Recenze, Mariňáci, 90%

AudiotekaCZ copy

 

Mám rád sci-fi a mám rád audioknihy, oboje už od školních let. Minulý týden vyhlásil obchod audiotéka možnost pro zájemce recenzovat jejich knihy na blozích či webech. A to bych to nebyl já, abych si pro recenzi nevybral jako první hned nějakou sci-fi knihu. Jmenuje se to MARIŇÁCI napsal to Robert fabian a má to být údajně jedna z nejlepších sci-fi knih, co vznikly na našem území. Jak to tedy je?

dojmy z knihy jako takové

Příběh knihy Mariňáci je klasická military sci-fi. Je tam jednotka vojáků, ostrých hochů, kteří mají ještě ostřejší zbraně. Děsně mi to připomíná Heinleinovu Hvězdnou pěchotu a ze všeho nejvíc film Vetřelci. Jsou tu vojáci, jsou tu vesmírné lodě, jsou tu civilisti, které jdou vojáci zachraňovat a jsou tu i potvory, proti kterým se bojuje.

Co se mi na knize líbí je její drsnost, místy až brutalita, ano, mám rád akční díla všeho druhu. Rozhodně by tohle neměl číst někdo, kdo nemá rád nějaké to dosti sprosté slovo, či nějakou tu uřezanou končetinu.

Příběh je svižný, nikde se nikdo s ničím nezdržuje, děj rychle ubíhá Pokud jde tedy o knihu samotnou, dal bych jí tak 90%. Těch deset dolů je za to, že mi to místy přijde už dost kýčovité.

audiozpracování

Pokud jde o audioverzi, mám z ní poněkud smíšené pocity. Zdeněk Velen, který knihu namluvil mi místy přijde, jako by sám už ani dál pokračovat nechtěl, jako by předčítal nějaký návod nebo novinový článek, znuděně, naprosto bez zájmu. Pak ale přijdou například dialogy mezi vojáky a autor jako by chytil druhý dech, hned se to poslouchá o dost lépe.

Co se mi na audioverzi líbilo je hudební a zvuková stránka. Hudební předěly mezi kapitolami a podkapitolami působí docela pěkně. Dost zajímavé mi taky přišlo, že když mariňáci komunikují vysílačkami, tak jedna strana rozhovoru je namluvená tak, jak kdyby opravdu mluvila do vysílačky. A nakonec, moc vtipné jsou pasáže, kde mariňáci komunikují s počítačem na vesmírné lodi. Počítači dali taky trochu zkreslený hlas, jen to ovšem působí zvláštně, když se počítač v knize jmenuje Matka a je namluven mužským hlasem.

Mám-li to tedy vyjádřit procentuálně, audiozpracování dávám 80%.

shrnutí

Mariňáci jsou dobrá kniha. Má rychlý děj, je plná akce, vojenské techniky, vojáckého humoru, krve a i na hnusné záporáky dojde. Je to oddychovka na pár večerů, nic hlubokomyslného v tom nehledejte, tahle kniha vám smysl života, vesmíru a tak vůbec neprozradí. Audiozpracování není uplně nejhorší, ale doporučuju to číst za stavu plné bdělosti, bohužel hrozí, že při stylu, jakým je kniha čtena se může stát, že usnete.

Sečteno a podtrženo, 90%.

Děkuji tímto serveru Audiotéka za zapujčení recenzní kopie.

Do pekla s Brownem

Již čtvrté dobrodružství Roberta Langdona se na „pultech“ portálů s eknihami objevilo sice už před delší dobou, já se ale k jeho dočtení dostal až nedávno, minulý týden jsem dosti cestoval vlakem a věřte mi, vlakové kupé je jedním z mých nejoblíbenějších míst, kde si čtení opravdu vychutnám.

Knihu jsem četl v češtině, anglický originál jsem zkoušel už před delší dobou a někde v půlce jsem se přistihl, že je to na mě příliš.
Takže, jak se mi to tedy celé, hezky česky líbilo?

Celý příspěvek

knížka: Ready player one, Cline Ernest

Když nemáte co číst a na digitální knihovně pro nevidomé se objeví knížka, v jejímž popisu se vyskytují slova jako sci-fi a počítače a hry, je jasné, že člověk jako já po ní okamžitě skočí. O knížce jsem v životě před tím neslyšel, nikdo mi ji nedoporučoval, jen mě zaujala anotace. Dělám to tak často, že si takhle něco náhodně stáhnu a pak se můžou stát dvě věci. Buď se začtu a přečtu knížku hltajíce každé slovo, nebo ji po první půlhodině smažu a víc už se o ni nezajímám.

Ready player one patří do první kategorie. Knížku jsem přečetl velice rychle a ještě do dnes, když si vybavím její obsah, usadí se mi na obličeji připitomělý úsměv.

O čem to je?

Je zhruba půlka 21. století, ropa skoro došla, svět se řítí do horoucích pekel, všude hlad a bída a většina lidí bydlí v megakomínech postavených z obytných karavanů a podobného haraburdí na parkovištích. Zkrátka taková docela reálná představa toho, jak by to tu za chvíli mohlo vypadat.

A lidem se to nelíbí ani trochu. Deprese a podobné věci jsou na denním pořádku a pro všechny je tedy východiskem zahrabat se doma u počítače a prožívat virtuální život ve virtuálním světě OASIS. Ten je kombinací MMORPG „online hry jako world of warcraft“ a všeho ostatního co známe dnes. Televize, noviny, chat, maily, telefonování přes internet. Vše je zkrátka součástí megasvěta OASIS.

A teď si představte, že otec zakladatel tohoto všeho zemře a ve své závěti odkáže ohromnou sumu tomu, kdo ve virtuálním světě vyhraje soutěž a získá jeho zlaté vejce. Videozpráva, kde tento úmysl ohlásí slouží i jako nápověda pro hledače a po jejím shlédnutí ve světě vypukne šílenství.

Všichni se o Jamesi Halidayovi, neboť tak se onen zakladatel OASIS jmenuje snaží zjistit co nejvíc a doufají tak, že získané informace o jeho životě a zálibách jim pomohou zvládnout úkoly, které souvisejí se získáním zlatého vejce, totiž najít tři brány a tři klíče k nim. Jen po odemčení všech třech bran bude totiž moci hráč najít vytoužené vejce.

Zní to dost jednoduše a ujetě, to přiznávám. Ale v momentě, kdy se mezi hledači vejce začnou objevovat první mrtví ve skutečném, ne ve virtuálním světě, už to tak srandovní vážně není. Do boje se zapojí konkurenční megakorporace a honba za vejcem začíná mít dopady i ve skutečném světě.

Jedním takovým hledačem je teenager Wade, kterému se jako prvnímu podaří najít klíč k první bráně a stane se tak ve světě OASIS okamžitě celebritou. Kniha sleduje osudy jeho a dalších několika mladých lidí na cestě za získáním zlatého vejce a obrovské sumy peněz.

geekovský rozměr

Říkáte si, teď asi, že je to nějaké divné. Knížka o hledání zlatého vejce musí být docela úchylárna. No a máte pravdu, ale jen tak napůl.

Ujetá je kniha v tom, že kdyby ji četl někdo, kdo nezná sci-fi a fantasy literaturu, filmy a seriály, bude absolutně ztracen.

James Haliday, zakladatel světa OASIS byl totiž v knize vylíčen jako totální blázen do popkultury 80. let 20. století. A jelikož hledači zlatého vejce doufají, že jim pomůže, když budou o Halidayových zálibách vědět co nejvíce, je kniha plná narážek na filmy, seriály, počítače a počítačové hry z 80. let.

Má to dvě stránky. Ti, kdo v té době žili a jsou taky tak trochu geekové, si určitě s nostalgií zavzpomínají na svá mladší léta. Ti, co osmdesátky neznají vůbec, můžou být v knížce docela ztracení. A ti, kdo jsou fandové do sf, fantasy a počítačů, ale narodili se až po zmiňované éře, se v knížce budou cítit napůl jako doma a napůl dezorientovaní.

Vysvětlím to na příkladu. V jedné kapitole se hlavní hrdinové baví o filmu Návrat do budoucnosti. A pochybuji, že se najde někdo, kdo tenhle film minimálně jednou neviděl. Co já vím, na nově běží jednou do roka určitě. Ale když se začnou řešit rockové kapely 80. let a názvy jejich alb a skladeb, začne být člověk jako já, který byl odkojen v mládí na Kelly Family a hitparádě Eso, poněkud ztracen.

další věcí jsou pak četné odkazy na staré počítače a počítačové hry, o kterých měl sám autor knihy asi docela přehled, protože pro člověka, který se zajímá o počítače, je kniha rovněž rychlým nahlédnutím do jejich historie.

buďme trochu vážnější

Nadšenci tedy budou určitě u knihy asi docela spokojeně přikyvovat, ale kromě tohoto ujetého rozměru má kniha i další přesah.

Představte si, jak je už dnes vše propojené. Místo novin čteme twitter a facebook, povídáme si přes skype s lidmi z celého světa a když se nudíme, jdeme si zahrát online hru s dalšími desítkami přátel. Někdy si s někým píšeme či chatujeme, aniž bychom druhou stranu vůbec osobně znali, „jako já teď při psaní této recenze“.

A tohle vše je v knize popisováno také. Jen z toho někdo udělal komplexní virtuální svět, děj posunul o pár let do budoucnosti a přidal pár dalších doplňků. Během čtení jsem se neubránil úvaze: „sakra, tohle zas takové sci-fi není, nějaký blázen dostane nápad a bude mít prachy a tahle věc se může stát klidně reálnou.“

Možná přeháním, možná taky ne. To je těžké říct. Každopádně jsem se u knihy nejen bavil, ale občas jsem i docela přemýšlel, coby kdyby…

možná nevyužitý potenciál

Poslední část textu věnuji tomu, co se mi na knize nelíbilo. Někdo mi může rovnou říct, že takový brak číst nebude, já jsem ale toho názoru, že kniha není špatná a rozhodně má co nabídnout. Leč nevyužila nabízený potenciál dostatečně.

Když v knize vypukne hledání zlatého vejce a hlavní hrdina zjistí, kde hledat klíč k první bráně, čeká se od něj pak, že splní úkol, aby klíč vybojoval.

Byl jsem asi naivní, čekal jsem, že úkolem bude něco záslužného, morálního, poučného nebo naučného. Ouha, chyba lávky. První úkol při hledání vejce bylo, zvládnout bez chyby úroveň ze hry dračí doupě z 80. let a nakonec, pro získání klíče, bylo nutno hrát automatovou hru s kostlivcem.

Takže opět se konala přehlídka znalostí autora knihy o hrách, osmdesátých letech a všem kolem, ale nic světoborného si v podstatě čtenář neodnesl.

Pro srovnání, když jsem četl knížku Percy Jackson, která byla jinak jen vykrádačka Harryho Pottera, také v ní hrdina plnil úkoly, aby získal nakonec artefakt, ale při plnění úkolů se člověk dozvěděl aspoň něco o řecké mytologii, sice poněkud nevšední formou, ale něco si z toho přece jen odnesl. Tady? ani náhodou.

Čekal jsem taky, že při hledání zlatého vejce bude hlavní hrdina cestovat po více místech. Svět OASIS je totiž v knize popsán jako virtuální vesmír, kde je obrovské množství planet s různou tématikou. I tady se ale spíš autor soustředil na popkulturu 80. let a to ostatní působilo tak trochu jako vedlejší doplněk.

Závěr

Kniha Ready player one není špatná. Je dobrá na ukrácení zimních večerů. Doporučuji ji lidem, kteří mají rádi hodně sci-fi a fantasy. Rovněž ji doporučuji seriálovým maniakům a všem, kdo jakýmkoliv způsobem ujíždí na kultuře 80. let.

Nedoporučuji ji lidem, kteří rádi silný příběh, hluboké myšlenky, čistokrevnou sci-fi, typu Duna a podobně. I když se kniha místy snaží tvářit i jako cyberpunk, i z tohoto žánru má jen velmi málo a lidem, kteří rádi např. Neuromancera knihu rovněž nedoporučuji.

Sečteno a podtrženo. Nudit se nebudete určitě. Odnesete si spoustu informací o kultuře 80. let a možná se dovíte o filmech a seriálech, o kterých jste neměli tušení že vůbec existují. A jedinou další věcí, kterou si odnesete je myšlenka, kterou jsem prezentoval po dočtení na svém twitteru: „kam všechny ty sociální sítě jednou dojdou?“

Kdybych měl tedy knihu nějak oznámkovat, což sice dělám nerad, ale je to dnes trendy, dal bych jí známku jako ve škole a to 2- není to ani úplně výborné, ale ani úplný odpad.