, že je na čase trochu provětrat spacák a karimatku a protáhnout si nohy při nějakém tom vandrování po přírodě.

A tak jsem bez váhání podal přihlášku, vzápětí obdržel potvrzení o účasti a najednou byl pátek odpoledne, já si zabalil krosnu a vyrazil vstříc nevšednímu víkendu.

Celý příspěvek

Praha kulturnaja.

Můj květen je, co se aktivit týče, nejnatřískanější měsíc z letošního roku, alespoň doposud.
I tenhle víkend byl nabitý. Cestoval jsem do Prahy a okolí, poznávat další z kulturních památek země české.

To, že jsem u toho navštívil kamarádku a její nově narozené dítě byl velmi příjemný bonus navíc.

Hlavními třemi aktivitami soboty a neděle byly návštěva pražské ZOO, výstavy korunovačních klenotů a jako finále výlet na Karlštejn.

Celý příspěvek

žluté vlaky a autobusy mají mobilní aplikaci

Kdo z nevidomých někdy narazil na rezervační systém Student agency či Regiojet na webu, dá mi jistě za pravdu, že koupit si lístek do vlaku či autobusu a vybrat si přitom i sedadlo je výkon dosti obtížný. Když jsem toto prováděl já poprvé, létala u toho slova, která tu publikovat nemohu.

Naštěstí to vypadá, že se situace změnila rapidně k lepšímu, alespoň pro majitele telefonů se systémem Android. Společnost Student agency totiž právě do obchodu play uvolnila oficiálního mobilního klienta pro rezervaci vlakových i autobusových jízdenek.

Aplikace je téměř plně přístupná pro nevidomé uživatele a dle slov lidí ze společnosti Student agency by brzy měla následovat i verze pro iOS.

Jak to vypadá?

Po stažení a instalaci z Gplay se objeví okno, ve kterém zadáváte číslo kreditové jízdenky a heslo. Aplikace bez přihlášení neumí jízdenky platit, musíte mít tedy kreditovou jízdenku a nabitý kredit, např. platební kartou lístek nezaplatíte.

Po přihlášení jste na stránce s profilem, kde vidíte všechny informace o sobě a vaší kreditové jízdence, vše srozumitelně napsané a čitelné.

V dolní části okna je pak lišta, na které jsou tlačítka, těmi přepínáte sekce aplikace. Z leva jsou to: hledat spoj, historie hledání, jízdenky a profil.

Z posledního odstavce je zřejmé, že i tato dolní lišta má tlačítka všechna popsaná a přístupná.

Sekce historie hledání a jízdenky obsahují pak jednoduché seznamy s vašimi posledními hledáními či jízdenkami, které máte rezervované/zakoupené. Jízdenky zde lze samozřejmě i stornovat.

kupujeme jízdenku

Nákup se provádí v sekci hledat spoj. Zde jsou nahoře nejprve tlačítka, kterými vybíráme, zda chceme jízdenku jednosměrnou nebo spáteční, obě správně popsaná. Pod nimi vedle sebe tlačítka odkud a kam a pak prvky, kterými vybíráme datum odjezdu, případně příjezdu a počet cestujících a jejich tarif.

Klepneme-li tedy na tlačítko odkud, vyjede nám seznam stanic, kterým můžeme projíždět, nebo můžeme zapsat část názvu stanice do pole v horní části displeje. Výběr stanice provedeme klepnutím na její název v seznamu. Logicky, stejný postup provádíme u výběru cílové stanice.

První ddrobná kritika je zde kvůli oněm dvěma tlačítkům. Bylo by lepší v hlavním okně vyhledání spoje udělat rovnou editační pole do kterých by člověk mohl zapisovat, proč kvůli zadání stanice ještě před tím klikat na tlačítko odkud/kam?

Zbytek je jednoduchý, výběr data funguje stejně, jako všude v systému a není nutné cokoliv složitě zkoumat a nad něčím hloubat, co a jak funguje.

Posledním krokem je výběr cestujících a tarifů, tady je vše opět jasné, v seznamu jsou čísla 1 až 6 a u každého cestujícího mu můžete vybrat jeho tarif, např. jedničce vyberete ztp/p, dvojce průvodce ztp/p. Stačí na číslo klepnout, vybrat tarif a klepnutím na něj vše potvrdit. Když jste hotovi, stisknete v dolní části displeje tlačítko hotovo.

Pro vyhledání spoje na hlavní obrazovce klikneme na tlačítko vyhledat. Vyjede seznam spojů, kde je datum odjezdu, počet volných sedadel, čas odjezdu a čas příjezdu. Je zde také informace o délce trasy a tlačítko s částkou, kterým jízdenku rezervujete.

Po stisknutí tohoto tlačítka se otevře dialog pro výběr sedadel. Při vybírání sedadel jsem narazil na další problém, tlačítko s číslem sedadla nijak neoznamuje, že je aktivní nebo neaktivní, takže nevidomý nepozná, zda je volné nebo ne. Výběr tak musí člověk zatím nechat na systému, co mu určí. Je ale hezké, že se zde člověk aspoň doví, která sedadla má vybraná.

Po stisknutí tlačítka potvrdit výběr vyjede poslední okno s rekapitulací jízdenky, kde stačí už jen stisknout tlačítko rezervovat/uhradit a jsme hotovi.

závěrem

Z výše napsaného je jasné, že až na výběr sedadel lze rezervaci a nákup jízdenky zvládnout velice jednoduše a rychle. Trochu mě mrzí poněkud zvláštní přístup k vybírání místa odjezdu a příjezdu a nemožnost platit kreditní kartou, na to, že je to první verze je ale velice dobře použitelná a já doufám, že v příštích verzích to bude už jen lepší a lepší.