Otázky od vidících pro nevidomé

Kdysi ze začátku jsem tu psal poněkud delší text, ve kterém jsem se pokusil odpovědět na takové ty základní otázky, které nám nevidomým naši vidící kolegové, spolupracovníci či kamarádi kladou pořád dokola.

Od té doby uplynulo už pár let, já se teď nudím doma a tak mě napadlo text trochu přepracovat, jednak jsem se od té doby přesunul od studia k práci a druhak mám taky pár nových nápadů a postřehů.

Tak tady je deset takových těch nejběžnějších otázek, kdyby vás napadlo něco dál, ptejte se v komentářích.

Celý příspěvek

O školení Think Big

když je člověk akční, dostane se na různá místa s různými lidmi.
To jsem tak jednou na tréningu zaslechl od kamarádů trenérů zmínku, že jim odpadl člověk, co s nimi měl jet na školení s nadací Think Big, která nám sponzoruje turnaj ve futsalu pro nevidomé.
Přiběhnu k nim s balónem a jen tak povídám: „Já to za Vojtu vemu, stejně nemám do čeho píchnout.“
A bylo vymalováno, najednou jsem seděl v autobusu do Prahy a mířil k Máchovu jezeru na školení.

Přitom spolupráci s Think Big, dál už jen TB v našem týmu na starost nemám, jenže, zápal plic je potvora a ještě navíc kamarádka zrovna touhle dobou píše bakalářku, takže bylo potřeba někoho sehnat.
Chci tím říci jen to, že absolutně s takovými školeními nemám zkušenost, organizace projektů, koordinace a tak, to jde mimo mě.

Tedy jsem celou vyloženě hurá akci pojal jako příležitost poznat pár nových lidí, třeba se něco dovědět a udělat si fajn víkend.

Jak to celé nakonec dopadlo, zda se mi školení líbilo, zda i pro mě mělo smysl a co mi to celé přineslo, o tom bude tenhle asi trošku delší textík.

Celý příspěvek

O trzích a muzeu v Drážďanech

Není nad to, jen se tak sebrat a vydat se jednou za rok za někým známým a jako bonus si k tomu zajít na drážďanské vánoční trhy a ještě navštívit dopravní muzeum v tomtéž městě a to vše stihnout během jednoho a půl dne.
V tomhle krátkém textu chci napsat, co mi během výletu tak nějak utkvělo v hlavě.

Celý příspěvek

Můj pohled na cesty

Osvětě asi tento týden nebude konce.
Právě se mě dnes zase kdosi zeptal, jak to vlastně dělám, že po cestě nezabloudím a divil se, že to vůbec zvládám a cože sebou nemám průvodce. Kdybych měl tyhle udivené komentáře a dotazy spočítat, asi bych se nedopočítal.

A tak proč si jen tak nenapsat článek o tom, jak to já mám vlastně s tím cestováním, orientací v prostoru a tak podobně.

Píši to ze svého subjektivního pohledu, možná, kdbyby jste se zeptali někoho jiného, řekl by vám taky něco trochu odlišného.

Celý příspěvek

Svatováclavský vandr

Od pátku 27. do neděle 29. října pořádalo občanské sdružení Život trochu jinak (dále ŽTJ) skromný dvoudenní vandr po kraji v okolí Havlíčkova Brodu.
Jelikož jsem zrovna měl volno, žádná cesta na fotbalový turnaj, žádná konference, žádný výlet vlakem, rozhodl jsem se, že je na čase trochu provětrat spacák a karimatku a protáhnout si nohy při nějakém tom vandrování po přírodě.

A tak jsem bez váhání podal přihlášku, vzápětí obdržel potvrzení o účasti a najednou byl pátek odpoledne, já si zabalil krosnu a vyrazil vstříc nevšednímu víkendu.

Celý příspěvek

Praha kulturnaja.

Můj květen je, co se aktivit týče, nejnatřískanější měsíc z letošního roku, alespoň doposud.
I tenhle víkend byl nabitý. Cestoval jsem do Prahy a okolí, poznávat další z kulturních památek země české.

To, že jsem u toho navštívil kamarádku a její nově narozené dítě byl velmi příjemný bonus navíc.

Hlavními třemi aktivitami soboty a neděle byly návštěva pražské ZOO, výstavy korunovačních klenotů a jako finále výlet na Karlštejn.

Celý příspěvek

žluté vlaky a autobusy mají mobilní aplikaci

Kdo z nevidomých někdy narazil na rezervační systém Student agency či Regiojet na webu, dá mi jistě za pravdu, že koupit si lístek do vlaku či autobusu a vybrat si přitom i sedadlo je výkon dosti obtížný. Když jsem toto prováděl já poprvé, létala u toho slova, která tu publikovat nemohu.

Naštěstí to vypadá, že se situace změnila rapidně k lepšímu, alespoň pro majitele telefonů se systémem Android. Společnost Student agency totiž právě do obchodu play uvolnila oficiálního mobilního klienta pro rezervaci vlakových i autobusových jízdenek.

Aplikace je téměř plně přístupná pro nevidomé uživatele a dle slov lidí ze společnosti Student agency by brzy měla následovat i verze pro iOS.

Jak to vypadá?

Po stažení a instalaci z Gplay se objeví okno, ve kterém zadáváte číslo kreditové jízdenky a heslo. Aplikace bez přihlášení neumí jízdenky platit, musíte mít tedy kreditovou jízdenku a nabitý kredit, např. platební kartou lístek nezaplatíte.

Po přihlášení jste na stránce s profilem, kde vidíte všechny informace o sobě a vaší kreditové jízdence, vše srozumitelně napsané a čitelné.

V dolní části okna je pak lišta, na které jsou tlačítka, těmi přepínáte sekce aplikace. Z leva jsou to: hledat spoj, historie hledání, jízdenky a profil.

Z posledního odstavce je zřejmé, že i tato dolní lišta má tlačítka všechna popsaná a přístupná.

Sekce historie hledání a jízdenky obsahují pak jednoduché seznamy s vašimi posledními hledáními či jízdenkami, které máte rezervované/zakoupené. Jízdenky zde lze samozřejmě i stornovat.

kupujeme jízdenku

Nákup se provádí v sekci hledat spoj. Zde jsou nahoře nejprve tlačítka, kterými vybíráme, zda chceme jízdenku jednosměrnou nebo spáteční, obě správně popsaná. Pod nimi vedle sebe tlačítka odkud a kam a pak prvky, kterými vybíráme datum odjezdu, případně příjezdu a počet cestujících a jejich tarif.

Klepneme-li tedy na tlačítko odkud, vyjede nám seznam stanic, kterým můžeme projíždět, nebo můžeme zapsat část názvu stanice do pole v horní části displeje. Výběr stanice provedeme klepnutím na její název v seznamu. Logicky, stejný postup provádíme u výběru cílové stanice.

První ddrobná kritika je zde kvůli oněm dvěma tlačítkům. Bylo by lepší v hlavním okně vyhledání spoje udělat rovnou editační pole do kterých by člověk mohl zapisovat, proč kvůli zadání stanice ještě před tím klikat na tlačítko odkud/kam?

Zbytek je jednoduchý, výběr data funguje stejně, jako všude v systému a není nutné cokoliv složitě zkoumat a nad něčím hloubat, co a jak funguje.

Posledním krokem je výběr cestujících a tarifů, tady je vše opět jasné, v seznamu jsou čísla 1 až 6 a u každého cestujícího mu můžete vybrat jeho tarif, např. jedničce vyberete ztp/p, dvojce průvodce ztp/p. Stačí na číslo klepnout, vybrat tarif a klepnutím na něj vše potvrdit. Když jste hotovi, stisknete v dolní části displeje tlačítko hotovo.

Pro vyhledání spoje na hlavní obrazovce klikneme na tlačítko vyhledat. Vyjede seznam spojů, kde je datum odjezdu, počet volných sedadel, čas odjezdu a čas příjezdu. Je zde také informace o délce trasy a tlačítko s částkou, kterým jízdenku rezervujete.

Po stisknutí tohoto tlačítka se otevře dialog pro výběr sedadel. Při vybírání sedadel jsem narazil na další problém, tlačítko s číslem sedadla nijak neoznamuje, že je aktivní nebo neaktivní, takže nevidomý nepozná, zda je volné nebo ne. Výběr tak musí člověk zatím nechat na systému, co mu určí. Je ale hezké, že se zde člověk aspoň doví, která sedadla má vybraná.

Po stisknutí tlačítka potvrdit výběr vyjede poslední okno s rekapitulací jízdenky, kde stačí už jen stisknout tlačítko rezervovat/uhradit a jsme hotovi.

závěrem

Z výše napsaného je jasné, že až na výběr sedadel lze rezervaci a nákup jízdenky zvládnout velice jednoduše a rychle. Trochu mě mrzí poněkud zvláštní přístup k vybírání místa odjezdu a příjezdu a nemožnost platit kreditní kartou, na to, že je to první verze je ale velice dobře použitelná a já doufám, že v příštích verzích to bude už jen lepší a lepší.

Ozvučené město

Slyšeli jste někdy při chůzi po městě neobvyklé pípání, či začala najednou tramvaj, do které jste nastupovali mluvit a hlásit své číslo a směr?
Není to nic neobvyklého, to jen kolem prošel asi někdo nevidomý a měl u sebe vysílač VPN. Co to VPN je a k čemu slouží, o tom bude tento text.

co to je

VPN je zařízení, fungující v České republice a na Slovensku, které nevidomému usnadňuje orientaci, hlavně ve velkých městech. Jde o vysílač, kterým nevidomý vyšle povel, který je posléze přijat zvukovým majáčkem, namontovaným na významném orientačním místě.
Takovým místem může být budova, vstup do podchodu, eskalátor, nástupiště tramvaje či vlaku, či nějak významný objekt, jako je jízdenkový automat nebo infopanel.
Druhým použitím je aktivace hlášení na tramvaji, autobusu či trolejbusu, které nevidomému oznámí pomocí externího reproduktoru na vozidle číslo spoje, směr a konečnou zastávku. Pomocí VPN také nevidomý může řidiče upozornit, že nastupuje postižená osoba.

vzhled a varianty

VPN je krabička o velikosti krabičky od zápalek. Má šest tlačítek, každé plní jinou funkci.
Varianta VPN01, kterou tu popisuji je velice nenáročné zařízení, funguje na tužkové baterie a díky svým rozměrům se pohodlně vejde do kapsy u bundy či kalhot.
Je to zařízení asi i dost odolné, vysílač už mi několikrát spadl na zem a stále funguje.
Druhou variantou je VPN02, zabudovaná do slepecké hole. Nevýhodou je náchylnost na otřesy, kterým se při používání slepecké hole nevyhnete, moc nevidomých tuto variantu rádo nemá. Vysílač stojí 2600 Kč a hodně lidí si proto raději pořídí externí verzi, všichni víme, jak „rády“ finanční úřady poskytují jakékoliv příspěvky.

jak a kde funguje

VPN, externí verze, má šest tlačítek, jejichž funkci v krátkosti popíšu.

Číslo jedna aktivuje zvukový maják. Ten může buď pouze vydávat naváděcí zvuk, nebo přidat informaci, na jakém místě se nachází „vstup na nástupiště číslo jedna, severní podchod.“

Číslem dva se k prvotní krátké zprávě spustí nahrávka s delším popisem, u podchodů například informace o tom, kam a jak se dá z podchodu dostat.
Například, „Podchodem vlevo jdete na první nástupiště, podchodem vpravo vyjdete z nádraží. K navádění pomůže i vodící linie na podlaze.“ Tento popis není úplně správný, ale představu by jste si podle něj udělat měli.

Číslo tři aktivuje externí reproduktor na tramvaji, trolejbusu či autobusu a dopravní prostředek zahlásí číslo linky, směr a konečnou stanici.
Například, „linka číslo 1, směr Výstaviště, Bystrc Ečerova.“ Nevýhodu tady představuje občasná nefunkčnost, celé to závisí na informačním systému ve vozidle, který bývá občas porouchaný, nebo hlášení řidiči záměrně vypnou, nebo jej zapomenou zapnout.

Číslo čtyři řidiči oznámí, že nastupuje postižená osoba, v metru automaticky otevře dveře v celé soupravě a u nových typů tramvají vysune plošinu pro nástup. Pokud jste tedy na stanici metra v Praze najednou zaslechli, „otevření dveří aktivováno,“ jde právě o povel číslo čtyři z VPN.

Číslo pět aktivuje na přechodech zvukovou signalizaci červené či zelené na semaforu. Některé semafory přecházejí na tuto signalizaci na povel, protože si obyvatelé poblíž stěžovali na jejich neustálé klapání a to i v noci. Signalizace je ve výchozím stavu tedy vypnutá, pokud nevidomý aktivuje VPN, zapne se a zhruba po pěti minutách se opět vypne.

Šesté tlačítko využití nemá, výrobce uvádí rezerva, na co čeká nikdo neví. Možná to bude mít co dělat s novými informačními systémy na nádražích, o kterých se mi začínají donášet útržkovité informace. Mělo by se ukázat po novém roce.

Kde tedy, kromě tramvají a přechodů můžeme VPN využít? Vstupy do metra a eskalátory, informuje např. kam který eskalátor jede, pravý nahoru, levý dolů.
Vstupy na nástupiště vlakových nádraží, vstupy do odjezdové haly, dveře ČD infocentra, informační stojany, jízdenkové automaty.
Letiště V. Havla, vstupy k terminálům, veřejným toaletám, vstupy do odletové/příletové haly, vstupy na nástupiště autobusů před letištěm. Vše i anglicky, jediný případ u nás.
Vstupy do významných budov, Česká pošta, Národní banka.
Z majáčků se ve velkých budovách tvoří celé systémy, u dveří aktivujete jeden a pomocí výše zmíněného rozšiřujícího popisu se dostanete k dalšímu zvukovému majáčku.

závěr

Teď už víte, co je VPN a jak asi funguje. Česko a Slovensko jsou rarita, pokud vím, nic podobného nikde jinde nemají. Německo, Polsko, Rakousko takové navádění nemají, další země nevím, ale dosti o tom pochybuji.
Už velmi dlouho nevidomí v Česku VPN využívají a stále velká část vidící populace velice prapodivně kouká, když začne tramvaj mluvit a podobně.
A lidé koukali ještě více, když tramvaje mluvili a nevidomý nikde. Důvodem byl můj kamarád Stefansabo kterého VPN zaujala, půjčil si ji ode mě a sám brzy napíše vlastní článek, tentokrát z pohledu vidící osoby.
Pro mě je vysílač velmi užitečný, lidí se přeci nemusím pořád dokola ptát, kam tramvaj jede, co je to za číslo a jestli můžu přes přechod bezpečně přejít. Velmi tedy napomáhá samostatnému pohybu a orientaci.