Fantastická zvířata a kde je najít, aneb potterovský film bez Harryho Pottera

Tuhle středu mě kamarádka pozvala na předpremiéru tohohle fantasy filmu, bylo to ve Zlíně a bylo to pro bloggery. Měl jsem sebou navíc i vidící kamarádku, která mi děj popisovala, resp snažila se o to, jenže sama z toho byla tak vyjevená, že spíš nestíhala.

Nicméně jsem film viděl a navíc i pak četl scénář, který Rowlingová vypustila do iBooks rovnou v den premiéry.

Dojmy mám z filmu veskrze pozitivní. Ve světě HP je to osvěžení, za které jsem dost vděčný. Když končila stará série o Potterovi, už jsem za to byl dosti rád, bylo to natáhlé a pořád dokola o tom, jak je Harry Potter předurčen zabít Voldemorta.

Tenhle přídavek do kouzelnického světa je spíše ulítlý, než vážný. Hlavní hrdina, Newt je švihlý brit, co má rád víc ta svoje fantasy zvířata než lidi a ta holčina, co potká v USA, která umí všem okolo číst myšlenky a asi jí z toho už notně hrabe je největší exotka, co jsem za dlouhou dobu ve filmech potkal.

Pokud jde o příběh, mám to tak někde napůl. Scény kde se nahání kouzelná zvířátka po městě jsou pro mě tak nějak o ničem, spousta běhání blbnutí skákání a já nevím čeho, plus jedna nadržená fantasy samice, ta to opravdu vylepšila. Jo, uznávám, že pro vidící, hlavně asi pro ty menší budou fantasy zvířata dost tahák, i ta kamarádka, co HP vůbec neznala povídala, že třeba ten hrabák, co tam pořád běhal byl děsně roztomilej.</p>

Mě se na filmu ovšem nejvíc líbily dvě věci, první fakt super hudba, dle mě patří k těm lepším z filmové HP série.

A druhak opět o něco víc informací o kouzelnickém světě, v knížkách byla Británie, tak teď tu máme kouzelnickou kulturu v USA, Rowlingová si opět vyhrála. Mě na tomhle univerzu bavily vždycky takové ty malé detaily, jak je to švihlé, když mají třeba na kouzelnickém kongresu papírové origamy krysy coby interní poštu, nebo bar, ve kterém si jen řeknete co chcete pít a ono to přiletí samo a nebo štrůdl co se během pár sekund vyrobí upeče a naservíruje. Jo jasný, jsou to hrozné kraviny ale právě proto mě to tak baví, jak je to praštěné a nereálné a jak má někdo takovou fantazii že to všechno takhle vymyslí.

A co mě dostalo nejvíc, „POZOR SPOILER“,byla ta hlavní zápletka se zlou sektářskou paní a jejími adoptivními dítky. Ten nápad s tím, že když se kouzelnické schopnosti potlačují a trestají tak z toho vznikne megavelká zlá věc, co umí rozbombardovat celý New York asi v hlavě Rowlingové nevznikl, mám pocit, že jsem něco podobného zaznamenal snad v X-menech, ale moc se mi to líbilo. A to i pro to, že nakonec nebyl film jen o roztomilých hrabácích a neviditelných opičkách, chvílemi to bylo dosti děsivé a temné.

Co mi ovšem hodně vadilo, bylo pár kiksů v ději a dost hrozný překlad některých výrazů do CZ.

Kdesi v půlce filmu například kdosi kdesi povídá, že hlavního hrdinu vyhodili z Bradavic a přitom si ten celou dobu ve filmu klidně kouzlí s hůlkou jako by se nechumelilo.

A k překladu, v americe mají kouzelnický kongres, originál MACUSA. A jestli ještě někdy někde uslyším českou přeloženinu KOKUSA, budu vraždit.
A taky se mi nelíbilo české jméno hlavního hrdiny, Mlok působí dost srandovně, jo vím, bylo to už v knížkách o Potterovi, ale anglické jméno Newt se mi líbí zkrátka víc.

Sečteno, podtrženo, film se mi líbil, v anglickém originále je to docela fajn, má to dobrý děj, pár děsivých potvor, pár roztomilých zvířátek, HP universum je zas o něco rozšířenější.

Na další díly jsem minimálně zvědavý, protože prý bude Brumbál a a určitě bude více Grindelwalda.

Takže, pokud bych měl na procenta, tak 70% protože hrozný dabing, pár kiksů v ději a příliš mnoho blbnutí s fantasy zvířaty.

Na závěr děkuji Olze Biernátové a nakladatelství Neoluxor, že tohle středeční představení umožnili a prosím, můžete příště vymyslet někoho, kdo by tohle dělal i v Brně? Klidně bych psal o filmech víc, ale do Prahy či Zlína to mám trošku z ruky.

Recenze, Mariňáci, 90%

AudiotekaCZ copy

 

Mám rád sci-fi a mám rád audioknihy, oboje už od školních let. Minulý týden vyhlásil obchod audiotéka možnost pro zájemce recenzovat jejich knihy na blozích či webech. A to bych to nebyl já, abych si pro recenzi nevybral jako první hned nějakou sci-fi knihu. Jmenuje se to MARIŇÁCI napsal to Robert fabian a má to být údajně jedna z nejlepších sci-fi knih, co vznikly na našem území. Jak to tedy je?

dojmy z knihy jako takové

Příběh knihy Mariňáci je klasická military sci-fi. Je tam jednotka vojáků, ostrých hochů, kteří mají ještě ostřejší zbraně. Děsně mi to připomíná Heinleinovu Hvězdnou pěchotu a ze všeho nejvíc film Vetřelci. Jsou tu vojáci, jsou tu vesmírné lodě, jsou tu civilisti, které jdou vojáci zachraňovat a jsou tu i potvory, proti kterým se bojuje.

Co se mi na knize líbí je její drsnost, místy až brutalita, ano, mám rád akční díla všeho druhu. Rozhodně by tohle neměl číst někdo, kdo nemá rád nějaké to dosti sprosté slovo, či nějakou tu uřezanou končetinu.

Příběh je svižný, nikde se nikdo s ničím nezdržuje, děj rychle ubíhá Pokud jde tedy o knihu samotnou, dal bych jí tak 90%. Těch deset dolů je za to, že mi to místy přijde už dost kýčovité.

audiozpracování

Pokud jde o audioverzi, mám z ní poněkud smíšené pocity. Zdeněk Velen, který knihu namluvil mi místy přijde, jako by sám už ani dál pokračovat nechtěl, jako by předčítal nějaký návod nebo novinový článek, znuděně, naprosto bez zájmu. Pak ale přijdou například dialogy mezi vojáky a autor jako by chytil druhý dech, hned se to poslouchá o dost lépe.

Co se mi na audioverzi líbilo je hudební a zvuková stránka. Hudební předěly mezi kapitolami a podkapitolami působí docela pěkně. Dost zajímavé mi taky přišlo, že když mariňáci komunikují vysílačkami, tak jedna strana rozhovoru je namluvená tak, jak kdyby opravdu mluvila do vysílačky. A nakonec, moc vtipné jsou pasáže, kde mariňáci komunikují s počítačem na vesmírné lodi. Počítači dali taky trochu zkreslený hlas, jen to ovšem působí zvláštně, když se počítač v knize jmenuje Matka a je namluven mužským hlasem.

Mám-li to tedy vyjádřit procentuálně, audiozpracování dávám 80%.

shrnutí

Mariňáci jsou dobrá kniha. Má rychlý děj, je plná akce, vojenské techniky, vojáckého humoru, krve a i na hnusné záporáky dojde. Je to oddychovka na pár večerů, nic hlubokomyslného v tom nehledejte, tahle kniha vám smysl života, vesmíru a tak vůbec neprozradí. Audiozpracování není uplně nejhorší, ale doporučuju to číst za stavu plné bdělosti, bohužel hrozí, že při stylu, jakým je kniha čtena se může stát, že usnete.

Sečteno a podtrženo, 90%.

Děkuji tímto serveru Audiotéka za zapujčení recenzní kopie.

Audiodefence: zombiearena, zombiemela jen se sluchátky

O audiohrách jsem už tu kdysi na blogu psal, ale text se týkal většinou her pro nedotyková zařízení, PC.
Dnes bych rád na tomto blogu představil audiohru, která se hraje na zařízeních se systémem iOS, takže se ovládá kompletně dotykovými gesty.

Hra se jmenuje Audiodefence, stojí za ní vývojářské studio Somethinelse
Ve hře se střílí zombie a to tak, že se pomocí přejíždění prstu po displeji telefonu doprava nebo doleva hráč natáčí po směru zvuku potvor a když má protivníka přímo před sebou, prostě ťukne na střed displeje a tím nemrtvého zastřelí.
Zdá se to jednoduché, ale vůbec to tak není. Autoři to vymysleli tak, že se postava může otáčet v kruhu takže může udělat celých 360 stupňů a pokud člověk dobře neposlouchá, může se stát, že je zombie úplně někde jinde, třeba i za vámi

Druhou možností je naklánět telefon doprava nebo doleva, při držení na šířku a spoléhat se tak při zaměřování na giroskop.

Kdyby šlo ale jen o pusté střílení jednoho zombíka za druhým, byla by to určitě nuda.
A proto vývojáři zakomponovali do hry kupu zajímavých, srandovních a zpestřujících věcí.

Hned první věc, které si všimnete, je úžasná kvalita veškerých zvuků.
Od tuze vtipně drsného týpka, který vás provází tutorialem přes opravdu nechutné zvuky zombíků, kteří vás likvidují až po dobře znějící zbraně, je to opravdu zážitek pro uši.

Druhou věcí navíc jsou hned dva módy střílení.
Buď nekonečná mela, kdy prostě likvidujete jednu zombii za druhou, nebo výzva, kde plníte různé úkoly, např. střílíte a střílíte a najednou vám ten zákeřný parchant, co vás provází pustí do uší vrčící generátor či gramofonovou desku a pokud má člověk zombie pořádně slyšet, musí se střelbou těchto rušivých elementů zbavit.

Jak se probíjíte hordami nemrtvých, dostáváte za zásahy mince, občas se v herním prostoru objeví cinkající diamanty a nebo uslyšíte zvuk hracího automatu a když jej sestřelíte aktivuje se nějaká jednorázová superzbraň která více či méně zombíků naráz zlikviduje, například ohňostroj či generátor elektrického výboje a tak různě.

Zombií je více druhů, zombipes, zombík s motorovkou, pšoukající zombík, do kterého když střelíte, exploduje a vám na pár sekund zalehne v uších a ještě pár dalších.

Zbraní je také celá přehršel, revolver, vrhač granátů, sonické dělo a nechybí ani bazuka.
Za nasbírané mince můžete zbraně upgradovat, takže mají větší efektivitu, rozptyl a tak podobně. To samé lze mimochodem i u superschopností, za mince lze zvýšit jejich účinost

No a na závěr mé dojmy.
Hraje se to dobře. U ovládání preferuju dotykovou verzi, natáčení telefonu do stran nefunguje úplně dobře a než jsem si vše přenastavil, byl jsem vždy po pár sekundách mrtvý.
Je to svižné, nemusí se u toho přemýšlet, ne tedy moc, spíš se musí poslouchat, stíhat se otočit správným směrem, dávat pozor aby nedošla munice a stíhat přebíjet dřív, než vás zombie dostanou.

Jedinou chybou celé hry je tak to, že na starších zařízeních občas spadne.
Někomu se možná bude zdát problém i cena, hra stojí v přepočtu něco přes 400 KČ.
Já si ji ale koupil a vůbec toho nelituji.
A jak psal jeden člověk na fórum applevis, tahle hra je sice primárně určena pro nevidomé, ale to neznamená, že se u ní nemohou bavit i vidící, kteří si tak alespoň mohou vyzkoušet, jak se hraje na mobilu jen pomocí sluchu, sluchátka jsou samozřejmě podmínkou.

Užijte si tedy zombie a těším se v komentářích na dojmy a zážitky.
Odkaz do Appstoru je
TADY
A odkaz na podcast, kde hru demonstrují je Tu v angličtině
Tak zombiím zdar.

Spotify, rádio na přání poslepu

Když se řekne v Česku mp3, nebo hudba na počítači, vybaví se většině lidí ulož.to, nebo youtube.
Youtube tu řešit nechci vůbec a o ulož.to si myslím své, i když je dle zákonů stahování hudby odtud legální, je takový postup dle mě minimálně dosti nefér vůči umělcům.

Když přišly Apple iTunes, začalo se nám blýskat na lepší časy, jenže ne každý čech si samozřejmě může dovolit něco, jako je iPod, iPad, či iPhone, o macbooku ani nemluvě a instalovat iTunes na windows je podle mě čisté zlo.

Takže, když ne iTunes, když ne ulož.to, co tedy? Odpovědí by mohla být hudba Googleplay, která osobně mě příjde docela cenově dostupná a vzhledem k tomu, jak se u nás čím dál víc šíří Android tipuji, že by se mezi lidmi mohla i rychle uchytit.

O hudbě Googleplay však dnes psát nebudu.
Tento text je o službě, která je v zahraničí už pěknou řádku let a mezi lidmi je i hodně populární.
Služba se Jmenuje Spotify a donedávna jsme si o ní mohli leda tak nechat zdát, stejně jako spousta dalších amerických hudebních a filmových služeb nebyla v česku vůbec dostupná.

To se však již brzy změní, Spotify by mělo u nás být dostupné zřejmě ještě do konce tohoto roku.
Na twitteru se objevili lidé, kteří dostali pozvánky do uzavřeného testu před startem služby.
A nebyl bych to já, abych se v tom nezačal vrtat a šťourat, samozřejmě mě zajímalo, jak funguje Spotify v kombinaci s odečítači pro nevidomé na počítačích a mobilech.

Výsledkem byl e-mail, který mi přišel někdy minulý týden, ten obsahoval kromě odkazu s pozvánkovým kódem i návod, jak Spotify zprovoznit na počítači, Androidu a iOS.
A tak jsem se okamžitě pustil s nadšením do testování a zde vám přináším své dojmy.

Celý příspěvek

Do pekla s Brownem

Již čtvrté dobrodružství Roberta Langdona se na „pultech“ portálů s eknihami objevilo sice už před delší dobou, já se ale k jeho dočtení dostal až nedávno, minulý týden jsem dosti cestoval vlakem a věřte mi, vlakové kupé je jedním z mých nejoblíbenějších míst, kde si čtení opravdu vychutnám.

Knihu jsem četl v češtině, anglický originál jsem zkoušel už před delší dobou a někde v půlce jsem se přistihl, že je to na mě příliš.
Takže, jak se mi to tedy celé, hezky česky líbilo?

Celý příspěvek

Přečetl jsem: James Rollins, The eye of god

K létu patří zábava. O prázdninách má člověk čas a tak může vzít do ruky i knihy, které nejsou o filosofii a otázkách o smyslu života a tak vůbec.

The eye of god je jednou z takových knih na slunné letní dny.
Je to thriller, který je plný záhad, ale i výbuchů, honiček a přestřelek. A takové knihy mám já hodně rád.

Celý příspěvek

Babovřesky hříšná ves

Včera jsem byl na Babovřeskách. Rovnou to tu přiznám, nestydím se za to a klidně si mě ukamenujte, ale ano, byl jsem v kině a dal jsem za ten film peníze. Takže tu v tomhle článku napíši, co si o filmu myslím a jak se mi líbil či nelíbil.


O čem?

No, je to o životě na dědině. Dědina se jmenuje, nečekaně, Babovřesky a název je to příznačný, ječících a vřeštících bab je tu hodně, jde o skupinu místních drben, které ve filmu hrají tak nějak hlavní roli.

Příběh se motá kolem místního faráře, jeho sestry, starosty s rodinou, oněch místních drben a příbuzenstva místní šlechtičny, která hned na začátku filmu nešťastně zhyne.

Do vsi přijede nový farář, je mladý a má tak trochu smůlu, jmenuje se Šoustal.

Tohle neobvyklé jméno je to pravé pro místní ženštiny, které hned začnou spekulovat a drbat a přemýšlet. Vypadá to v zápětí, že jejich spekulace se potvrdily, k farářovi se nastěhuje mladá slečna a začne u něj bydlet. Je to mladá pražanda, která si k místnímu starostovi přišla na pohovor kvůli místu nové asistentky.

Asistentku starostovi doposud dělala stará Horáčková, taková šéfka místních ženštin a té se samozřejmě nelíbí, že by ji nahradila nějaká mladice.

A do toho ještě přijede vzdálený příbuzný oné zesnulé šlechtičny a zabydlí se v její vile, kterou samozřejmě měli v plánu odkoupit starosta a jeho švagr, kvůli přilehlým pozemkům.

Pak se to tak nějak začne mlýt, z mladice se vyklube farářova sestra, starosta je podezřelý, že ji v kanceláři svádí, farářovi se to nelíbí, do toho se připletou pomluvy staré naštvané Horáčkové a ještě navrch k tomu mladý Adam, praprapra synovec šlechtičny Gertrudy, který se do farářovy sestry zamiluje.

A samozřejmě je tu starostova manželka, která má svého muže za chlíváka a myslí, že jí zahýbá. A do toho se občas zjeví starostovy dvě dospívající dcery.

Pak se na konci vše vysvětlí, Adam a farářova sestra Ivanka se do sebe zamilují, Adam objeví ve vile s Ivančinou pomocí ukrytý poklad a to je konec.

A dojmy?

Tak na rovinu, byl jsem na tom jednou a podruhé na to nepůjdu. Nemyslím tedy, že by to bylo tak úplně hrozné a příšerné a nesnesitelné, jak se mi snažili všichni kolem namluvit. Jsem člověk, co si musí vše vyzkoušet na vlastní kůži a tak říkajíc to zažít, aby si udělal názor. A můj názor je takovýto.

Je to jednorázová porce českého humoru se všemi klady i zápory. Hlavním tématem, jak už tomu u českých komedií bývá, je sex a vše kolem něj.

Příklad. Farářovi se nelíbí, co se doslechl o starostovi a své sestře. Jde za ním a vrazí mu jednu do varlat. Starosta to pustí zdánlivě z hlavy.

Po chvíli je starosta viděn, jak nahání s puškou holuba, co mu průběžně po celý film zaneřáďuje vůz. Chce ho sestřelit a místo toho trefí faráře a sestřelí ho ze stromu. Trefí ho taky skoro do varlat. Farář to bere jako pomstu. A zápletka je na světě.

A tak to jede celý film. Sex, nevěra, konfrontace faráře, starosty a starých drben, do toho dědové, manželé místních ženštin. A jako bonus pomalu vznikající vztah Adama a Ivanky.

Takže co se mi na filmu vlastně líbilo? Že to není nic složitého, u čeho by musel člověk zdlouhavě přemýšlet, proč se to stalo a jak se to stalo. Pochopí to každý, kdo není úplný idiot.

Pár scén je tam i docela úsměvných a vtipných. Nejvíc se mi v celém filmu líbily ty mladší postavy,slečna Ivanka a starostovy dcery, které ze svého tatíka mají po celý film evidentní srandu.

Co se mi nelíbilo. Nemohl jsem vystát uječené ženštiny v čele s Horáčkovou. Jedna jak druhá příšerné a děsné. V závěsu za nimi následoval farář Šoustal, který po celý film mluvil jak nějaký úchyl, zda to bylo záměrné či ne je už jedno, vždy když promluvil, začalo mi býti lehce nevolno.

Veroniku Žilkovou jsem nemusel nikdy, zde hraje starostovu ženu a vyskytuje se ve filmu dosti často.

A starosta sám to je případ sám pro sebe. Kdo ho hraje nevím, ale ta postava jako taková je příšerná. A to nejen proto, že to vypadá, jako by celý film dělal reklamu na medovníky a na rádio Impuls, „tedy ne že zrovna tahle stanice by to v česku potřebovala.“

Sečteno a podtrženo

Pokud chcete jednorázovou porci jednoduchého českého humoru, běžte na to. Pokud čekáte duchaplný příběh, plný zvratů, hlubokkých myšlenek o bytí a nebytí a smyslu světa, nechoďte na to, tohle Troškův styl samozřejmě není a nikdy nebyl.

Pokud máte rádi české vtípky o sexu, varlatech, přirozeních a podobných věcech, jděte na to, v opačném případě se Babovřeskám obloukem vyhněte.

Pokud na to půjdete jednou a dost, ani těch 130 minut se vám nebude zdát dlouhých.

Film dává smysl po celou dobu trvání, až na jednu scénu, o které absolutně nevím, kde se tam vzala a proč se tam vzala, nebudu prozrazovat o co jde, ale tohle prostě ten, kdo psal scénář nevychytal.

Takže, budete-li se odpoledne nudit, klidně na to běžte. Mimochodem, Slunce seno, ke kterému tohle přirovnávají jsem viděl několikrát a dle mého subjektivního dojmu jsou Babovřesky lepší.

Jo a pokud jde o přístupnost, z 99% jsem film stíhal, je to tak jednoduché, přímočaré a dost často se tu mluví, že absolutně člověk bez zrakové kontroly nemá s filmem problém.